Ztracený

20. kapitola

Cítím se tu jako tygr v kleci. Doufám, že dnes přikluše máti sama. Na Kláru nemám náladu, ani nervy. Jediné, z čeho se můžu alespoň trochu radovat je to, že už snad zítra budu moct vstát z postele. Tonda od rána vede svůj monolog a já jen tupě zírám do stropu. Už aby byly dvě nebo se z toho zblázním.

Jako první přijde samozřejmě Tondova žena, konečně! Budu tak mít na chvíli pokoj, protože jeho rodinného štěstí mám po krk. Když jsou skoro tři, začínám se pomalu smiřovat s tím, že dneska už za mnou nikdo nedorazí. Každá minuta se tu přímo nepředstavitelně vleče. Nejlépe by bylo, kdybych celou tu dobu mohl jen prospat. Jenže jsem tak uležený a odpočatý, že už mi to nejde. Nebýt těch bolesti hlavy, myslel bych si, že mi vůbec nic není.

Pět minut po třetí přichází další návštěva, je to máti, dnes však za doprovodu táty. Zřejmě si dovedla posilu, aby mě přivedli k rozumu. Předpokládám, že na programu dne, bude opět statek. Vůbec nechápu, proč se do toho ostatní pořád pletou, angažují se, nebo mají tendence rozhodovat za mne. Je to přesně, jak jsem si myslel. Jakmile se přivítáme, s tátou už jsem se dost dlouho neviděl, přichází na řadu to, čeho jsem se obával. Budou mi domlouvat.

Sašo, co to mělo včera znamenat?“ šeptá mi máma.

Mami, nic o tom nevíš, tak se do toho nepleť. To je jen moje věc. A vůbec, proč máte o mě najednou všichni takovou starost? Až se vrátím z nemocnice, postarám se už o všechno sám. Děláte, jako bych tu měl být věčnost.“

Takhle se ale ke Klárce chovat nebudeš!“

Prosím tě! Vždyť ji vůbec neznáš. Viděla jsi ji všehovšudy dvakrát.“

Je to hodná a slušná holka, to snad ještě poznám. Ví co dělá! Navíc to dělá pro tvoje dobro.“ no jak jinak, je to přesně jak jsem si myslel.

Co jako dělá pro moje dobro? Jen se plete do toho, po čem je jí houby.“

Nezlob se, Sašo, ale my tomu s tátou taky moc nerozumíme. Proč sis zrovna ty koupil nějaký statek? Jak jsi na to vůbec přišel? Vždyť o koních nic nevíš, nepamatuju se, že by ses o takové věci někdy zajímal.“

Byla to dobrá koupě, prostě jsem ho chtěl.“

Dobrá koupě? To nemyslíš vážně?!“

Mami, na tohle vám vůbec nemusím odpovídat, koupil jsem ho a tečka.“

Dneska jsme byli u Klárky, večer ji odstěhujeme k tobě domů. Budeme tam teď i my s tátou, dokud jsi tady. Museli bysme pořád dojíždět, to se tak nedá dělat, sám víš, že to máme z ruky.“

Jo jasně, to klidně můžete, ale je tam…Irena.“

Už není, Lukáš ji včera odstěhoval.“ hmm, tak to jsem tedy nečekal. To šlo rychle. Jsem však rád, neměl bych na její stěhování asi nervy. Zase by mě přemlouvala a já se nechci pořád jen hádat.

Jak ti dneska vlastně je, Sašo?“

Celkem to ujde, je to den ode dne lepší. Jen hlava pořád trochu pobolívá.“

Jo, abych nezapomněla. Tady máš nějaké ovoce a Klárka tě moc pozdravuje. Přijde za tebou zítra nebo pozítří. Musí zajet do školy. Nastoupí tam zase až další rok.“

Co nového na statku? Byli jste se tam podívat? Co ti bratranci té Petry, já je ani trochu neznám, nikdy jsem je neviděl. Vůbec nechápu, proč jste to nenechali tak, jak to je. Paní Foltýnová to tam zná, bylo to její, o koně se stará odjakživa. Tohle bylo úplně zbytečné!“ rozohním se znovu.

Nemůžeme chtít po cizím člověku, aby se o něco staral.“

Elen…není cizí, navíc jsme tak byli domluvení. Ona se starala o ty koně ráda.“

Sašo…, nechtěla jsem o tom začínat, ale ty s ní něco máš, že?“ oba na mě s napětím koukají, co odpovím. K čemu to bude, když řeknu pravdu. Vlastně mámě moc nevěřím, momentálně je s Klárou jedna ruka, kdo ví, co by pak bylo.

Nemám s ní nic, šlo mi jen o ten statek.“

Ale Klárka…“

Co zase Klára? Kláru vůbec neposlouchej.“

Víš Sašo, my si myslíme, že by se to tam mělo celé zrušit…, zbourat!“ v tu ránu vyletím dočista jako čert z krabičky.

Co zrušit? Jak zbourat?“

No ten statek. Je to tam moc velké. Ty se o to stejně nebudeš starat. Nejlepší bude, když se to prostě zbourá a vy si tam postavíte normální dům.“ na to nemám co říct, jsem tu vlastně úplně zbytečný. Všichni najednou rozhodují za mě. Mám takový pocit, že se jim můj pobyt v nemocnici náramně hodí.

Víš co mami, taky jsem o tom nechtěl začínat, ale Kláru si nikdy nevezmu! A ten statek tam prostě zůstane, tak jak je!“ řeknu to tak nahlas, že vidím, jak se Tonda po mě otočil. Myslím, že si nás sice nevšímají, ale tohle museli slyšet. „Kláru u sebe doma nechci, vůbec ji tam nestěhujte.“

Tak to tedy ne, synku, tohle by nešlo!“ rozčílí se najednou i táta. Vím, že v tomhle jsou oba staromódní. Budou trvat na tom, abych si Kláru vzal, přesně tohle jsem čekal. „Čekáte spolu děcko, co sis nadrobil, to si sníš. Kláru si vezmeš a hotovo.“ jen to dořekne, sebere se, jen za sebou práskne dveřmi.

Sašo, to nemyslíš vážně?! Co…jak to můžeš říct? Proč? Já s tátou teď nevydržím.“

Mami, proboha pochop to, nechci ji! Už vůbec ne po tom, co mi udělala, prostě si ji nevezmu. Mám svůj vlastní život i svůj vlastní rozum. Vy mi to prostě nepřikážete. Smiřte se s tím! Klidně to tátovi vyřiď.“

Stojí ti to za to?“

Co jako?“

Rozmysli si to ještě.“

Není co si rozmýšlet…, běž už. Ahoj.“

Zavřu oči a dělám, že ji nevnímám. Vím, že máma ještě vedle mě sedí, ale nic už neříká. Klára věděla moc dobře, proč do toho zaangažovat i další členy rodiny. Je snad horší než ta Irena. Dříve bývala taková milá, plachá, ale teď?! Vážně jsem si myslel, že mě miluje.

Asi po deseti minutách máti vstane, vrátí židli na místo a odchází. Konečně, už jsem myslel, že to vzdám. Proboha, ať už jsem odsud pryč, kdo ví, co ještě všechno vymyslí. Jediné co mě uklidňuje je to, že nic nezmůžou, já jsem majitel, takže bez mého podpisu neudělají zhola nic.

Když odejde i Tondova žena, je chvíli ticho, ale opravdu jen chvíli.

Ty, Alexi, ty to asi nemáš doma jednoduché, co?“

Jak jsi na to přišel?“

Ten, tvůj fotřík se nezdá.“

Já s nima už dávno nebydlím, mám vlastní barák.“

Tak to máš celkem v pohodě, ne?“

Jak sis mohl všimnout, tak úplně ne.“

Řekneš mi o co jde? My jsme nechtěli poslouchat, chápeš, ale tohle nejde přeslechnout.“

Chvilku váhám, ale nakonec mu něco málo řeknu, samozřejmě, že detaily o mě a Elen vynechám, přece se mu nebudu svěřovat.

Ty, Alexi, to nemusí bejt tak jak říkáš. Mně ta Klára teda přijde rozumná. Já myslím, že to fakt dělá pro tebe.“

Bože můj, Tondo, ty seš taky přece natvrdlej.“

No ne, počkej, to zní logicky. Prostě chce to nejlepší pro vaši rodinu. Já bych se taky odstěhoval na venkov, kdybych mohl. Jenže my na to nemáme prachy, takže musíme vzít zavděk tři plus jedna. Podle mě děláš chybu. Na co ti budou koně, člověče.“

Jenže já už přece jeden barák mám, tak na co mi bude další.“

Máš barák ve městě, to je jako bys bydlel v paneláku.“

Aha, to promluvil odborník. Ty máš v paneláku bazén?“

No to nemám.“

Tak vidíš. Já mám svůj dům rád, mám tam komfort, není sice extra praktický, ale jsem tam spokojený. Alespoň zatím. V Javořinkách je to super, líbí se mi tam, ale stavět tam nechci a stáje prostě rušit nebudu. Chci tam jízdárnu, hotovo dvacet.“

Ty jsi taky umíněný, Alexi, teď mluvíš, jako moje stará.“

Myslím, že už budu raději mlčet, abych nebyl jako jeho stará. Nesnáším, když někdo používá tento výraz, obzvlášť, když je jí sotva něco přes třicet. A to jsem si myslel, že má ke své ženě úctu.

Je zrovna něco po šesté, když za mnou přijde sestra, že mám ještě návštěvu, dámskou. Rozbuší se mi u srdce, až samou radostí poskočím.

Pane Vondro, ale jen deset minut, jasné. Kdyby přišel pan doktor, já o ničem nevím.“

Jasně, sestři, spolehněte se.“ přitakám ochotně v naději, že třeba…, že je to Elen.

Sakra, já se ještě ani nemyl, vousy mám neupravené, no co se dá dělat. Prohrábnu si zlehka umaštěné vlasy a čekám…, jenže do dveří vejde Nika.

Ahoj marode!“ zdraví mě s úsměvem od ucha k uchu.

Čau, to seš ty?!“ odpovím sklesle.

Tak to se mě dotklo, překypuješ nadšením.“

Promiň, já jen…čekal jsem…“

Někoho jiného, že?“

Vlastně ani ne.“

Vidíš, já myslela…“

Co sis myslela?“

Vlastně nic.“

Jsem rád, že seš tady, posaď se. Co potřebuješ? Něco v práci?“

Chtěla jsem tě vidět. Dříve mi to nevyšlo.“

V pohodě, nic se neděje. Tak povídej co ve firmě?“

No, je to děsná buzerace, ta Petra tam úřaduje každý den. Od té doby, co ji tam ten Lukáš dovedl…, to jde od desíti k pěti. Už začíná kecat do všeho.“

Tak to je vážně špatné. Co na to Erik?“

No ten tě nechává pozdravovat, tady ti něco posílá.“ vytáhne z kabelky složku, kterou mi podá. Ani se nemusím dívat, co mi to posílá, jistě je to návrh na odstupné Lukášovi.

Mám to podepsat hned?“

Ne nemusíš, Erik se zítra zastaví.“

Ještě něco nového?“

Ani ne, jen tě nechá pozdravovat paní Bláhová. V práci je bez tebe děsná nuda… Pořád musím vzpomínat na ten náš výlet.“ přitom mě pohladí po ruce, ale pak i po tváři.

Jo to bylo fajn, Užili jsme si to.“

Víš o tom Alexi, že ty seš hezkej chlap, i když tady tak ležíš. Zarostlý…, rozcuchaný.“

Dej pokoj, Niko, ještě se začnu červenat.“

Ne, vážně…, moc mi chybíš.“ odpoví se sklopenýma očima, jakoby se snad za to styděla.

Asi už bys měla jít… Pozdrav všechny v kanceláři.“

Hmm…, tak ahoj.“ dá mi pusu na tvář.

Jen co Nika zavře dveře, promluví znalec žen.

Ty vole, Alexi, tak ta je! Kdo to byl?“

Kolegyně z práce.“

Kde vůbec děláš?“

V realitce.“

Tak kdybych mohl, hned jsem u vás, ale nemám na to hlavu.“

Máš ženu a dítě. Buď rád za to co máš. Nekoukej po jiných.“

Jak nekoukej, na tuhle bych si i sáhl, o té se mi bude zdát…, kurňa, že já nejsem chytřejší!“

Mám všeho po krk. Otočím se na bok, zavrtám se jako krtek a raději ho už ani neposlouchám.

Hned ráno za mnou nakluše sestra, taková herdek baba, která mi má pomoct se vstáváním. Ze začátku teda nic moc, hlava se mi zatočí, že skončím zase v posteli. Vůbec to není tak snadné jak jsem si prve myslel. Navíc každý pohyb cítím. Naražená záda bolí jako čert. Nakonec ale dojdu až k oknu i zpátky. To vše na pokračování třikrát. Sestra sice není extra sympatická, ovšem je vidět, že má praxi. Nakonec to zvládneme. Dokonce mě při odchodu pochválí. No konečně snad dojdu sám i na záchod, toho jejich bažanta mám plné kecky, pro chlapa jako jsem já, je to šílená potupa. Když sestra odejde, Tonda má zase starost o mou návštěvu.

Hele, Alexi, myslíš, že dneska zase přijde ta co včera?“

Ne, myslím, že ne.“ odseknu nevrle.

Hmm, to je škoda.“

Přijde přece tvoje žena, co bych za to dal.“

Jenže ty ženu nemáš.“ no právě, tu co bych chtěl, tu nemám, zřejmě ani mít nikdy nebudu.

Než abych poslouchal toho milovníka žen, kouknu na smlouvu co poslal Erik. Už z té sumy, kterou vidím, je mi jasné, že tohle prostě Lukáš nepodepíše. Ne pokud bude mít Petru za zadkem. Zbytečná námaha…

Jak to tak vypadá, Tonda bude dnes sám a já očekávám Erika. Snad dorazí dříve než moje máti. Akorát, když na to myslím, strčí hlavu do dveří.

Čau chlape.“

No čau Riky, pojď dál.“

Ty teda nevypadáš, že by ti něco bylo!“

Taky že ne, jsem zdravý jako rybička.“

Koukal jsi na to, co jsem ti poslal?“

Jo, koukal… Nechci ti brát iluze, ale tohle Lukáš nepodepíše, jsem o tom přesvědčený.“

Proč myslíš?“

Je to málo.“

Ne, není, je to prostě jeho podíl, na více nemá nárok.“

To možná, ale je to málo. Jestli se ho chceme zbavit, tak musíme připlatit.“

Já mu nic víc nedám, to má smůlu.“

Tak se nechej dále buzerovat, je to na tobě. Víš co, nechej to teď plavat, dořešíme to, až se vrátím.“

No jak chceš, ale je to utrpení.“

To věřím, Nika už mi to říkala.“

Více to nerozebíráme, nemá cenu to řešit. Prohodíme dalších pár slov, jenže pak přijde máma s tátou, tudíž se s Erikem rozloučíme. Stejně už bychom si před nimi neměli co říct.

Ač je to k nevíře, s rodiči vedeme naprosto obyčejný rozhovor, dávám si pozor na každé slovo. Téma statek nebo Klára obcházím obloukem. Táta se na mě pořád zlobí, skoro nic neříká, sem tam pronese pouze nějakou poznámku. Je mi jasné, že mi jen tak neodpustí, vždycky byl zklamaný ze životního stylu jaký jsem vedl. Pokud si Kláru nevezmu, bude mi odpouštět možná i několik let.

Je strašně tvrdohlavý, nikdy nesnesl odpor. Také zastává názor, že chlap by si měl vzít ženu se kterou čeká dítě, je to jeho povinnost. Ano i já jsem k tomu tak přistupoval, ovšem po tom, co mi Klára udělala, prostě nemůžu, zradila mě, to jí nemohu odpustit.

Další dny jsou pro mě naprostým utrpení, každý den je mi čím dál lépe, až se cítím naprosto zdráv. Mou přítomnost zde tak pokládám za zcela zbytečnou. Na návštěvu chodí hlavně máma s tátou, ale dokonce přetrpím i tři návštěvy Kláry. Lísá se ke mně, snaží se chovat jako by ani žádná rozepře nebyla. Já hlavně pokyvuju a snažím se mít klid. Jsem si vědom toho, že dokud jsem v nemocnici, stejně nemám šanci cokoli vyřešit, tudíž je to zbytečné.

Nejvíc mě trápí, že se mi Elen za celou dobu neozvala. Mám velké obavy, že za tím bude Klára s Petrou, hrozím se toho co jí všechno navykládaly, ale nikoho bych se na to nezeptal. Kdo ví, jestli by mi řekli pravdu, navíc by z toho byla zase jen hádka. Jelikož Elen vždy trvala na tom, abych jí nevolal, nemám na to odvahu, nerad bych jí způsobil další potíže. Než by jí měl ten hajzl zase zmlátit, telefonát oželím.

Odpočítávám dny, hodiny i minuty…, nad vodou mě drží vzpomínky na mou lásku, na naše společně strávené chvilky, kterých bohužel nebylo mnoho.

Ve středu je však můj šťastný den, primář mi oznámí, že mě v pátek pustí konečně domů, za což jsem vděčný. Nejradši bych si sbalil tašku a sedl ke dveřím hned teď. S Tondou jsme už taky všechno probrali, dokonce nejsem sám, kdo zde řešil spory.

Tonda se se svojí žirafou pořádně pohádal, i za mé přítomnosti. Už dva dny je proto bez návštěvy, jen toužebně vyhlíží z okna, kdy jeho blonďatá těhule dorazí. Je na něm vidět, že je z toho zoufalý, až je mi ho chvílemi líto.

Středeční podvečer je jako každý jiný, máme po večeři, luštím asi stopadesátou křížovku, jenže znenadání přijde sestřička, oznámit mi, že mám návštěvu. Bohužel musím na chodbu, protože primář ještě neodešel, tudíž namátkově chodí po pokojích. Tak to je super, kdo teď večer asi tak otravuje, snad z toho nebudou problémy.

Vyjdu za dveře, tam však nikoho nanajdu. Jen na venkovní chodbě u schodů uvidím přecházet nějakou postavu. Prohrábnu si ledabyle vlasy, jen tak, aby se neřeklo a klusem to beru ke dveřím. Možná je to Nika, ta tu byla tehdy taky na večer.

Když otevřu dveře rozbuší se mi srdce, až pocítím slabost v kolenou…je to Elen! Moje láska, na kterou celou tu dobu tak toužebně čekám! Hned jí jdu obejmout, celý svět se se mnou zase točí, ale teď je to štěstím, přišla! Nezapomněla na mě!

Elen, miláčku, já…už jsem nedoufal, že přijdeš!“

Já taky ne, Alexi. Ale musela jsem tě vidět… Všechno je to moje vina, omlouvám se!“

Blázínku, neomlouvej se, ty za to přece nemůžeš. Navíc, mně už nic není, jsem úplně v pořádku.“

To vidím…“

A co na statku? Jak to tam vypadá?“ ptám se v obavách co mi na to řekne.

Špatně, chtějí prodat koně, zbourat to…“

To já nedovolím. Už v pátek mě pustí, zarazím to. Neboj se! Zase se budeš o koně starat ty.“ potvrdím a obejmu ji ze všech sil.

Snad ano.“ řekne posmutněle.

Věříš mi, že ano, Elen?“

Ano, věřím.“

Já tě miluju, rozumíš, miluju!“

Já tebe přece taky…“ pak se musíme dlouze políbit, abychom stvrdili naše slova. Zase cítím tu její vůni a její přítomnost mě začíná až příliš vzrušovat!

Alexi, já mám jednu prosbu.“

Řekni co potřebuješ, už předem je to splněno.“

Chtěla bych nějaké místo, pro ten svůj butik. Já už to doma jen tak nevydržím, musím něco dělat, potřebuju od toho všeho někam utéct, alespoň na chvíli.“

Dobře, to je maličkost, něco ti najdu. Už v pátek se po něčem podívám, ano?!“

Ano, dobře, moc děkuju.“

Byli na tebe zlí, lásko?“

Vlastně ani ne, jen přišli a oznámili mi, abych odešla, že je to jejich, že tam nikoho cizího nechtějí. Já jim to nerozmlouvala. Nemělo to smysl, když jsi tam nebyl.“

Dobře, miláčku, já už budu muset jít, ale hned v pátek tam přijedu.“

Ano, budu čekat, moc se těším…chybíš mi!“

Ani nevíš jak jsi chyběla ty mě…“ pohladím ji po líbezné tvářičce.

Pak následuje další dlouhý polibek, ze kterého začínám propadat zoufalství, protože moje láska, zase musí odejít.

Vrátím se do pokoje a Tonda si ihned všimne mojí proměny.

No ne? Co se stalo? Jsi to vůbec ty? To musela být nějaká hodně očekávaná návštěva.“

Taky že jo, celou dobu jsem snad ani na jinou nečekal.“

Už to stačí vydržet jen dvě noci! Teď už bude všechno jiné. Nikdy si ji nenechám vzít, nikdy…nikým…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *