Nezkrotná touha

Dost ztěžka otevřu oči a nakouknu do postýlky, kde slyším vrnět Marušku. Mou lásku, mé štěstí, moji naději. Ona je totiž to jediné, co mi po něm  zůstalo… Přestože mne při vzpomínce na něj píchá u srdce, tak pohled na mé dítě vše změní, vhání mi úsměv do tváře. Je tak krásná, líbezná, bezbranná, překypuje energií, kterou mi vždy předá a já mám zase chuť ráno vstát.

I když posledních pár měsíců to vlastně není jen ona, kvůli komu vstávám s radostí a umí mě nakopnout do nového dne. Otočím se k nočnímu stolku a vezmu do ruky mobil, na kterém jako obvykle objevím nový vzkaz…

Otevřít...

Příběh o vášni

Ocitám se před mohutnými černými dveřmi, vezmu za kliku, jenže ruku zase rychle stáhnu, jako kdybych se spálila. Podívám se vzhůru do oken a na obličeji mi ulpí pár sněhových vloček, které na mém rozpáleném obličeji tají rychlostí blesku, takže sklopím hlavu zase zpátky k zemi. Sakra, ještě, aby se mi rozmazala líčidla…, to by mi právě teď chybělo. Co když stojí u okna, možná se na mě právě dívá. Zachvátí mě panika…

Otevřít...

Ztracený

Alex je pohledný muž a úspěšný podnikatel, který nemá o ctitelky nouzi. Každou příležitost k flirtu nebo pobavení se, dokáže vždy náležitě využít. Všechny své vztahy se ženami však bere s nadhledem, ne příliš vážně.
Se svou přítelkyní Zuzanou sice chodí tři roky, ale jeho city k ní jsou velmi vlažné.

Další vztah má s Irenou, manželkou svého kamaráda Lukáše, ale zároveň i jeho sestrou Klárou, studentkou veteriny.
Alexovi se najednou jeho avantýry začínají mírně vymykat kontrole. Zjišťuje, že jsou mu víceméně na obtíž, proto se rozhodne své románky jeden po druhém ukončit.

To, co se jeví na první pohled snadné, zdá se být ve skutečnosti zhola nemožné.
Zuzana je odhodlaná, že se za Alexe provdá, je dokonce ochotná mu jeho pletky odpustit. Ovšem ani Irena se Alexe nechce tak snadno vzdát.
Aby toho nebylo málo, potkává Alexandr zcela náhodou další ženu…, která ho nenechává chladným. Tím se rozbíhá kolotoč velmi zajímavých událostí.

Otevřít...

(NE)NAPRAVITELNÝ

Přímé pokračování románu Ztracený

Sedím si jen tak v klidu na terase, koukám do prázdna a kouřím. Bert mi leží u nohy, sem tam si sedne, já ho škrábu za ušima. Klára vaří oběd v kuchyni, všude okolo klid…vypadáme dočista jako spokojená rodinka. Vedeme poklidný život na statku, kde čekáme, až se nám narodí dítě.

Jenže moje srdce…je stále bolavé! Krvácí pro mou lásku o kterou jsem tak náhle přišel. Zvykl jsem si, Kláru mám rád, možná by se dalo říci, že nám to i klape, ale můj život bez Elen, ztratil svým způsobem smysl, nežiju, spíš přežívám.

Otevřít...