Ztracený

22. kapitola

Jen co vstanu, neváhám a spěchám do Javořinek, abych Elen sdělil tu skvělou novinku. Pevně doufám, že i ona bude stejně nadšená. Strašně bych si přál, ukázat jí všechno ještě dnes. Čím dřív, tím líp, úpravy musí začít co možná nejdříve.

Zastihnu ji jako vždy ve stájích, někdy mám dojem, že tu snad i nocuje. Jdu pomaličku k ní, vůbec mě neslyší, je otočená zády ke mně, taky až příliš zaujatá svou prací, než aby vnímala kdo jde. Když jsem těsně za ní, chytím ji okolo ramen, stáhnu do boxu, otočím k sobě a hned na uvítanou místo pozdravu políbím.

Hezké ráno, lásko!“

Alexi, já se z tebe zblázním, to už mi nedělej, ano! Já tě vůbec nečekala, co tady děláš?“

Kde bych asi tak byl, je úterý ráno. Musel jsem tě vidět, máme deficit, vzpomínáš?“

Možná ano, ale neměli bysme si na to zvykat, být tak často spolu…“

Jak často? Já doufám, že to bude co nejčastěji, navíc, mám pro tebe vážně skvělou zprávu.“ úplně vidím, jak se jí u toho rozzářily oči. „Našel jsem krásné, nově zrenovované prostory pro tvůj butik, přímo na náměstí. Je k tomu ještě malý bonus, ale to ti ukážu až na místě.“

Wow, nevím co na to říct! Zní to skvěle, ale na náměstí…,“ posmutní. „To snad ani ne, to bude pro mě příliš drahé, Alexi.“

Lásko, vykašli se na peníze, já ti chci udělat radost.“

Jak radost, co to povídáš, víš, že mám omezený rozpočet.“

Nemáš žádný rozpočet, slíbil jsem ti, že se o to postarám.“

Ne, to nejde, Alexi…, to se nehodí.“ zaprotestuje Elen a kroutí u toho vehementně hlavou.

Já na tom trvám a dost už! Zajedeme tam ještě dneska?“

Dneska…, nevím. V kolik?“

To záleží na tobě! Klidně třeba hned, jestli chceš.“

Libor před chvílí odjel… Dobře, převleču se. Ale je teprve devět.“

Tak se někam zastavíme na snídani. Nebo kam budeš chtít.“

Jen se na mě usměje, protože oba určitě myslíme na totéž. Dlouho jsme se neviděli, máme co dohánět. Elen je vypravená během patnácti minut a můžeme vyrazit. Cestou se zastavíme na chvíli v lese, abychom se mohli oddávat jeden druhému. Je to tak vzrušující, že mám co dělat, abych neměl mokro v kalhotách.

Lásko, prosím dost, raději pojedeme, jinak za sebe neručím…“ musím se po chvíli vzájemného mazlení odtáhnout, protože je toho na mě po takové době přespříliš.

Tobě se to snad nelíbí?“ šeptá mi do ucha Elen, když si se mnou hraje.

Právě, že se mi to líbí až moc, neprovokuj mě zase nebo se neudržím…“ její doteky jsou nadmíru dráždivé, takže mě začínají přivádět do stavu nepříčetnosti.

Vážně už chceš jet?“ zvážní a stáhne svou ruku.

Asi ano….“ odpovím, zapnu si kalhoty, ale náhle si uvědomím, že budeme spolu muset probrat ještě včerejší nepříjemnou záležitost. Nechce se mi do toho, mám trochu obavy, jak bude Elen reagovat. Víš, je tu ještě jedna věc, nechci o tom začínat, ale neměl bych klid, trápí mě to.“

Copak se zase stalo? Když to takhle říkáš, je mi jasné…, že to nebude nic příjemného.“

Ta Petra…víš. Chceme s Erikem vyplatit Lukáše, ale oni zkrátka…nechtějí. Ta hamižná mrcha přišla s návrhem, abych jim nechal statek, jinak půjdou na policii, kde řeknou, že jsem Kláru znásilnil.“ jen to dopovím, Elen na mě dočista vyjeveně kouká, je z toho pořádně nesvá.

To jsi mi chtěl říct jen tohle, proto jsme teď tady?“

Ne, to vůbec ne, ale, nechci ti to tajit. Vlastně vůbec nevím co s tím. Jsem si naprosto jistý, že ten statek jim nenechám. Nemusíš se bát.“

A co na to Klára? Mluvil jsi s ní o tom?“

Nemluvil, ale ona…, ví o nás, sama mi to řekla.“

Může nás nějak ohrozit, Alexi?“

Sám nevím, snad ne, vždycky se to zdála být rozumná holka, ale od doby, co je pod vlivem Petry…, vůbec netuším co od ní čekat.“

Byla bych nerada, aby se o nás Libor teď dozvěděl, ještě je moc brzy, nechci…“

Ano, chápu, pokusím se to brzy dořešit. Zatím o nás nikdo jiný neví, snad jen Klára. Problém je, že Petra je schopná čehokoli. I kdyby se ukázalo, že to s tím znásilněním není pravda, způsobí to nemalé potíže.“

S Klárou musíš promluvit, Alexi, co nejdříve. Je třeba to vyřešit, i kdyby…jsi jim ten statek měl dát.“

To neudělám, v žádném případě. Raději pojedeme, ať se nám zlepší nálada. Uvidíš, že se ti ty prostory budou líbit! Nechci tě pořád něčím zatěžovat…“

Hmm, tak už jeď.“ přisvědčí, ale mám z ní pocit, že už se ani netěší. Po tom, co jsem jí řekl, vypadá hodně zkroušeně.

Pan Machota na nás čeká před budovou a my tak jdeme hned na prohlídku. Elen je mile překvapená, opět pookřeje a zdá se být znovu v dobré náladě.

Tak co tomu říkáš, miláčku?“

No…asi je to vážně ideální místo, o tom snad ani nemůže být pochyb.“ rozhlíží se kolem a s nefalšovaným úsměvem pokyvuje hlavou.

Teď ještě ten bonus, co jsem ti slíbil…“

Alexi, já jen, počkej… Opravdu nevím, jestli si to budu moct dovolit.“

Lásko, to je v pořádku.“ potvrdím a chytím ji za ruku. „Pane, Machoto, zavedete nás prosím nahoru?“

Ale jistě, prosím, následujte mě…“

Jak nahoru?“

Neptej se a pojď.“ usměju se, přitom ji pevně stisknu a chci, aby mě následovala po schodech do patra.

Oba jsme hodně nervózní, napětí z nás přímo sálá. Já z toho, co na to Elen řekne, ona zase nemá tušení o co jde. Asi by ji ani ve snu nenapadlo, že bych nám sehnal i soukromý byteček pro naše schůzky. Požádám jen pana Machotu, aby nás nechal chvíli o samotě. Naštěstí není vůbec proti, čímž získáme na chvíli soukromí. Jsem už jako na trní…

Líbí se ti tady? To by bylo jen pro nás dva!“ ptám se celý natěšený jako malé dítě.

Alexi, já…, už vážně nevím, co na to říct.“

Mě bude stačit, když řekneš, že se ti tady líbí!“

Ano, to ano, ale…“

Jaké ale, není žádné ale, lásko. Tohle bude jen a jen naše, můžeme tady být spolu kdykoli budeš chtít. Bylo by to hned nad butikem, můžeš tu klidně kdykoli přespat, nemusíme nikam chodit. Má to spoustu nezpochybnitelných výhod!“ snažím se ji povzbudit, aby kývla.

Já vím, jen se trochu bojím, toho štěstí…, je ho příliš mnoho… najednou.“

Takže chceš to?“

No, asi ano, jak myslíš ty?“ říká tak nerozhodně, že mě to velice mrzí, rád bych, aby si byla jistá.

Dobře, není nad čím váhat, jdu to říct panu Machotovi.“ potvrdím, tohle rozhodnutí musím zkrátka udělat já sám. Kdybych to nechal na ní, asi by to příliš nedopadlo.

Pan Machota skoro skáče radostí, protože vůbec netušil, že vše tak rychle prodá. Celou věc chci mít do konce příštího týdne z krku, takže jej požádám, aby vše bylo do středy připraveno, pak už můžeme odejít.

Vypadá to, že vše půjde jako na drátkách. Po vyčerpávající exkurzi nám trochu vyhládlo, proto navrhnu společný oběd, se kterým Elen k mému podivu souhlasí. Jít k Rokytovi však odmítá, takže zajedeme do nedaleké malé restaurace Formanka kousek za městem. Velký výběr v okruhu stejně nemáme, už tak se obávám, že bude právě teď v době oběda všude narváno.

Hned u vchodu svého návrhu ve vteřině lituji, restaurace nejen, že je plná, ale navíc potkáme Erika s Dominikou. Erik si nás ke vší smůle ihned všimne. Mává na mě, tudíž dělat slepého by bylo přinejmenším trapné.

Alexi, mě se tam nechce, kdo to je?“ ptá se Elen v obavách.

To je můj kamarád. Niku už znáš, pojď, třeba jen na chvíli, je mi to takové hloupé, co? Pozdravíme je a půjdeme.“

Sice nejsme nadšeni, ale nakonec jdeme k nim. Modlím se, aby na mě Nika nedělala ty svoje oči, jenže je tu Erik, snad se bude krotit. Také musím honem vymyslet, co tady vlastně děláme, na těch pár metrech přemýšlím, až se ze mě kouří.

Čau Alexi, kde se tady bereš?“

Ahoj, no…my byli s paní Foltýnovou…podívat se tady kousek…na koně. Dělá mi poradce.“ odpovím trochu nemotorně.

Na koně? Kupuješ novou krev, jo?“

Tak nějak, rád bych, jenže si s tím nevím moc rady.“

Všechny představím, Erik určitě ví o koho se jedná, ale snad nebude mít ty své připitomělé poznámky, před Nikou bych byl velmi nerad.

Tak my asi půjdeme, ne…, paní Foltýnová, je tady plno.“

Ale kam byste chodili? Sedněte si přece, nám to nevadí.“ pronese aktivně Erik. Je víc než jisté, že se z toho jen tak nevykroutíme.

Snad na chvilku. Co myslíte?“ Elen se to ani trochu nelíbí, vidím, jak je roztěkaná. Jenže než stačí cokoli říct, předběhne ji Nika.

Jo, jasně, sedněte si, kam byste chodili. Teď bude všude plno.“

Usadím tedy Elen vedle Dominiky, na kterou se snažím raději ani nekoukat. Kdybych to všechno jen tušil, nikdy bych ji s sebou do Prahy nebral. Počítám, že setkání neproběhne úplně hladce, Nika je mazaná, kdo ví, co všechno před Elen plácne, už jen ze schválnosti. To se z toho budu zase těžce vylízávat.

Ze začátku naše konverzace těžce vázne. Kromě objednávky jídla se nikdo do hovoru nepouští. Vůbec nevím o čem se mám s nimi před Elen bavit. Přijde mi trochu nezdvořilé mluvit o práci nebo tu tahat věci, které se jí ani netýkají. Na Niku kouknu jen tak zběžně, přesto mi neujde, jak si moji lásku zkoumavě prohlíží, určitě přemýšlí o tom, jestli spolu my dva něco máme. Zřejmě tápe, proto se rozhodne to sama otestovat.

Alexi, úplně bych zapomněla. Jak jsme spolu byli v té Praze, nenechala jsem si u tebe na zadním sedadle takový modrý svetřík?“ a je to tady, něco podobného jsem očekával.

Ne, určitě ne, toho bych si všiml.“ odpovím a hledím u toho upřeně do jídelního lístku, aniž bych se na ni vůbec podíval.

Ale já jsem si téměř jistá, že jsem si ho tam svlékala.“

Ne, určitě tam nic není.“ snažím se ji utvrdit.

Jsi chlap, vůbec sis toho nemusel všimnout. Můžu se tam jen podívat?“ sakra, asi tam s ní budu muset zajít, ta mi jinak nedá pokoj.

No jak je libo.“ vstanu prudce od stolu. Pak jdu s Nikou v závěsu ven, cupitá za mnou jako poslušný mopsík. Auto mám naštěstí postavené tak, že na něj od našeho stolu nejde vůbec vidět.

Ty sis to zkrátka nemohla odpustit, že?“ vyjedu na ni, když vyjdeme z hlavních dveří.

Co tím myslíš? Chci se jen podívat.“

Nedělej ze sebe hloupou nánu, Niko! Žádný modrý svetr jsi přece vůbec neměla.“

No tak dobře, no, neměla…“

Tak proč jsme tady?“

Chtěla jsem s tebou být chvíli sama. Zeptat se, jestli máš večer čas?“

Erik ti snad nestačí?“

Není tak dobrej jako ty, s tebou se mi to líbí víc, taky…“

Jak vidíš, nemám čas, jedu pak na statek.“

S tou zrzavou vesnickou buchtou, jo?“

Když se ptá, jsem už na odchodu. Ani se na to nesnažím odpovídat. Při návratu ke stolu nám právě nesou jídlo. No sláva, snad jen pojíme a pak se vytratíme, to snad lze přečkat bez úhony. To jsem si myslel do doby, než Nika opět dostala nápad…

Eriku, co kdybychom s nimi jeli pak na ten statek? Do práce se už nevracíme, tys to tam ještě ani neviděl. Budu moc ráda, chtěla bych to znovu vidět, je to vážně kouzelné místo… Javořinky jsou taková malebná vesnička.“ prý malebná vesnička, já snad spadnu ze židle…, to je ale mrcha. „Co paní Foltýnová! Můžeme? Že ano, moc prosím!“ dožaduje se Nika požehnání. Mě se samozřejmě neptá, ví, že bych ji odpálkoval. Naznačuju gesty Elen, jako že rozhodně ne…

Ale, tak, jistě, že můžete, navíc, statek už není můj, ale tady pana Vondry.“ odpoví bez zaváhání.

Kdybych Elen neslíbil, že to mezi námi ještě budeme tajit, pak tohle nikdy nedopustím. Vůbec nechápu, proč to udělala.

Tak to je paráda, už se těším. Můžeme se i projet?“ kuje Nika železo dokud je žhavé.

Se podívej, co máš na sobě, v tom si chceš sednout na koně jo?“ musím využít příležitosti, abych ji odradil. Jenže to už se ozve i Erik.

Hele, já bych to tam taky rád viděl. Po cestě se zajedeme převléknout, pak můžeme vyrazit, no ne? To bude minutka. Jasně, zajedeme tam. Taky jsem zvědavý, proč to tam ta Petra tak moc chce. Nebuď tak skromný, Alexi…, pochlub se nám.“

Spadla klec, těch se zase nezbavíme. To jsem se bláhově domníval, že budeme mít ještě chvíli pro sebe. Hned po jídle zaplatíme a všichni se vydáváme společně do Javořinek. Aspoň, že v autě máme trochu soukromí.

Elen, proč jsi řekla, že můžou jet s náma? Vždyť nám budou pořád za zadkem…“

Ta Nika je do tebe celá poblázněná, víš to vůbec?“

To říkáš jako proč?“

Jen tak, slušelo by vám to spolu, možná bys…“

Ne a mlč už, nestojím o ni… Snad by bylo dobře, kdybychom to mezi námi už netajili…“

Zbláznil ses? Libor mě zabije! Nevydržela bych s ním. Ne, Alexi, rozhodně ne, musíme to ještě vydržet!“

Ale já za tu Niku neručím, sama jsi viděla, čeho je schopná.“

No právě, ta bude první, kdo to Liborovi vyžvaní. Nikdo to o nás nesmí vědět!“

Jak myslíš, ale, třeba bys mohla bydlet u mě, kdyby náhodou… Co?“

Ne, říkám, teď ne, Alexi, co bude se statkem?“

Dobře…“ souhlasím nepříliš ochotně.

Ty jsi s ní spal, že?“ zeptá se po chvíli Elen a tázavě na mě pohlédne.

Co ti mám na to říct?“

Třeba pravdu?“

Jo, vyspal jsem se s ní…“

Alexi, ty máš holky jen tak pro pobavení, jako hračky. Pak se divíš, že se jich nemůžeš zbavit. Nejde si jen nezávazně užívat, takhle to v životě nechodí! Postel není pro nás většinou konečná, očekáváme víc! Bereme to mnohem více přes city, měl by sis to uvědomit a začít se podle toho chovat. Jinak tě to v životě přivede ještě do mnoha malérů…“

Vím, že má pravdu, ale stalo se. Co s tím teď mám asi tak dělat? Navíc Nika sama říkala, že nechce závazky, tak proč teď tohle?! Ptám se sám sebe.

Na statku je po našem návratu stále pusto a prázdno. Jak to vypadá, Foltýn se ještě stále nevrátil. S Elen osedláme koně, zatímco Nika všude kolem poletuje. Pěje ódy na to, jak je tu krásně, že by se jí tady tak moc líbilo… Opravdu nevím, jestli to myslí vážně nebo mě chce pouze rozzuřit. Jen co je osedláno, vezme Elen Niku do ohrady, aby jí ukázala jak jezdit. My tak zůstaneme s Erikem na chvíli o samotě.

Víš, že se té Petře ani nedivím? Je tu fakt nádherně…“

Ještě ty začínej. Já se tedy divím, co by s tím asi tak dělala? Zbourala, aby tu postavila barák. To nechci, Eriku.“

Co s tím budeš dělat, ty? Vždyť o koních nic nevíš.“

Nekupoval jsem to přece kvůli koním, to už jsme si vyjasnili, ne?!“

Jo jasně, chápu. Ona…je fakt krásná, asi bude i pěkně vášnivá, co? Víš, že ti závidím?“

Ty seš vážně blb. Ale, víš ty co? Hodně jsem nad tím přemýšlel, asi se nechám vyplatit…, odejdu z firmy…“ v ten moment na mě Erik vytřeští nevěřícně oči.

Ty ses zbláznil, Alexi? To snad nemyslíš vážně! Jak odejdu z firmy?!“

Prostě to uděláme jak bylo v plánu, ale odejdu já!“

To jako, že se na mě vykašleš?“

Ve firmě budeš mít největší kapitál, Petra nemá šanci. Jí jde určitě hlavně o to, aby mi dělala problémy.“

Ty mě fakt pěkně sereš! Kdybys nezbouchnul Kláru, nikdo by na tebe nemohl, nic z toho by se nestalo. Lukáše bysme se prostě jednoduše zbavili. Jenže to ne, ty sis to musel užívat se vším všudy… “

Tak lehce by ses ho ani tak nezbavil. Je až příliš zodpovědnej, nekrade, nikdy s ním nebyly problémy…, nic na něho nemáš.“

Ale on na tebe ano!“

No právě, proto se ztratím a bude. Ty se Petry zbavíš mnohem snáze, na tebe nemůže. Pak už si to nějak dořeším, musím si jen promluvit s Klárou.“

Ještě chvíli se spolu sice dohadujeme, ale nakonec Erik přece jen souhlasí. Probereme několik možných řešení, ale můj odchod se jeví jako nejlepší volba. Svým způsobem jsem rád, protože, tohle mě stejně nikdy příliš nebavilo. Znamenalo to hlavně vysedávání v kanclu…, asi bych to nechtěl dělat do konce života.

Ač je to k nevíře, Erika s Nikou se mi podaří zbavit celkem brzy. Nika sice pořád okolkuje, snaží se odjezd zdržovat, ale není jí to nic platné. Po odchodu těch dvou už nám však s Elen nezbývá příliš mnoho času. Vrací se Foltýn, to už nestojí za nic. Sice má svou práci, ale neustále vychází z garáže, že mám dokonce pocit, jestli nás nehlídá.

Protože na Elen vidím, jak je jí to nepříjemné, domluvíme si až na pondělní rande v butiku. Raději odjíždím domů. Jen doufám, že Foltýn nebude dělat problémy, jak mu Elen oznámí své plány.

Po návratu volám ihned Kláře, abych si s ní domluvil schůzku. Musím za každou cenu zjistit, jak se věci mají, jestli by byla schopná toho, ohlásit znásilnění. Moc tomu nevěřím, na to mi přijde až příliš čestná, než aby to udělala. Nicméně pod tlakem Petry, už je potřeba zvážit všechny varianty. Ze msty je možné všechno. Z přemýšlení mě však vytrhne zvonek. Nikoho nečekám, takže vůbec nemám zdaní, kdo může být ten nezvaný host, tím víc mě za dveřmi překvapí návštěva Ireny.

Ahoj Alexi!“ usmívá se na mě. Tak tu bych rozhodně nečekal. Nevím co má za lubem, ale pozvu jí na chvíli dál.

Co potřebuješ Ireno?“

Co by? Jdu se jen podívat, jak se ti daří. Moc mě mrzí, co se ti stalo…“

Jak vidíš, jsem v pořádku.“ její návštěva rozhodně nebude jen tak, pevně doufám, že zase nemá v plánu se tu nastěhovat.

Vlastně jsme se ani nerozloučili, všechno se seběhlo tak rychle…“

To máš pravdu, ale myslím, že to je lepší a mělo to tak i zůstat.“

Něco bych od tebe potřebovala…“

Takže přece jen. Povídej, ale nic neslibuju.“

Já jen, že nemůžu sehnat práci. Nemohl by ses mi po něčem podívat? Přece jen máš plno známých.“

Dobře, někoho se zeptám, ale to stačilo zavolat, kvůli toho ses nemusela obtěžovat.“

Ale no tak, chtěla jsem tě vidět. Taky bych ještě potřebovala…“

Co ještě, Ireno, prosím rychle nemám moc času, odcházím pryč.“

Za kteroupak to bude dneska?“ neodpustí si jízlivou poznámku, kterou doplní úšklebkem.

Nezdržuj a řekni co ještě chceš!“

Potřebovala bych půjčit peníze. Dlužíš mi to Alexi, vzpomínáš?“

Ireno, tvoje drzost, nezná mezí. Rozhodně ti nic nedlužím. Ale dobře, kolik?“

Já myslela…, tak dvacet tisíc?“

Na co ti bude dvacet tisíc?“

To je na běžné výdaje, nějak mi to nevychází.“

Bodejť by vycházela, byla zvyklá, žít si na vysoké noze. Teď o všechno přišla, takže je to pochopitelné. Abych se jí zbavil, dojdu pro peníze, které jí strčím do ruky.

Na, vezmi si to. Jestli je to všechno, vypadni! Vracet mi to nemusíš, ale víc ode mě nečekej. Pokud ti něco seženu, ozvu se sám.“

Klidně ti to nějak splatím…, to mi nebude dělat problém…“ kouká mi vyzývavě do očí. Dokonce si teď myslím, že to celé bylo jen záminka, dostat se mi znovu do postele…

Ireno, to už tady bylo. Vezmi si ty prachy a běž.“ chytím ji za rameno, abych ji vystrčil za dveře. Samotné se jí moc nechce.

Alexi, ty jsi tak hnusnej parchant, já tě nenávidím!“ slyším jak na mě pokřikuje zpoza dveří. Nicméně to je vše na co se vzmůže. Peníze si samozřejmě nechá, ale pak už rychle odjíždí pryč. Doufám, že si na to nezvykne. Nerady bych, aby mi tu zvonila každý měsíc. Budu se jí muset po něčem podívat, jinak od ní nebudu mít pokoj. To má ještě štěstí, že jí sehnal Lukáš byt i auto, jinak by byla pěkně nahraná. Pravdou zůstává, že za to trochu vděčí i mně.

Na osmou mám v baru Wiloke domluvenou schůzku s Klárou. Jenže jak se zdá, ta má mírné zpoždění. Dorazí až o půl deváté, pořádně udýchaná.

Už jsem myslel, že ani nepřijdeš!“

To víš, Petra, zase dělala problémy.“

Ona se chová spíš jako tvoje matka, než jako tvoje švagrová. Myslím, že by sis to neměla nechat líbit.“

Vím, že to se mnou myslí dobře.“

Ona ví, že jsi šla za mnou?“

Jo, jasně, že ví. Proč myslíš, že mě nechtěla pustit…“

Kláro, Petra chce ohlásit, že jsem tě znásilnil. Ty…to snad dopustíš? Sama víš, že je to lež…, je to křivé obvinění. Na to se přece přijde.“ vysypu ze sebe vzápětí, nerad bych to protahoval. Musím vědět na čem jsem.

Jak chceš dokázat, Alexi, že to tak nebylo…, ale ne, neboj se, už jsem Petře řekla, že to neudělám.“ no tak sláva, aspoň nějaké dobré zprávy.

Hmm, tak díky. Já vlastně, stejně odcházím z firmy. Končím tam.“ Klára na mě vytřeští oči.

Co, proč jako? To kvůli mě nebo Petře?“

Nejen kvůli toho, asi jsem to měl udělat už dávno. Ale o tebe a dítě se postarám, to pořád platí.“

Vždyť já vím, Alexi. Moc mě mrzí, že nám to nevyšlo.“

Je to osud, mělo to tak být… Já už teda asi půjdu. Nebo dáš si něco?“

Ne, asi ne…“

Když vyjdeme z baru, vypadá to na hezký teplý večer. Jdeme se proto ještě na chvíli projít. Po dlouhé době mám zase z Kláry dobrý pocit, stejně jako dříve. Je vidět, že když nemá za sebou Petru, je z ní někdo úplně jiný. Dokonce se spolu dokážeme i zasmát, při výběru jména našeho potomka. Kdybych nemiloval Elen a Klára neměla za švagrovou Petru… Věřím, že by nám to možná i vyšlo…možná.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *