Ztracený

2. kapitola

Ráno se probouzím s ukrutnou bolestí hlavy, kterou doprovází nesnesitelná žízeň. Marcelu nikde v pokoji nevidím. Dobelhám se do koupelny, kde vyloktám přímo z kohoutku snad litr vody na ex. Při pohledu do zrcadla se pak téměř polekám, jsem vážně krasavec. Kalné oči, kruhy pod očima, vlasy mastné, slepené kdo ví čím. Dám si ledovou sprchu, abych se aspoň trochu vzpamatoval, hodím na sebe propocené hadry a zavolám si taxíka.

Cestou na parkoviště bych se ještě rád viděl s Marcelkou, ale nikde ji nezahlédnu, všude je ticho a prázdno. Jenže co by tady dělala, tak brzy ráno. Zajdu tedy za Pavlem, majitelem Luny, se kterým se znám už od dob, kdy jsem mu dohodil tenhle podnik. Samozřejmě mi z toho plynou jisté výhody, což není vždy na škodu.

Ahoj, Pavle, můžu na moment?“

Čau Alexi, ale jistě pojď dál. Vůbec jsem neslyšel klepání, prosím, posaď se! Jak ti mohu pomoci?“

Vlastně nic nepotřebuju, jdu jen na skok než mi přijede taxík, taky vyrovnat účet.“

No jistě, na pokladně teď nikdo není, že?“ konstatuje víceméně, aby řeč nestála.

Tak nějak. Omlouvám se, ale včera jsem dost přebral. Pak jsem usnul na pokoji.“

Vždyť se nic neděje, sám víš, že ty tu můžeš kdykoli přespat.“

Jo jasně, vím, díky. Jen jsem se chtěl ještě zeptat, neviděl jsi Marcelu?“

Ta odcházela tuším už kolem jedné, potřebuješ jí něco?“

Ne, vlastně ani ne…“ Pavel se pousměje, pak vyrovnám účet a rozloučíme se. Tak zase někdy a ještě jednou díky.“

Není za co, měj se.“

Jen co vyjdu z Luny, skropí mě déšť. Na obličeji ucítím prudší náraz větru, což v mém stavu působí trochu jako balzám. Tohle aprílové počasí je někdy za trest, včera jsem jel do Brna jen v tričku, ale dneska abych vytahoval zimní bundu.

Večer s Marcelou byl zvláštní, chovala se ke mně úplně jinak. Také mi vrtá hlavou to, co mi říkala. Nějakým zázrakem si pamatuji každé slovo. Něco takového jsem ovšem netušil. Mé přemítání tak přeruší až taxík, který při příjezdu zatroubí.

Cesta domů mi pak dává slušně zabrat. Žaludek mám jako na vodě a ta neskutečná žízeň, už zase!

Jakmile zastrčím klíč do zámku, zjistím, že je opět odemčeno! Já asi nechávám otevřenej barák, to nemůže být pravda! Kdo to sem zase vlez? Drmolím si v duchu.

Tentokrát mě vítá Zuzana… Moje oficiální přítelkyně, kterou bych dnes rozhodně nečekal. Chodíme spolu sice už přes tři roky, ale bydlí se mnou velmi sporadicky. Přijíždí především tehdy, když to maminka zrovna dovolí. Protože navíc studuje v Praze ekonomii, vídáme se poslední dobou velmi málo. Zuza je, jak bych tak řekl maminčina holčička. Někdy obdivuju, jak si ve svých letech nechává od své matky do všeho kecat. Co ta řekne, bývá svaté.

Hezké ráno, miláčku, kdepak jsi dnes flámoval? Vypadáš příšerně!“

Ahoj Zuzi, taky tě rád vidím! Co ty tady? Nečekal jsem, že přijedeš. Čím jsem si to zasloužil, že jsi mě poctila svou návštěvou?!“

Vůbec ses mi poslední dny neozýval! Sám víš, že mě čekají státnice.“ neunikne mi mírně vyčítavý tón.

Mamča tě pustila do světa? Kdybys dala vědět dřív, pozvu uvítací výbor!“

Nemusíš být hned tak jízlivý. Přijela jsem sama od sebe. Proč nepřijedeš třeba ty za mnou?“

Mám tady práci, taky se nemůžu jen tak sebrat a odjet.“

Dohadovat se však nemá význam, proto zamířím do koupelny, abych z kohoutku vylemtal další hektolitr vody a naložil se do vany, která mě dostane do ráje. Zuzana zřejmě vidí, že se mnou není kloudná řeč, takže si trochu nasupeně zaleze do bazénu. Nicméně mám od ní pokoj. Rikovi pak jen pošlu krátkou esemesku, že dorazím na desátou, čímž získám nějaký čas dát se dohromady.

Dnešní den v kanceláři bude poměrně krušný a to nejen díky kocovině, která odeznívá šnečím tempem. Papírování v kanclu z duše nenávidím. Kdybych nebyl jedním z majitelů firmy a tahle práce nenesla královské výdělky, asi bych u ní nevydržel ani den. Jen co za mnou do kanceláře přijde paní Bláhová, spráskne ruce.

Božínku, pane Sašo, vy dnes vůbec nevypadáte dobře!“

Je to moje osobní asistentka nebo taky něco jako anděl strážný. Jediné co mi na ní vadí, že mi pořád říká Sašo, stejně jako moje máma. Sašu z duše nenávidím, ale rozmluvit jí to nedokážu. Prý je to stará škola, na Alexe by si nezvykla. Už se jí to ani nesnažím vymlouvat.

Hezké ráno, paní Bláhová! Erik asi ještě nedorazil, že?“

Nene, přijde prý až odpoledne.“

Dobře, vyřiďte mu prosím, že dnes odcházím dříve a zítra po osmé budu u něj. Jedeme do Brna, kvůli té továrně.“

Jistě, vyřídím. Ale kampak tak spěcháte? Že vy máte zase nějaké pletky?!“ usměje se na mě, ovšem v jejím hlase zaslechnu výtku.

Není mi moc dobře. Také chci zajít do tělocvičny, vždyť mě znáte.“

Bohužel znám, to je ten váš box, už byste toho měl nechat! Ještě přijdete k úrazu.“

To nejde, paní Bláhová, to je moje vášeň.“

Dobře, dobře, už mlčím.“ jen to dořekne, jde si po své práci a já mám konečně klid.

Neuběhne však ani hodina, když do kanceláře dorazí také Lukáš v doprovodu Ireny. No bezva, ta mi tu ještě scházela. Lukáš zamíří k sobě, ovšem Irena mne poctí svou návštěvou.

Neměla bys sem teď chodit, mohlo by mu to dojít.“ řeknu napruženě, jen co vejde.

Ahoj, Alexi! Jdu pouze na přátelský pokec, nic víc.“

Tak přátelský, povídáš.“

Ano, jistěže přátelský…, také jsem se chtěla omluvit za včerejšek. Vím, byla jsem protivná a podrážděná. V práci jsou teď nějaké problémy. Potřebovala jsem to dořešit.“

No a? Dořešila jsi je?“

Ano, samozřejmě. Jestli chceš, dneska k večeru budu mít volno, zařídila jsem si to, kvůli tobě. Mám dovolenou, dojdu si pouze na kosmetiku.“

Dnes nemůžu. Mám trénink. Taky mi přijela Zuzana.“ vymluvím se rychle.

Ale no tak! To přece nikdy nebyl problém, zbavit se té slípky.“ přisedne si na můj stůl. Pak projede svými prsty v mých vlasech. Ta potvora zkrátka ví jak na mě. Někdy sám sebe nechápu, že sebou nechám tak snadno manipulovat. Navíc mi dělá dobře, když se mě doprošuje. Laškování se nebráním, přesto chci dělat ještě chvíli uraženého.

Slez z toho stolu, mohl by přijít Lukáš, rozhodně nestojím o problémy! Obdivuji tvůj klid, je to přece tvůj manžel.“

Jaké problémy, prosím tě?! To by ti snad vadilo? Manžel to sice je, ale taky trouba, je s ním šílená nuda.“

Děláš si srandu? Jistěže by mi to vadilo! Lukáš je můj kamarád, taky kolega, jestli sis nevšimla.“ zavrtím nevěřícně hlavou.

Ale když mě šukáš, tak ti to očividně nevadí.“ nemůžu uvěřit, že na mě vyrukovala se stejným argumentem, jako včera Riky. Ti se na mě snad domluvili.

To tys mi vlezla do postele, beruško, vzpomínáš?!“

Hmm, to možná ano, ale také si vzpomínám, že jsi tehdy nic nenamítal. Hned napoprvé jsme si to rozdali tuším třikrát?!“

No, já bych to nerozmazával… Tak v šest ve Floře a slez už, prosím tě!“

Dobře, tak v šest.“ seskočí ze stolu, jako by se nechumelilo. Ještě jednou prohrábne moje kadeře vonící po heřmánku, pak se sehne, aby mě ještě kousla do ucha a přitom mi pošeptá „Budu se těšit.“ více se nezdržuje, jen odkráčí chůzí lvice.

Panebože…, já se do toho tak uvrtal, tohle je jako zlý sen. Ta Irena je strašná potvora! Proč já jí nedokážu říct ne, ptám se sám sebe.

Zarezervuji tedy pokoj ve Floře, vyřídím pár pracovních telefonátů, prohlídnu lejstra, která je potřeba na zítřejší schůzku připravit a jsou dvě. Včerejší kocovina sice odezněla, přesto nejsem zdaleka ve své kůži. Sbalím si fidlátka, abych šel do tělocvičny, kde už na mě čeká můj sparing partner Honza v ringu, máchající rukama.

Box jsem začal dělat už ve svých osmi letech. Tento sport jsem si zamiloval. Stal jsem se dokonce dvakrát mistrem Evropy, leč tím má závratná kariéra boxera skončila. Po bouračce na motorce jsem byl rád, že jsem z toho vyvázl živ a zdráv. Tehdy jsem na tom byl dost špatně.

Čau Alexi, seš připravenej na pořádnej nářez?“ ptá se Honza s úsměvem.

Kde bereš tu jistotu, natrhnu ti prdel, počkej!“ odpovím odhodlaně.

Sice si tím dnes nejsem až tak jistý, ale nakonec je to dobrej mač. Pořádně se u toho vyblbneme. Box je pro mě skvělý relax, vůbec si nedovedu představit, že bych se toho měl nadobro vzdát. I když moje máma s paní Bláhovou by to jistě uvítaly.

Jen co dorazím domů, všude je podivné ticho, že by už byla Zuzana zase v trapu?! Ne, není, to bych měl moc velké štěstí. Najdu ji válet se v posteli, chrní jako zabitá. Potichu si nachystám čisté oblečení a vyplížím se z ložnice. Mám sice hlad jako vlk, ale štracháním v kuchyni bych tu bosorku mohl omylem vzbudit, proto volím jídlo v restauraci.

Cestou do Flory se zastavím U Rokyty, což je poměrně slušná místní restaurace, kde si dám k jídlu lehký salát. Přece jen nechci ještě svůj rozbolavělý žaludek dráždit. Pak už se ale nezdržím. Přestože mám ještě dobrou hodinku k dobru, zamířím rovnou do penzionu.

Ve Floře jsme s Irenou docela častými hosty. Jeho majitelka, paní Veselá, mne tak zdraví už na dálku.

Hezký den, pane Vondro, jakpak se dnes máte?“

Co myslíte, paní Veselá? Venku je zima, že by psa nevyhnal, prší, fouká vítr, to na dobré náladě nepřidá.“

Však se ohřejete!“ uculí se na mě šibalsky. Máte jako vždycky osmičku.“ říká víceméně pro pořádek nebo ze zvyku.

Ano, jistě děkuji.“

Ale jak teď koukám, včera jste nedorazili, copak to?“

No to víte, pracovní povinnosti.“

Ale jistě, to chápu, tak snad si to dnes vynahradíte.“

Dále se naštěstí nevyptává, za což jsem jí vděčný. Zaplatím, vezmu si klíč a mířím k pokoji s číslem osm. Tam ze sebe shodím boty, bundu, abych sebou praštil do postele, jen celý nadskočím.

Koukám do stropu, odpočívám, rozjímám. Tento pokoj mám velice rád. Je tu takový božský klid, hotová pohoda. Chtěl bych mít jednou takový pokojík, kam bych se mohl přede všemi schovat, jen tak ležet, povalovat se, relaxovat. Je tu zvláštní intimno, které ve mně vyvolává příjemné pocity.

Na druhou stranu, chvíle naprostého ticha nemám příliš v oblibě. Nutí mne totiž přemýšlet nad mým nicotným a prázdným životem, který není zrovna ideální. Snad jen po finanční stránce nestrádám.

Nouzi o ženské sice nemám, ale jak tak nad tím přemýšlím, navíc ve světle posledních událostí, nabývám stále více dojmu, že jsou mi všechny ty pletky se ženskými spíše na obtíž. Vztahy přes postel mě začínají šíleně unavovat. Co z toho mám, že si užiju s vdanou paničkou nebo jdu do Luny. Nakonec se stejně vracím jen do prázdného domu. Zuzana je v Praze nebo doma s rodiči a já věčně trčím doma sám. Problém vidím především v tom, že jsem se nikdy nedokázal zamilovat. Rozklepaná kolena, bušení srdce, pocit rozechvění, přeříkávám si fráze jako z románu. Ne, nic z toho jsem zatím nikdy neprožil. Možná to ani neprožiju, kdo ví. Vlastně vůbec nevím, co to slovo milovat znamená! Brečím vnitřně sám nad sebou.

Zuzanu mám sice rád, ale jestli bych s ní dokázal být do konce života, nevím. Na začátku to bylo celkem fajn, ale věrnost mi vydržela sotva půl roku. Takhle si lásku nepředstavuju. Vážně si nejsem jistý, že je to ta pravá. Kdyby aspoň nebyla stále tak závislá na své matce, bylo by to mnohem snazší. Z přemýšlení mne náhle vytrhne slabé vrznutí. Chvíli něco šramotí a ve dveřích se objeví Irena.

Ahoj lásko, jsi tu nějak brzy. Nemohl ses mě dočkat?“

Jako obvykle jí to sluší, až moc. Dokonalý účes, perfektní make-up, značkové hadříky. Vždycky mi to imponovalo. V kombinaci obličeje andílka a bezvadné postavy, to je sen každého chlapa…

Jenže ani tohle není vše, co bych si od života přál. Je mi devětadvacet, ale jediné čím se můžu pochlubit je kariéra spolumajitele dobře prosperující firmy, krásný dům, luxusní auto nebo mobil plný telefonní čísel na ženy různého věku. Co se však vztahů týče, je seznam prázdný, pouhý sex, jen láska přes postel. Opravdu skvělá bilance, Alexi! Irena si ihned všimne mé zádumčivosti.

Co si mě tak prohlížíš?“

Dívám se jen, jak moc ti to sluší. To se nesmí?“

Chci se ti líbit, dala jsem kosmetičce pořádně zabrat. Musíme si vynahradit ten včerejšek. Vím, že se zlobíš.“

Ty se mi přece líbíš vždycky Iri a já…, vlastně se ani nezlobím.“

Irena ze sebe shodí modré sáčko, které jí jde krásně k očím, vyklouzne z bílých šatů, jakoby nic a vše pečlivě uloží na židli. Zřejmě nechce být pomačkaná, v tomto byla vždy až příliš důkladná.

Na to co jí říkám nijak nereaguje, jen ke mně přistoupí, stáhne gumičku z mých dlouhých vlasů, do kterých pak vjede svými prsty. Ví jak moc mám rád, když mě v nich čechrá nebo je decentně tahá. Pak si za mě klekne, aby mi namasírovala záda. Zřejmě stále cítí z mé strany jakousi odtažitost. Po včerejšku si chce určitě napravit reputaci.

Ty se na mě pořád hněváš, miláčku? Jen mlčíš, taky jsi pořád napjatý, uvolni se trochu.“

Ale vždyť už jsem říkal, že se nezlobím.“

Ba ne, jsi stále zamyšlený, k ničemu se nemáš.“

Jen jsem tak uvažoval o všem možném, o tobě, o nás…“ hned jak to dopovím, vycítím, jak se zarazila.

Jak to myslíš, Alexi?“ ptá se pochybovačně.

Tak jak to říkám. Ty máš skvělou práci, manžela, mohla bys mít rodinu. Místo toho trávíš volné chvíle tady…se mnou, ve vztahu bez budoucnosti. Celé to nějak postrádá smysl.“

V tu chvíli si mi sedne na klín a řekne něco, co by mě ani ve snu nenapadlo. S čím jsem vůbec nepočítal. Nicméně to znamená jisté potíže.

Asi máš pravdu. Mezi mnou a Lukem to už stejně nemá žádný význam. Já se rozvedu.“ prohlásí s takovou jistotou a ledovým klidem, až mě zamrazí.

Uvnitř mě se to v tu chvíli začne bouřit! Tohle sakra ne, to je celé špatně, tak jsem to přece vůbec nemyslel! Ale jak z toho vybruslit, pokud možno bez újmy?

No víš…já, myslím…“ začnu z rozhození mírně koktat.

Irena je však tou myšlenkou jako smyslů zbavená, navíc dál uvažuje nahlas.

Nic neříkej lásko, to je přece skvělé! Já už myslela, že tě to nikdy nenapadne.“

No, já to tak…nemyslel.“ Irena mě ale vůbec neposlouchá nebo to slyšet nechce.

Nene, máš naprostou pravdu, tohle nemá význam. Já jen nevěděla, že na to myslíš i ty.“ říká mi už mezi polibky, kterými mne v tu chvíli přímo drtí. Také mi rychle stáhne tričko, aby mě začala líbat po celém těle.

Rezignovaně si odfouknu, jenže proti jejímu počínání vůbec nic nenamítám. Zatím mi to snad ani nedochází, proto se jí nesnažím odporovat.

Irena je po naší rozmluvě hezky v ráži, doslova ze mě strhne džíny a začne si se mnou hrát. Laská mě na těch nejcitlivějších místech, přitom já reaguji jako typický chlap. Místo toho abych ji odstrčil, sebral se a odešel, slyším sám sebe říkat Ano, prosím pokračuj, udělej mi to, pohrej si s ním hezky, pomalu…“

Jsem ztracený případ. Irenu to však pořádně nabudilo. Rajcovně se nade mnou kroutí a hraje si s mou chloubou tak, jak to dokáže snad jen ona. Ztrácím smysl pro realitu, vnímám jen její doteky. Užívám si jemné sání i dráždění jazykem, které je to tak moc příjemné.

Dost, dost, přestaň nebo se udělám.“ zavzdychám.

Chci, aby ses udělal, lásko, udělám ti to, jak jen budeš chtít.“

Já to teď chci zezadu.“ poručím si.

Zvednu se, chytím Irenu a jedním chvatem ji otočím, že je rázem na čtyřech. Proniknu do její mokré komůrky, abych okamžitě začal nemilosrdně přirážet, přestože můj penis není žádný drobek.

Ano, Alexi!“ slyším ji vzdychat. „Ještě, vyšukej mě pořádně…, udělej mi to!“

Irena mě někdy dokáže dostat do takového stavu, kdy se přestanu naprosto ovládat. Ale má to mít, chce mě, tak ať si to pořádně užije.

Přirážím velmi tvrdě, doslova bezohledně, myslím, že jí to určitě musí bolet, ovšem je mi to jedno. Jsem pořádně nadržený, ale zároveň se na ni zlobím, takže ho z ní najednou vytáhnu, abych jí poručil Vykuř mi ho, hned teď! Dělej, dej si ho do pusy, ty couro jedna!“

Jak se zdá nepřipadá jí to nijak zvláštní ani zvrácené, i když se k ní právě teď, chovám jako dobytek.

Nevadí jí ani to, jakým tónem s ní mluvím. Poslouchá mě na slovo. Pevně chytí můj penis do dlaně a strčí si ho až do krku, takže to dlouho nevydržím a udělám se jí přímo do pusy během pár chvil.

Nikdy jsem se k ní tak nechoval, ale dnes jsem jí chtěl ponížit. Asi jsem doufal, že jí to odradí od úmyslu říct o nás Lukovi nebo myšlenek na rozvod. To jsem se ale spletl.

Už je po všem, Irena si vedle mě lehne, jen spokojeně oddechuje. Sám se k předchozí debatě raději nevracím, ona také mlčí, bohužel jí mlčení nevydrží tak dlouho, jak bych si přál.

Alexi!“ začne pozvolna.

Ano?!“

Mám to říct Lukášovi už dnes?“

A co jako?“ zavětřím jako setr. To přece nemůže myslet vážně?!

No přece o nás, o rozvodu.“ to už se prudce posadím. Mám dojem, že jsem snad špatně slyšel!!!

Ireno, neblázni, to by přece byla kolosální pitomost!“

Ale já tě miluju, chci být s tebou.“ vede si stále svou.

V hlavě mi to začíná pořádně šrotovat. Vidím, že začít si znovu s Irenou, byla asi největší hloupost, jakou jsem mohl v životě udělat.

Ne, s tím já nesouhlasím. Co potom budeš dělat?“

No, co…“ řekne zase s naprostým klidem. Nastěhuju se k tobě a budeme konečně spolu.“

Žít šťastně až do smrti. Amen.“ neodpustím si jedovatou poznámku.

Nikdy jsem ani ve snu nepomyslel na to, že by se o nás Lukáš mohl vůbec dozvěděl. Náš kamarádský vztah by tímto dostal vážnou trhlinu, ale nejen to. Určitě by to zasáhlo i do osudu firmy. Vždycky jsem věřil spíš tomu, že až nás to s Irenou omrzí, tak to prostě ukončíme. Nemáme vůči sobě žádné závazky, jde přece jen a jen o sex. Jak moc jsem se mýlil! Rozhodnu se jí to za každou cenu rozmluvit.

Iri, víš, nechtěl jsem o tom moc začínat. Ale jak vidím, Luk se ti asi ještě nezmínil. Firma si nestojí v poslední době úplně nejlépe. Nerad bych, aby se do toho všeho provalila ještě naše avantýra.“

Jaká avantýra?“ ptá se Irena rozzlobeně. „Ty tomu mezi námi říkáš avantýra?“

Hezky se nám to zase komplikuje, pravdou ale zůstává, že by mi to mohla pěkně polepit.

Promiň, tak jsem to nemyslel.“ naberu raději zpátečku. Prostě mu to zatím neříkej, ano?! Však není kam spěchat. Přece spolu můžeme být jako doteď.“

Rozhodně potřebuju Irenu dostat do lepší nálady, proto ji začnu znovu líbat. Mezi polibky se pak zeptám „Udělala ses dneska vůbec?“

No vlastně ne.“

Tak to musím napravit. Neodpustil bych si, kdybys z toho nic neměla.“

Převalím ji na záda, roztáhnu nohy a začnu dráždit její lasturku svými prsty i jazykem. Věřím, že ji tak snáze přivedu na jiné myšlenky.

Po chviličce je pořádně vzrušená, takže do ní znovu vklouznu, tentokrát však volím klasickou polohu. Také ve svých výrazech se raději krotím. Naštěstí to netrvá moc dlouho a Irena se pode mnou začne svíjet. Sice jsem z toho nic moc neměl, ale na mně teď nezáleží.

Bylo to moc hezké, Iri, jsi vážně skvělá.“ líbám jí na rty, krk i uši, když už si jen tak spokojeně vrní.

Vážně se ti to tak líbilo?! Mě taky, Alexi. Miluju tě! Chci být už jen s tebou.“ tak to jsem slyšet nechtěl, to se minulo účinkem.

Raději dál mlčím, honem vyklouznu ven, abych se šel do koupelny umýt. Musím si dát sprchu, nejlépe ledovou, je třeba vychladnout, nyní však po nervové stránce. Mám pocit, že všechno co udělám, je najednou špatně.

Alexi, je osm, budu už muset jít.“ slyším najednou z pokoje.

Ano, já už jdu, jen se opláchnu.“

Irena ale nečeká, během minuty se sama objeví v koupelně.

Nemám už moc času, musím jít. Ahoj lásko, budu na tebe myslet.“ pošle mi vzduchem polibek, po kterém jen zabouchne dveře.

To jsem tomu zase dal…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *