16. kapitola

Cestou ke Kláře koupím dvě kytky a po sedmé hodině zvoním u Lukáše. Zřejmě na mě netrpělivě čekají, protože Luk přijde otevřít téměř okamžitě. Jen co vejdu do haly, přiběhne drobná černovláska s mikádem po ramena, oproti Ireně, která byla vysoká blondýna, je to přesný opak. Jen co vyjde z pokoje, usmívá se od ucha k uchu. Vypadá celkem sympaticky, přes volné tričko však zatím nelze postřehnout, že je vůbec těhotná.

Alexi, to je Petra, moje přítelkyně.“ představí ji. Petruško, to je Alex, jak jsem ti říkal. Můj kamarád a kolega.“

Potřeseme si rukou, předám Petře kytku, kterou s díky převezme, načež se natáhne i k polibku.

Vítám tě u nás! Klára mi říkala, že jsi fešák, ale že až takový hezoun, to jsem nečekala!“ na to snad není co říct, prý hezoun… „Nestůj tady tak unyle, Alexi, pojď přece dál, Klára přijde za chvíli.“ jak se zdá, Petra bude ženská od rány, ta se s ničím párat nebude, navíc je zřejmé, že se tady velmi rychle zabydlela.

Pojď, posaď se, tak co si dáme? Něco tvrdšího?“ ptá se Lukáš.

Ne, díky, jsem tady autem, dám si jenom vodu.“

Jakou vodu?!“ ptá se Petra nevěřícně. „Přece na zásnubách nebudeme pít vodu, jen si něco dej, pak tady přespíš.“ ta mi tu chyběla. Lukáš ji evidentně obeznámil i s důvodem mé návštěvy.

Ne vážně, zatím jen vodu, na něco tvrdšího přijdu jindy.“

Jak myslíš, přemlouvat tě nemůžeme.“ odpoví nabroušeně. Pak jde ráznou chůzí do kuchyně, aby při té příležitosti zavolala mou nastávající.

Kláro, máš tady ženicha?“ toho ženicha si mohla odpustit.

Jak tu tak sedím, připadám si jako v pasti. Přestože jsem na návštěvě jen pár minut a Petra vypadá na první pohled sympaticky, těžce mi už teď připomíná matku Zuzany. Z té bude taky jednou generál. Najednou je mi Lukáše snad i trochu líto, vážně nevím, jestli si s tak temperamentní ženskou výrazně polepšil.

Než se ty dvě vrátí, sedíme s Lukášem naproti sobě jako dvě pecky. Svého rozhodnutí velice lituji. Možná to je správné, ale pro mě tím vše končí. Měl jsem říct hned, že si Kláru nevezmu. Teď už je asi pozdě vzít to všechno zpátky. Přesto si stále pohrávám s myšlenkou, že bych se zvedl a odešel, co by se stalo…to už se objeví na prahu Klára, takže jen vstanu, abych jí předal kytku.

Tady jsem ti něco přinesl. Je to taková drobná pozornost.“

Ta je krásná, moc děkuju.“ zaboří svůj obličej do kytice růží.

Hlavně ji dej hned do vázy, zvadla by! Je to škoda, stojí to peněz…“ zavelí Petra. Ta ženská začíná být krapet nesnesitelná… „Kláro, tvůj nastávající se rozhodl, že bude při tak výjimečné příležitosti pít jenom vodu, měla bys mu to rozmluvit.“

No však, ať pije na co má chuť.“ opáčí Klára, když si ke mně přisedne a chytí za ruku. Cítím, že toto celé je jeden velký omyl.

Lukáši, co nic neříkáš?“ osočí se na toho chudáka Petra. „Proč raději něco nenaleješ, pořád jen cambáš tu colu! Víš jak je to nezdravé? Ztlousteneš dřív než bys řekl švec… Kláro, prosím tě, pojď mi pomoct ještě s tím občerstvením.“

Atmosféra houstne, dokonce mi začíná být pořádně mdlo. Luk na mě celou dobu jen zírá, řekl bych, že si sám není jistý tím, jestli je to ten správný krok. Jak moc by mi to ulehčil, kdyby řekl…, však si ji nemusíš brát…, jenže to se nestane.

Zase jsem se do něčeho uvrtal, přitom mi to vůbec není podobné, vždycky jsem si dělal co se mi zachtělo, poslední dobou jen poslouchám ostatní.

Slyšel jsem, že sis koupil nějaký statek?“ zeptá se zničehonic.

Jo, koupil…“ potvrdím bez zaváhání.

Prosím tě, co ty budeš dělat se statkem? To mi k tobě nějak nesedí.“

Byla to dobrá investice.“

Dobrá investice? O tom pochybuju. Kde to vůbec je?“

V Javořinkách, asi půl hodiny cesty.“

Hmm, tam to moc neznám.“

Jak jsi k tomu vůbec přišel?“

Na internetu.“

Tyto dotazy mě začínají mírně unavovat. Lukáš se ptá sice všeobecně, ale tuším, že tím něco sleduje. Štve mě, že mu Erik zase referoval za mými zády. Než si stačíme něco dalšího říct, Klára si ke mně znovu přisedne, dokonce mi dá i pusu na ucho.

Přitom si uvědomím, že její blízkost se mnou vůbec nic nedělá, jako by vedle mne seděla naprosto cizí žena. Nemám chuť se jí dotknout ani jí polibek oplatit. Kdyby tu seděla Elen, bylo by to něco zcela jiného, protože už jen její přítomnost ve mně vyvolává chvění a vášnivé emoce, vedle Kláry se cítím jako kapr na suchu.

Tak co vy dva, kdy do toho praštíte?“ ptá se Petra hned na úvod.

No…, vlastně ani nevím, protože, třeba mě Klára vůbec nebude chtít.“ řeknu, snad v naději, že si to Klára s vdavkami rozmyslí.

Jak o tom můžeš vůbec pochybovat, Alexi! Víš přece, že tě miluju!“ potvrdí Klára. Tak moc jsem doufal, že řekne něco ve smyslu…, ještě na nějaký čas počkáme. Byla to však naivní představa. Vůbec bych se nedivil, kdyby ji někdo naočkoval, kdo asi…

Tak to já donesu kalendář.“ chytne se nahozené udičky Petra.

A kdy se budete brát vy?“ ptám se tentokrát já.

Až budu mít dořešený rozvod. Taky až Petra porodí, nechce se vdávat s břichem.“ to už je ale jmenovaná zpět, vše slyšela, takže se touží vyjádřit.

S tím rozvodem to bude rychlovka, díky předmanželské smlouvě. Navíc nemají spolu děti, soud je rozvede natotata, tomu věřím.“ řekne s naprostou samozřejmostí.

Ano, nemělo by to dlouho trvat.“ potvrdí Lukáš vzápětí.

Prý u tebe bydlí Irena, Alexi, je to pravda?“ vyzvídá Petra.

Ano, bydlí u mě, neměla kam jít.“

To ji ale budeš muset rychle vystěhovat, co Klára? Musíš teď myslet především na ni, ona potřebuje domov, zázemí… To snad chápeš?“

Domov má zatím tady.“ vmísí se do debaty Lukáš, čímž mu tiše děkuji za podporu.

To jistě má, ale až se narodí dítě, budeme ten pokoj potřebovat.“

To je přece ještě daleko, Petruško!“ snaží se jí oponovat Luk.

Zase tak moc ne!“ odsekne. „Ráda bych měla všechno připraveno už za dva měsíce. Klára tady nemůže být věčně. Je to dospělá ženská, která čeká dítě. Potřebuje někoho, kdo se o ni postará. S Alexem budou mít vlastní život.“

Nevěřím vlastním uším. Udivuje mě, že si to Lukáš s Klárou nechají líbit. Ona je tu doma a cizí ženská se jí snaží vystrnadit. Myslím, že se tu Petra zabydlela opravdu podezřele rychle. Očividně to nikomu nevadí, ještě se nechávají sekýrovat.

Zaslechla jsem něco o statku… Co to je zač, Alexi?“ zajímá opět Petru. Připadám si tady trochu jako u výslechu.

Koupil jsem statek, mám tam koně.“

Teda lásko, o tom ses nezmínil?“ diví se Klára s nadšením v hlase. „To je fakt paráda!“

„Kde to vůbec je?“ začíná Petra opět svůj výslech.

V Javořinkách.“ odpovím stručně a okamžitě začnu uvažovat, jak bych se co nejrychleji mohl z návštěvy vykroutit a uniknout ze spárů Lukovy nastávající.

Hmm, tam to ani neznám. A jak to tam vypadá?“

No, jako na statku.“

To nemyslím. Jak je to velké a tak?“ ještě aby se mi tam chtěla nastěhovat, baba jedna.

Teď se to bude opravovat, je tam hodně velký pozemek.“

Kolik to stálo?“ ta ženská je oprsklejší než jsem si myslel, zřejmě si myslí, že je to jako v rodině, tak aby měla přesný přehled o rodinných financích.

Ani moc ne.“ odpovím neurčitě, co se jí budu zpovídat.

Proč neřekneš kolik? To je tak tajné? Navíc teď budete muset šetřit.“

Za co utrácím je jen moje věc a tajné to není, jen nechápu, proč bych se měl zrovna tobě svěřovat.“

Já mám nápad!“ prohlásí Petra vítězně, možná aby zamluvila moji příkrou odpověď. „Uděláme tam tu vaši svatbu!“ tak z toho mě snad už doopravdy klepne. Když jen pomyslím, že tam máme naši veselku orosí se mi čelo a musím se napít.

To nepůjde, statek čeká renovace, jak jsem zmínil, bude to všechno rozestavěné. Navíc je to statek, ne obytná budova.“

Aha, tak to je škoda…“ utrousí zklamáním.

Alexi, prosím, pojedeme se tam zítra podívat?! Já to chci vidět, víš jak miluju koně!“ prosí Klára.

Nevím, jestli je to dobrý nápad, jsi těhotná, měla by ses přece šetřit. Co budeš dělat na statku?“ zkusím se vymluvit, leč naprosto zbytečně.

Právě, je těhotná ne nemocná. Náhodou, je to báječný nápad, že jo, Lukáši…“ přidá se Petra okamžitě ke Kláře. „Jasně, hned zítra tam zajedeme, dopoledne oběhneme matriku, zajistíme šaty a tak… Odpoledne si můžeme klidně udělat výlet, bude to parádní. Vyzvedneme vás pak z práce. Co ty na to Lukáši?! Řekni přece taky něco!“

Je to Alexův statek, ať si to rozhodne on sám.“ jenže to se do toho vmísí zase Klára, aby mě uprosila…

Prosím, Alexi, já bych to moc chtěla vidět!“

Při představě, že jedou se mnou do Javořinek dostávám záchvat paniky, ale obávám se, že je mi to houbeles platné.

Alex mlčí, takže souhlasí, vyzvedneme vás zítra ve tři v práci…domluveno.“ přispěje Petra opět svou troškou do mlýna, aniž by čekala jak se vyjádřím nebo snad hodlala o něčem diskutovat.

Vážně nestačím zírat, Lukáše nepoznávám, ale mám takový dojem, že naše přátelství zkrátka vzalo za své, chápu to. Jen si nedokážu vysvětlit, že Petru nechá všechno rozhodovat. Vypadá to, že jsme oba pěkně pod pantoflem, předčasně.

Alexi, pojď se mnou, málem bych zapomněla, chci ti taky něco ukázat.“ vyskočí Klára z pohovky, aby mě odtáhla do svého pokoje, kde hned rozsvítí malou lampičku a zapálí svíčky.

Sedni si…“

Usadím se na její postel, kde jsme spolu naposledy…zplodili naše dítě. Klára mezitím štrachá v zásuvce. Potom mi podá malý lísteček, na kterém je docela malý človíček, kousek mne samotného…, je to docela zvláštní pocit.

Víš…, Alexi…“ začne váhavě. „Já vím moc dobře, že sis to všechno představoval asi trochu jinak…“ no to se pleteš, ne trochu, ale úplně jinak, pomyslím si. „Ale jsem moc ráda, že jsi tady. Nedovedu si představit, že bych s tím dítětem zůstala sama. Nečekala jsem, že se tak rozhodneš, ani netušíš, jakou mám radost.“ přisedne si úplně blizoučko, nakloní se k polibku a začne mě hladit na zádech. Aby to nebylo takové hloupé, pohladím jí taky, jenže to mé pohlazení je zcela vlažné, bez špetky erotického napětí.

Zůstaň tu dnes, moc prosím…“snaží se naléhat.

Dnes ne, Kláro, musím domů.“

Jdeš za ní?“

Za kým?“

Za kým asi, za Irenou přece.“

Ne, mezi mnou a Irenou to už skončilo, pouze u mě bydlí, nic víc.“

Hmm. Tak kdy se k tobě budu moct nastěhovat?“

Ještě nevím. Asi až bude Irena pryč.“

A to bude kdy?“

Jak to mám vědět, nemá teď kam jít, přišla o práci…“

Ty máš kvůli ní výčitky, že?“

Možná trochu.“

Tak to rozhodně nemusíš, Lukáš by se na ni stejně vykašlal. Petra je fajn, trochu svérázná, ale mám ji ráda. On Luk…se na tebe sice zlobí, říkal mi to. Ale zlobí se jen proto, že ty jeho kámoš…, však víš. Mě to taky celkem vzalo, když jsem se to dozvěděla, ale miluju tě, na tom se nic nezměnilo. Odpustila bych ti cokoli, opravdu cokoli.“

Aby stvrdila svá slova, znovu mě políbí, dívá se mi do očí, začne se prodírat do mých úst jazykem, netrpělivě mě hladit, svlékat mi tričko. Jenže to už nevydržím…

Promiň, Kláro, já už fakt budu muset jít.“

Alexi, máš ty mě vůbec rád?“

Mám, kdybych neměl, nebyl bych tu teď s tebou.“

Myslela jsem, že se budeme milovat. Už tak dlouho…moc mi chybíš.“

Zbláznila ses? Vždyť je dole Lukáš s tou svou kopretinou!“

No a? Vždyť se budeme za pár týdnů brát, co na tom záleží?“

Promiň, ale mě na tom záleží.“

Na milování nemám ani pomyšlení, stále musím myslet na Elen, na to jak jsme se dnes rozloučili, co teď asi dělá… Navíc mám nějaký blok a nemůžu, jsem tak trochu nepoužitelný v cizím loži. To by však Klára asi nepochopila.

Je pozdě, opravdu půjdu.“

Pozdě? Bude teprve devět.“ oponuje mi znovu Klára.

To sice ano, ale od rána jsem nebyl doma, jsem utahanej. Nezlob se, mám toho teď moc, byl jsem na statku, je třeba toho hodně zařídit.“

A mohlo by se tam třeba i bydlet?“

Kde? Na statku?“

No, přesně, to by bylo tak romantické…“ rozplývá se.

To by teda nebylo. Promiň už vážně jdu. Doprovodíš mě?“

Na nic nečekám, vyskočím z postele a jdu ke dveřím, tato debata začíná být trochu nad mé síly, ale asi mě to ani tak nemine.

Petra nás vidí scházet dolů, přitom se tváří se jako bubák.

Ty už nás opravdu opouštíš? Já myslela, že si to rozmyslíš. Klidně jsi tady mohl zůstat na noc.“

Ne dnes určitě ne, snad jindy.“

Kláro, dávej si na něj pozor, aby se ti někde nezatoulal, nemá k tomu daleko. To víš, hezkej chlap, toho si budeš muset hlídat.“

Určitě se nikde nezatoulám, nejsem malej, navíc, jdu hned domů, jsem utahaný jako pes. Zatím ahoj, Kláro. Lukovi jen vyřiďte, že jsem už šel.“ líbnu jí pusu do vlasů a mizím. Petřiny poznámky byly už fakt přes čáru. Na zítřejší výlet se náramně těším.

Tahle návštěva byla naprostým utrpením. Přál bych si, aby byla Klára šťastná, ale musím se do všeho strašně nutit. Znovu si vybavím snímek z ultrazvuku, abych se nad tím pousmál. Kdyby mi tohle ukázala Elen, všechno by probíhalo zcela jinak, zulíbal bych ji úplně celou.

Jenže co budu dělat teď, sice jsem už utahaný a nejraději bych si šel lehnout, ale domů chodím tak nerad, když je tam Irena. Musíme se s Lukášem nějak domluvit, vystěhovat ji, takhle to dál nejde.

Už jsem na kruhovém objezdu, kde mi to samozřejmě nedá…, odbočím směr Javořinky, musím dnes Elen ještě vidět.

V teplém červnovém večeru je u jejího domu krásně, je tu ticho, voní les, slyším skřehotání žab. Úplně idylické místo, je to takový ráj na zemi. Dokonce si dovedu představit, že bych tu i já jednou mohl bydlet, vlastně se jí ani nedivím, že se ji odsud nechce.

Jako vždy vylezu po žebříku, kde v ložnici zahlédnu Elen i s Foltýnem. Snad se opět nestanu svědkem něčeho nečekaného, protože v současné době bych to dost těžko rozdýchával, tehdy jsem ji ještě příliš neznal, bylo to jiné.

Okno je pootevřené, můžu tak poslouchat o čem si povídají. Jejich hovor mi ze začátku připadá zcela obyčejný, ani bych si z něj netroufal tvrdit, že by ji snad mohl mlátit. Později však změní téma, to už hodně zbystřím.

Co ten Vondra?“

No, co je s ním?“

Dneska tu zase vopruzoval!“

To je snad pochopitelné, asi tu teď bude bývat častěji, statek je jeho, vzpomínáš?“

Jo, na to nejde zapomenout, pěkně jsme ho natáhli.“

Jak tys ho mohl natáhnout, odhad dělali oni…, oni také určili cenu, navíc ty peníze nejsou tvoje.“

Jak jako nejsou moje, tak jsem snad tvůj manžel, sakra Eleno… Narval jsem ti tam do toho dost, tak mě neser.“

Já jen říkám, že z těch peněz nic neuvidíš, chci se zařídit pro sebe.“

Co tím zase myslíš, pro sebe?“

No tak, chci si zařídit šicí dílnu a butik, někde ve městě.“

To ti nabulíkoval on jo, ten frajírek Vondra?“

Ne, to je můj nápad.“

Kde ty půjdeš do města, vždyť jsi obyčejná vesnická nána, o tom jak chodí obchod ve městě nic nevíš, každej tě jenom ojebe.“

Do toho se mi nepleť, to je moje věc. Ty sám jsi říkal, že bych měla dělat něco pořádného, ne jen dřít na statku a vypomáhat v krámě. Tak chci konečně něco pořádného.“

To mi k tobě vůbec nejde, Eleno. To ti musel někdo nakecat, tohle ty bys nikdy nevymyslela.“

Jak to ty můžeš vědět? Nikdy ses o mě nezajímal, vůbec nevíš co jsem kdy chtěla, po čem toužím. Jediné co tě zajímá jsou auta, chlast a prachy.“

Jak to se mnou mluvíš, ty krávo?“

Užuž se natahuje jako by ji chtěl praštit, jenže v tom se zarazí. Díkybohu, jinak bych tam na něho fakt vletěl, nicméně hovor je velmi zajímavý…

Eleno, mě se to nezdá, vsadím boty, že v tom má prsty ten Vondra, podezřele se kolem tebe motá, ale varuju tě, jestli zjistím, že s ním šukáš, odserete si to oba!“

Nikdo se kolem mě nemotá, jen se mu starám o koně jako doteď, nevím co pořád máš, bylo to tak vždycky, navíc jsem mu to slíbila.“

Co jsi mu slíbila?“

Že se mu o to tady postarám. Já se toho nechci úplně vzdát, copak to nechápeš?“

Chápu nechápu, já jen říkám, že mi to k tobě nesedí. Měla by sis na něj dávat pozor, kdo ví, o co mu doopravdy jde. Prosím tě, snad nejsi tak blbá, že by sis mohla myslet, že by chlap jako on, chtěl takovou vesnickou nádheru, jako seš ty…pche! Jo holčičko, tomu jde jen o jedno, toho zajímá možná tvoje kunda, ale jak tě oprcá, kopne tě do prdele.“

Musíš být pořád tak strašně vulgární, Libore? A vůbec, dej mi už pokoj, nic s ním nemám.“

No proto, jsi moje žena…, podle toho se budeš chovat. Ještě aby si lidi ze vsi povídali, že jsi coura.“

Aha a ta Jedličková, co ses s ní tahal přes dva roky, to byla taky coura?“

Neser mě Eleno! Drž už hubu, co to sem vůbec taháš. To s tím vůbec nesouvisí.“

No když nesouvisí…“ vtom vidím, jak si Elen obléká mikinu, asi se někam chystá jít.

Kam zase lezeš?“

No kam asi, přece ke koním.“ tohle bude určitě únikový manévr, to se mi náramně hodí. Slezu rychle ze žebříku a běžím zezadu ke stájím. Bohužel ji zatím nikde nevidím. Stoupnu si tedy do stínu za stájemi, tak aby na mě nebylo vidět. Čekám asi pět minut, jenže Elen stále nikde.

Co tady děláš, Alexi?“ ozve se za mnou, jen celý poskočím.

Sakra, tys mě ale vyděsila…“

Co kdyby tě někdo viděl? Jasně jsem ti řekla, že se tu o to postarám, nemusíš sem vůbec jezdit.“

Ale já tu přece nejsem kvůli toho. Jen…, musel jsem tě vidět, dneska jsme se ani pořádně nerozloučili.“

Rozloučili jsme se…napořád! Alexi, já nechci, abys tady jezdil a už vůbec ne večer, mezi náma je po všem…“

Lásko, prosím, neodháněj mě od sebe!“ chystám se ji obejmout, tak moc mi to chybí, chci se jí dotýkat, mít ji ve své blízkosti, políbit, kdy se mi zachce. Jenže mě odstrčí.

Jaké to má celé význam? Za chvíli se oženíš, budeš mít rodinu, stejně nebudeš mít čas tady vegetovat. Ty žiješ přece v úplně jiném světě, Alexi!“

Žil jsem, než jsem tě potkal, teď už ne, ani nevíš, jak rád bych se tam na všechno vykašlal. Chtěl bych tu být s tebou. Vím, že se to všechno posralo, ale…já něco vymyslím, nedokážu se tě vzdát!“

Proč to pořád tak strašně komplikuješ?“

Nechci nic komplikovat, ale…nemiluju ji, nikdy jsem ji nemiloval, ona za mnou pořád lezla, protože…je do mě zamilovaná, prostě se to stalo… Na moje city k tobě to ale nemá žádný vliv. Stalo se to ještě v době…, než jsme se my dva poznali. Copak nechápeš, že si ji beru jen proto, že se to ode mě očekává?“ pevně ji u toho držím za ramena, dokonce s ní i zatřesu, jen aby mě vyslechla a dala nám ještě šanci.

Nekřič, Alexi, vždyť tě někdo uslyší, strýček nespí. Navíc, mě je úplně jedno jak to je mezi vámi nebo proč to děláš, to je tvoje věc, jen my dva…nemá to cenu!“

Neříkej to Elen, prosím, tohle ne.“ snažím se stále.

Je to tak a kdybych to věděla dříve, tenhle statek bych ti nikdy neprodala, nikdy, rozumíš! I kdybyste se všichni měli rozkrájet… Měla jsem tě vyhodit už tenkrát, hned jak jsi přijel poprvé, já káča tě ještě pozvala dál. Hned jsem věděla, že s tebou budou samé problémy. Jenže…, jsem tak strašně pitomá! Všechno to byla hrozná chyba už od začátku, ty jsi…můj životní omyl, Alexi a teď mě pusť, musím už jít…“

Ještě nikdy jsem ji takhle neslyšel mluvit, jsem z toho pořádně rozhozený, v hlavě si rovnám myšlenky, když se ozve od domu…zase to…

Eleno! To tam budeš i nocovat?“

Ne, já už jdu!“ odpoví mu Elen, snad aby ho nenapadlo jít sem.

Pusť mě už a běž, vrať se k ní…“

Domů se vracím doslova jako zbitý pes. To jsem se ani nezmínil, že zítra přijedeme na statek všichni. Aspoň, že Irena už spí, ta se bude ještě hodně divit. Nejhorší je, že jí budu muset něco najít, jinak se té kačeny nezbavím.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *