13. kapitola

Hned v pondělí naklušu do práce jako znovuzrozený. Jsem ve výborné náladě a těším se na odpoledne, až zase uvidím svou lásku. Náš výlet se nad očekávání vydařil. Elen mi však nebývale chybí, proto budu muset pracovní povinnosti nějak přetrpět. Na odpoledne máme domluvenou schůzku ohledně prodeje statku, takže je to pro mne příležitost. Jediné z čeho mám žaludeční neurózu je fakt, že se setkám dnes poprvé, tváří v tvář s jejím manželem.

V práci se však ještě ani nestačím rozkoukat a vpadne ke mně paní Bláhová.

Pane Sašo, hezké ráno, ani jste se nemusel svlékat, dneska máte na starost tu novou, jdete spolu hned do terénu, je třeba aby ji někdo zaučil.“

Paní Bláhová, to mi nemůžete udělat, to byl Erikův nápad, že?!“

Jak to víte?“ ptá se bezelstně.

No tuším to. Nemůže si ji vzít na starost třeba Robin nebo Pavla?“

To nemůže, nikdo tu není, všichni jsou pryč…, bohužel není nikdo, kdo by si ji dnes vzal na povel. Tady teď nemá ani co na práci. Navíc, pan Erik říkal, že vy už se znáte, že to zvládnete nejlépe.“

Tak to vám pěkně děkuju…“

Hned vám ji tady pošlu, už na vás čeká.“ než stačím cokoli namítnou, Dominika už stojí v mé kanceláři celá natěšená. Na dnešních přípravách si dala očividně záležet, perfektní make-up, hladce sčesané vlasy, které jí lemují oválný obličej, černá minisukně jí sotva zakrývá zadeček a bleděmodrá hedvábná blůza by mohla být zapnutá minimálně o jeden knoflík navíc. Zřejmě si od naší spolupráce slibuje mnohem více, chce na mě udělat dojem.

Ahoj!“ usměje se šibalsky ta malá koketa.

Ahoj! Tak co, připravená?“ oplatím pozdrav a tvářím se u toho zcela chladně.

Na všechno… Možná mi něco uniká, ale mám dojem, že co jsme se viděli naposled, byl jsi mnohem milejší…“

To ano, ale jistě si vzpomínáš, jak to celé dopadlo. Dominiko, nechci žádné problémy, a už vůbec ne tady v práci. Jsme kolegové, tím to končí!“

No dobře, jak chceš, Alexi.“

Když už jsme na odchodu, nemůžu si odpustit malou poznámku.

Příště si prosím vezmi delší sukni, je potřeba, abys vypadala reprezentativně, ne jako lehká holka. Budeš lidem ukazovat domy a byty, na tvoje nohy není nikdo zvědavý.“

Znervózňuju tě snad?“

Ani v nejmenším, jen mi záleží na dobré pověsti firmy, nevysvětluj si to špatně.“ sjedu ji celkem zostra.

Předtím ti moje minisukně nevadila!“ jak to říká, vyhrne si sukni ještě o kousek výš, že postřehnu i kousek rudé krajky od kalhotek. Bohužel mám neblahé tušení, že s ní budou ještě velké problémy.

Vem si prosím kabát…, jdeme!“ Nika to tedy nechá být, asi vidí, že se mnou nepohne. Naše první cesta tak vede do obce Malátovice, kde je na prodej rodinný dům. Protože nemám náladu na řeči té sexuchtivé krasavice, zapnu rádio, které zesílím tak, že nejde slyšet vlastního slova. Dominika však fanynkou hlasité hudby rozhodně není.

Já nejsem hluchá, Alexi! Skoro bych řekla, že se mě snad bojíš!“ ztlumí hudbu a mrskne po mně nelibým pohledem.

To rozhodně ne, jak jsem řekl, nemám zájem o problémy.“

O tom se snažíš přesvědčit mě nebo sám sebe? Prosím tě, jaký já jsem problém? Jsem tvá kolegyně. Budeš se s tím muset smířit.“

Omyl, Dominiko! Jsem tvůj šéf a ty jsi moje podřízená. Zřejmě na to trochu zapomínáš. Že jsme si spolu jednou zašpásovali nic neznamená. Zapiš si to laskavě za uši.“

Jen to dořeknu, jsme na místě, takže mi Nika nestačí nic odpovědět. Bohužel to vypadá, že ji budu muset vzít s sebou do Javořinek. Vůbec z toho nemám radost. Kdo ví, jak se bude tvářit Elen, až ji uvidí. Další část naší cesty naštěstí probíhá celkem v klidu. Zvládneme další dva byty bez náznaku hádky a dokonce také oběd.

Nika téměř celou dobu zarytě mlčí, jen poslouchá jak mluvím s klienty, na nic se neptá, do ničeho se nevměšuje. Když je půl třetí, začínám být pořádně nervózní. Pro Niku nemám žádnou práci, ale pracovní doba jí ještě nekončí, to znamená, že ji budu muset vzít opravdu s sebou.

Mám teď nějakou soukromou záležitost, ale ty ještě nekončíš, chceš jet se mnou nebo tě mám zavést do kanceláře?“ Nika to rozhodně bere jako výzvu nebo pokus o smír, takže k mé smůle souhlasí. Vyzvednu tedy po cestě odhadce Martina a všichni tři zamíříme do Javořinek.

Horáček už nás netrpělivě očekává. Dokonce nám ten starý morous podá i ruku. Jenom Elen a jejího manžela nikde nevidím.

Mohu se zeptat, kde je paní Foltýnová, musí být u toho také, víte?!“

Elena je někde nahoře, přijde za námi.“ vtom však uslyšíme seshora nějaké hlasy. Na obyčejný rozhovor to však nevypadá, spíš pořádnou hádku. Protože je mi to hodně trapné, požádám Horáčka, aby nás zavedl do stájí.

Elen se za námi objeví vzápětí. Jdu jí hned naproti, abych jí podal aspoň ruku. I když nemá minisukni s hedvábnou blůzou, je tak velmi svůdná…pár pramínků, které ji šimrají v obličeji, svetřík odhalující rameno…vidím před sebou svoji vášnivou Elen, která mi do ucha šeptá pomiluj mě…, musím se hodně přemáhat, abych se k ní choval jako k cizí ženě. Dotek její ruky je pevný a když se mi přitom dívá do očí, vyvádí mě to z míry. Vezmu ji proto kousek stranou.

Lásko, kdy tě zase můžu vidět?“

Vidíme se teď!“ odsekne mi, až mě to zarazí. Že by se snad opět rozmyslela?!

Elen, netrap mě, ty víš jak to myslím!“ naléhám na ni.

Ano, ale…já vůbec netuším, Alexi, nemám to tak jednoduché jako ty, vždyť to víš.“

Můžu přijet večer?“

Možná…spíš vlastně ne…on, bude doma…“ Elen to téměř nestačí doříct co se od domu ozve Foltýn.

Eleno, co to tam řešíte?“ zahaleká z verandy.

Žene se k nám jako velká voda a vůbec u toho nevypadá přátelsky, je to takový ten hromotluk, který musí mít vždy, za všech okolností pravdu. Ruce má jak lopaty, špinavé od oleje, tváří se jako bůh pomsty, ale jak se nakonec ukáže, z prodeje má stejnou radost jako Horáček.

Já jsem Vondra, pane Foltýne.“ podávám tomu ubožákovi ruku, i když bych mu dal nejradši jednu pěstí.

Dobrej, vy to tu prej chcete koupit, říkala Elena?“ podá mi rovněž ruku, kterou stiskne tak, že by mi snad rozlámal i kosti.

No, to ano, rád bych.“

Však já už jí kolikrát říkal, aby se toho zbavila, jen se tu dře, ty herky něco stojí a skoro nic to nevydělá.“

Mám s tím jisté plány.“

Jak jste se tady o tom dozvěděl? To zase baby ze vsi, co?!“

To ani ne, já jen hledal pozemek, kde bych mohl mít koně, pak jsem nějak čistě náhodou našel tady váš statek.“

Však to je jedno ne, pojďte, já vám to tu ukážu!“ jen to dořekne, břinkne mi takovou do zad…, přestože nejsem žádné tintítko, pekelně jeho ruku cítím.

Když si představím, že takovou silou uhodí Elen… Vůbec nemám chuť navazovat s ním hovor, ale jak to tak vypadá, nevyhnu se tomu. Celá situace je velmi zvláštní, Elen jen postává opodál, mlčí, do hovoru se nezapojila ani jednou. Horáček má plnou hubu keců, Foltýn mu samozřejmě ve všem přizvukuje. Kdybych věděl jak to dopadne, udělal bych to jinak, hrozně mě to štve, obzvlášť, když se musím dívat na to, jak se Elen trápí.

Martin je naštěstí brzy hotov, proto můžeme schůzku brzy ukončit. Jen co se rozloučíme, trochu tázavě pohlédnu na Elen, ta se však jen otočí, skoro se na mě nepodívá a odběhne do domu.

Celou dobu jsem byl ve velkém očekávání, ale všechno je to pryč. Cestou zpátky pak jen vysadím Dominiku s Martinem, který mi slíbí, že do konce týdne bude vše připraveno a já jedu do tělocvičny. Musím ten vztek i beznaděj ze sebe někde dostat, box je tedy naprosto ideální, myslím, že Honza dneska dostane pořádný náklep.

Večer mi to však nedá, sednu na motorku, abych byl během dvaceti minut v Javořinkách. Jak je vidět už z dálky, v kuchyni se dnes mimořádně svítí. Když se jdu podívat čím to je, že nastala změna, uvidím Horáčka s Foltýnem, jak spolu sedí u stolu. Pořádně nasávají, určitě oslavují prodej statku. Jdu tedy dozadu, ti dva mají o zábavu postaráno.

Přesně jak předpokládám, moje láska je sama v ložnici, vlastně ne tak docela sama, leží s Bertem v posteli, škrábe ho za ušima, přitom netečně kouká do stropu. Trochu se bojím zaklepat, aby pes nezačal vyšilovat, ale nedá mi to, nemůžu tam jen tak stát. Toužím ji znovu obejmout…, políbit, proto potichu zaklepu na okno. Elen v tu chvíli vůbec nevypadá překvapeně, asi mě čekala.

Ahoj miláčku, já se tě vůbec nemohl dočkat!“ políbím jí hned na uvítanou, ale nedostanu žádnou odpověď, i ten její polibek je takový vlažný. Jen tak tam stojí, prohlíží si mě, pohladí mě po tváři… Je úplně klidná, snad i chladná vůči tomu co jsem ji právě řekl, jakoby nad něčím přemýšlela… „Lásko…, co je ti? Stalo se něco?“

Ne, nic…“ teprve teď mě obejme a políbí. „Počkej dole, já přijdu.“

Trvá to jen chviličku a zase jdeme mlčky na naše místo do lesa, jen dnes tak nechvátáme. Jdeme pomalu, doslova vycházkovou chůzí.

To byla tvoje asistentka, ta Dominika?“ zeptá se Elen zničehonic, když dojdeme na náš palouček.

Ne, je to naše nová makléřka, zaučuje se.“

Hmm, je moc hezká, sluší vám to spolu.“

Ale lásko, ta ke mně přece vůbec nepatří, je to jen kolegyně z práce, jsem její šéf!“ Elen se jen ušklíbne, ale asi jí to trápí víc, než se zdá. Když jsme tu byli, myslel jsem, že ji snad ani nezaznamenala. Někdy mám dojem, že ženám vlastně vůbec nerozumím.

Ona nevypadala, že by tě brala jen jako šéfa, koukala na tebe jako na svatý obrázek…“

Ať si kouká jak chce, já miluju jenom tebe, blázínku a nevzdám se tě, nikdy! Přece bys nežárlila.“

Láska a chtíč, to je rozdíl. Navzájem se to ovšem nevylučuje. Můžeš mít to i ono.“

Co to povídáš, to je nesmysl.“

Asi mi příliš nevěří, ale nechá se znovu obejmout i políbit. Tentokrát nemáme deku, takže se Elen opírá jen tak zády o strom, přesto neodolám, abych se ji znovu nedotýkal po celém těle.

Dnes je však velmi zdrženlivá, taková chladná. Něžnosti mi sice oplácí, ale ne tak vroucně, jako když jsme spolu byli na Šumavě. Vím, že možná žárlí, ale je to naprosto zbytečné, protože mě žádná jiná žena nezajímá. Tak moc toužím po své lásce, kdyby jen věděla…

Elen, já už bez tebe vůbec nedokážu být, víš to?“

Mlč, Alexi, neříkej to, nechci být zklamaná…“

Proč bys byla zklamaná, pro koho myslíš, že to všechno dělám? Je to jen a jen kvůli tobě! Vážně si myslíš, že bych si jinak koupil nějaký statek? Jsem sice kluk z vesnice, ale dohromady o tom nic nevím, to ty tam budeš paní. Já ti budu pouze sloužit.“

Poslední větu už jí šeptám do ucha. Pomalu ji začnu rozepínat košili, protože se s ní chci znovu pomilovat. Sice to není pohodlné, ale zase je to romantické. Všude kolem šumí les, vnímám jemné šustění listí, které je protkáno tichými vzdechy. Zase začínám ztrácet pojem o realitě, nedokážu vnímat nic kolem sebe, jen to jak mě laská, dotýká se mé chlouby a já jí ty slastné doteky oplácím.

Znovu mě pustí do své mokré studánky, dráždím ji svými prsty tak intenzivně, že to netrvá dlouho co mě prosí, abych zasunul svůj zbytnělý penis do její žhavé sopky.

Stejně jako tenkrát ve sprše mi nastaví svůj zadeček. Ale chci ji trochu potrápit, takže si k ní zezadu kleknu a jemně zasouvám své prsty do vlhké komůrky jeden po druhém.

Cítím, že je doslova nepříčetná touhou, celá se mi otevírá, proto mě trochu mrzí, že tu nádheru nemůžu vidět v celé své kráse.

Alexi, proč mě tak mučíš? Vem si mě celou, ne jen po kousíčkách…“

Proč jsi pořád tak netrpělivá.“ pošeptám jí a zakousnu se lehce do jejího krku.

Zasunu svůj ztvrdlý stožár mezi její stehna, která v tu chvíli stáhne k sobě, aby mi poskytla maximální rozkoš. Svírám jí krk, třu se v jejím zvlhlém rozkroku, až narážím na zvětšený klitoris, který si v tu chvíli masíruje svými prsty. Celý se úplně třesu a když se sesune o kousek níž, zmizím celou svou délkou ve žhavé lávě. Zaplaví mě naprostá slast, chytím ji za boky a oba se oddáváme divokému milování se vším všudy.

Je tak vášnivá, žádostivá, nemůžu odolat tomu jak mě vyzývá k prudkému přirážení. Orgasmu tak dosáhne dříve, já pak svým horkým spermatem skropím trávník.

Po návratu domů zastihnu Irenu v kuchyni. Čeká na mě, což mě trochu namíchne. Rozhodně nemám po milování s Elen náladu na její nářky. Sedí akorát u stolu a nad něčím dumá.

Co že jsi tu tak potmě a v tichu. Držíš černou hodinku?“

Dneska jsem dostala padáka…“ vysouká ze sebe. No z toho mě snad omejou.

Jak padáka?“ zeptám se asi dost hloupě.

No padáka, vyhodili mě, jsem nezaměstnaná, bude ze mě socka!“ začne hned vzápětí vyšilovat.

Uklidni se, Ireno!“ spražím ji. „Snad nebude tak zle, máš praxi, jsi přece schopná, nemáš žádné závazky, určitě něco brzy najdeš…“

A to není všechno.“

Co ještě?“

Irena chvíli mlčí, jen přede mě hodí nějaké papíry… Žádost o rozvod…, tak přece jen, je to přesně tak, jak zmínil už dříve Erik.

To mě moc mrzí.“

Mrzí? Že tě to mrzí? A to je jako všechno? To mi teď hovno pomůže! Je to všechno tvoje vina, Alexi!“ vmete mi hezky do ksichtu.

Děláš si srandu, Ireno? Kdo hned Zuzaně všechno vyzvonil? Proč jsi jí říkala, že se ke mně budeš stěhovat? A o rozvodu jsi začala taky jako první ty… Na mě to teď nesváděj.“

Ale já přece…, to s tebou jsem vlezla do postele… Tím chci říct, že celé je to jen kvůli tobě!“

Ireno, já jsem ti hned říkal, že je to hloupost, abys o tom všem mlčela. Měl jsem tě kdysi rád, ale to je pryč, minulost, chápeš? Teď si jdeme každý svou vlastní cestou.“

Jak to můžeš jen tak říct, po tom, co jsem právě kvůli tobě o všechno přišla!“

No to snad nemůžeš myslet vážně? Kdybys to neřekla Zuzaně, nic z toho by se nestalo. Doma si to mohla urovnat a všechno by bylo jako dřív.“

Nebylo!“

Proč nebylo, jak to zase myslíš?“

Protože Lukáš…“

No co Lukáš?“

Bude se znovu ženit… Blbeček jeden, prej že mám to co jsem chtěla. Je to hnusnej hajzl, nenávidím ho…a tebe taky, všechno jsi mi vzal, iluze, lásku, chtěl jsi jen brát, ale nikdy dávat… Seš hnusnej děvkař, co se mnou teď jako bude? Oni čekají mimino a co já teď…“

Jak mimino, s kým?“

No s kým?! S tou svojí novou čůzou, co si ji tam hned nastěhoval.“

On někoho má?“

Jo, už to s ní táhne přes rok…“

Aha, takže já jsem mimo hru.“

Tak to tedy nejsi chlapečku, to si hezky vyžereš až do dna, nemysli si, že to budeš mít tak snadné, to by se ti tak hodilo. Zničit mi život a pak mě jen tak odkopnout! Kdyby nebylo tebe, už dávno jsme mohli mít s Lukášem dítě, to ty za to můžeš, jen TY!!!“

Ireno, já tě nepoznávám! Zamysli se nad sebou…“ je tak plná nenávisti, to co říká…nemůžu tomu uvěřit. „To že sis se mnou plánovala nějakou společnou budoucnost, to byla přece hloupost, já ti nikdy neřekl, že chci s tebou být.“

A proč jsi se mnou celou tu dobu chrápal? Proč jsi celý náš vztah obnovoval, já ti přece říkala, že tě miluju, že chci být s tebou a ty jsi na to nikdy nic neřekl…“

Ježiši, Ireno, vážně nevím, jestli jsi tak blbá, naivní nebo všechno dohromady, ale šlo přece jen o sex, bylo to fajn, užili jsme si to, ale je konec, chápeš…KONEC!“ na malou chvíli se odmlčím, Irena na mě jen tak kouká… „Bude nejlíp, když se už odstěhuješ.“

A kam asi? Domů už nemůžu, je tam ta jeho nová. K rodičům taky ne, máti mě tam nechce, Lukáš mě pěkně zatepla naprášil. Matka se zlobí, říká, že jsem děvka, že jsem si to zasloužila…já nemám kam jít, Alexi!“ pak se hystericky rozbrečí, ale ani nevím jestli je mi jí líto, asi ani ne…

Dobře, můžeš tu ještě zůstat, ale není to napořád. Najdi si nějakou práci…, pak se uvidí. Když tak se ti po něčem podívám, ale tady zůstat nemůžeš!“

A to jsem se bláhově domníval, že to Irena doma urovná, že pak s Elen budeme konečně chodit ke mně, když bude mít čas. Jak moc jsem se opět mýlil. Mé nerozvážné činy mají nedozírné následky. Smyčka se začíná pomalu utahovat. Jakmile se jedna věc alespoň trochu urovná, z druhé strany přijde rána, kterou jsem vůbec nečekal. Můj život je jako věčný svět v ringu…

Jedno vím ale určitě, Irena se o Elen nesmí dozvědět, vůbec nedokážu odhadnout, co by ji napadlo!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *