3. kapitola

Přesně jak jsem předpokládal, ráno samozřejmě zaspím. I když jsem domů dorazil brzy a vymluvil se Zuzaně na fitko, ztropila mi scénu jako žárlivá manželka. Byl jsem z toho všeho akorát dokonale otrávený. Další baba, co by mě neustále chtěla dirigovat. Raději jsem šel spát do obýváku na pohovku. Zuzana se dokonce zamkla v ložnici, jako bych snad za ní lez nebo jí měl znásilnit. Přišlo mi to vážně komické. Svatosvatě jsem si však slíbil, že se zbavím všech ženských ve svém životě a začnu od nuly. Budu minimálně rok sám, přitom si dám jo sakra pozor, s kým lezu do postele.

Jen co vstanu, nevěřím vlastním očím. Zuzana pobíhá po bytě, chystá mi snídani, žehlí košili a dohlíží, jestli mám vše přichystané. Je pravda, že na dnešní schůzce opravdu záleží, nesmím na nic zapomenout. Měli bychom rozhodně udělat dojem. O včerejší hádce Zuzana mlčí, ani slovem se nezmíní. Je to jen samé Alexi sem, Alexi tam, máš všechny papíry, nezapomeň peněženku, mobil… Ta holka se mi snad zdá!

Zuzo, dones mi prosím ještě kufřík a notebook, mám to v pracovně na stole.“

Ano jistě, už běžím, minutku.“

Ještě poslední pohled do zrcadla, no snad to bude vše. Vlasy mám pevně stažené do culíku, vousy upravené, kravata neškrtí, je rovně. Jo, myslím, že to bude v pohodě. Dokonce mám z té schůzky najednou dobrý pocit.

Tady máš ten kufřík a noťas, určitě máš všechno?!“ zeptá se starostlivě.

Jo, myslím že mám vše. Tak zatím ahoj.“ mírně zaváhám a ještě se optám. „Budeš tady, jak se vrátím?“ to jen tak pro jistotu, aby zase nebylo nějaké překvápko.

Jistěže budu Alexi…, budu tu s tebou už napořád.“ aha, no já bych to zase tak nepřeháněl, zaúpím v duchu.

Už chci odejít, když na mě Zuzana znovu zavolá…

Alexi! Počkej ještě, prosím.“ proboha co zase může chtít, vždyť ví, že spěchám.

Ano?!“ otáži se nevrle.

Ten včerejšek…, moc mě to mrzí. Neměla jsem pravdu, promiň.“

Jo, já vím, Zuzi, netrap se tím. Ahoj.“

Vtom mě lapne za ruku a vlepí mi pusu na tvář, jen to mlaskne.

Ahoj! A…hodně štěstí!“

Přestože jsem trochu zaspal, vyjíždím včas. Fajn, začátek celkem dobrý. Jenže neujedu ještě ani sto metrů, když mi zazvoní mobil. Myslím si, že už mě nahání Erik, ale ouha, ono ne, je to Klára. Malinko přibrzdím, dost zvažuju, vzít to, nevzít to, ale nakonec přistavím k chodníku.

Ahoj Kláro, promiň, nemám teď moc času, jsem na cestě do Brna.“

Ahoj, no já jen, že mi to včera nevyšlo, ale dnes odpoledne bych měla čas přijít.“

No…víš, přijela Zuzana, nevím, jestli to je dobrý nápad. Navíc se určitě vrátím pozdě, nezlob se, mrzí mě to. Hele, víš co, já už vážně musím končit. Zavolám ti, hned jak to půjde…pa.“

Típnu to rychleji než stačí odpovědět, je třeba trochu přitvrdit, nedá se nic dělat. Ona je sice celkem v pohodě, ale takhle to dál nejde.

U Rika jsem deset minut po osmé, dle dohody. Naložím ho před domem, protože už asi také netrpělivě čeká, jak to všechno dopadne. Pak konečně můžeme vyrazit směr Brno.

Čau Alexi! Ty jedeš dokonce včas. V to jsem ani nedoufal.“

Jedu včas, ale stejně jsem zaspal. Včera jsem se trochu, tedy trochu více chytli se Zuzanou.“

Ajéje.“ prohlásí významně. „A pak byla udobřovačka, jo?“

Právě, že ne, spal jsem v obýváku na gauči.“ jen to dopovím, Erik smíchy celý poskakuje. Ty se směješ, ale ta koza mě vystrnadila z mojí vlastní ložnice. To prostě nepochopíš. Dokonce se přede mnou zamkla. Zato dneska ráno byla jako med. Že prý už se mnou bude napořád.“ brrr, jen při té představě se oklepu. „Já ti nevím, co dělám špatně, všechno se vždycky obrátí proti mně.“

Že nevíš? Proboha Alexi, prober se! Seš na ně moc hodnej. Chrápeš s každou husičkou na potkání, taháš si je domů, kupuješ jim dárky…, mám pokračovat?!“ na chvíli je ticho, ale ještě dodá. „Já se ti prostě divím. To si nemůžeš nechat jen do bordelu? Musíš si každou ženskou dotáhnout domů, aby ses předvedl jakej máš super kvartýr, káru a já nevím co ještě?!“

Bohužel má pravdu, na tohle prostě není co říct, jsem vážně kretén. Ale jak jsem říkal, to všechno se změní. Hlavně se musím každé z nich šikovně zbavit.

A co Irena? S tou to máš vlastně jak?“

Tak do hovoru o Ireně se mi už vůbec nechce, to je kapitola sama pro sebe.

Já ti ani nevím. Když se vrátila z Dubaje, nemohla mi přijít na jméno, peskovala, že jsem přijel pozdě a blablabla… No, druhý den už…, škoda mluvit.“

O rozvodu, který mě straší doteď se raději ani nezmíním. Tohle si musím dořešit sám. Nerad bych, aby se právě Riky v této záležitosti angažoval. Už teď tuším, jak by to s jeho přičiněním dopadlo.

Jsme teprve kousek za městem, když mě přepadne pocit neskutečné žízně.

Nemáš náhodou něco k pití?“ zeptám se Erika, ale iluze si nedělám, má stejně jako já jen kufřík a notebook.

Ne. Máš žízeň?“

Jo…děsnou, úplně mi vyschlo v krku. To bude stres. Jsem z té schůzky pekelně nervní. Rád bych se té barabizny zbavil. Však víš. Snad bude něco po cestě.“

V klidu Alexi, jsou benzínky, ne?! Hlavně nestresuj, bude to v pohodě.“

Vjezd na dálnici je ještě celkem daleko, třeba na něco natrefíme dřív.

Víska Javořinky vypadá poměrně slibně. Sice je to nedaleko za městem, ale žádné nemovitosti jsme tu nikdy neprodávali, ani nekupovali, spíš tudy jen občas projíždím.

Koukej jestli tu něco nezahlídneš.“ požádám Erika a sám se rozhlížím na všechny strany.

Hele tady je nějaká cedule Potraviny Javořinka!“ vyhrkne ze sebe.

Kde?“ dupnu prudce na brzdu, aniž bych koukl do zpětného zrcátka, jestli za mnou něco nejede.

No asi dvacet metrů nazpět, blbe. Málem jsem si ukousl jazyk, jak jsi prudce zabrzdil.“ zavrčí podrážděně. „Hele kašli na to, dál bude taky něco.“

To jako tady v té prdeli světa jo?! Počkej, já couvnu, za náma teď nic není.“

Nacouvám pár metrů nazpátek a vjedu do uličky, kde by se potraviny měly nacházet.

Jdeš se mnou?“ ptám se na parkovišti.

Ne a dělej, zase tolik času už nemáme.“

Vystoupím z auta a na uvítanou šlápnu do hluboké kaluže až po kotník, jen to žbluňkne.

No to se mi snad jenom zdá!“

Vítej v Javořinkách!“ svíjí se Erik smíchy, až se za břicho popadá.

Do prdele…, já se na to vyseru!“

Rychle otřepu nohu z toho nejhoršího. Bota i oblek vzaly bohužel za své. Pak se konečně vydám směrem k malému krámku.

Uvnitř to krásně voní čerstvým pečivem, medem a vanilkou. Až se mi z té vůně zatočí hlava. Zvenčí krámek vypadá trochu zašle, ale uvnitř je hezky čisto. Není to samoobsluha, takže musím počkat až se zezadu vynoří nějaká babizna. To je super, zase budu někde stát jako tvrdé y. Mimoděk si vzpomenu na návštěvu elektra v Brně. Při představě, že se setkám s další koketou, která mě bude uhánět mám už teď osypky. Zezadu slyším jakési hlasy, šoupání beden a užuž chci zavolat, aby si prodavačka pospíšila, že nemám čas, když se zezadu ozve… Malý moment, hned jsem tam!“

Dobrá tedy, ještě chvíli počkám, jinak to balím a sbohem Javořinky. Zase to čekání. Tohle prostě nesnáším, je to další věc, která mě doslova ubíjí. Navíc v tomhle časovém presu.

Právě jsem už na odchodu, když zpoza závěsu vyjde…ona! Všechny urážky i nadávky, které jsem si v duchu přeříkával beru okamžitě zpět. Stojím tam jako přikovaný, hledím na ni a nějak se mi nedostává slov. Dokonce jsem zapomněl, proč jsem tu vlastně přišel i na to, že mám botu i kalhoty od drahého obleku zřejmě v háji.

Omlouvám se pane, zdržela jsem se vzadu, byla přejímka zboží! Tak co si dáte?“

Její krásné vlasy barvy mědi, lemují naprosto dokonalý obličej a ty mandlové oči jako pichlavé jehličky na mě upřeně hledí… Vnímám na ní úplně všechno. Pár znamének ve tváři i tu vůni vanilky, která je s jejím příchodem mnohem intenzívnější než předtím.

Pane, je vám dobře?“ zeptá se trochu starostlivě.

Vůbec se nedokážu vzpamatovat, mám pocit, že všechno, co jsem si ještě před pár hodinami slíbil, je nenávratně pryč. Ne, nemám jen pocit, já to vím…

No, já…, víte…,vlastně mám hroznou žízeň.“ vykoktám ze sebe.

Takže chcete něco k pití, rozumím tomu dobře?“

No ano, vlastně ano, jistě, promiňte.“

To se na mě zlehka usměje a v tu ránu jsem doslova ztracený! Je mi sice skoro třicet, ale teď si najednou připadám jako malý usmrkánek. Klepou se mi kolena, začínám se mírně potit, navíc jsem tak nervózní, že koktám, jako školáček.

Tak může být třeba Mattonka?“

Ano.“

Perlivá, neperlivá?“

No, spíš neperlivá.“

Červený pomeranč, lesní plody nebo černý bez?“

Grep.“

Grep je jen perlivý, takže jedině pomeranč, plody nebo ten bez…“

Ano, jistě, tak ten bez.“

Opravdu, jako žák první třídy, každé slovo ze mě musí páčit, pletu nesmysly a v krku mi vyschlo už úplně.

Dvacet pět korun, prosím.“ vytáhnu dvoustovku, kterou položím na pult se slovy. „To je v pořádku, díky.“

Ale pane, to je přece moc, to vás nezdrží, já vám hned vydám. Počkejte minutku!“

Tak to mě v tuto chvíli trápí asi nejméně, jak moc rád bych se tu zdržel… Bohužel to nejde, času není nazbyt, už tak bude mít Riky poznámky.

U východu mi to však nedá, musím se po ní ještě otočit. Ona tam stojí a dokonce se za mnou dívá. Jak pootevřu dveře, usměje se.

Na shledanou, pane, hezký den!“

Na shledanou.“ na víc se nějak nevzmůžu. Jen doufám, že to bude brzy.

Ty vole, kde vězíš? Musíme jet, už jsem myslel, že pro tebe budu muset dojít!“

Sorry, byla přejímka zboží.“

Tak ses na to měl vykašlat, takových obchodů bude po cestě ještě pět.“

Takových rozhodně ne!“ odpovím stručně, jen o tom, koho jsem právě potkal se nezmíním.

Jisté je, že mám na celou cestu o zábavu postaráno. Určitě nebudu myslet na nic jiného, než na dívku za pultem, do které jsem s největší pravděpodobností právě zamiloval.

Na lásku na první pohled jsem nikdy nevěřil, to se snad může stát jen v nějakém románu…, no jak to vypadá, asi ne, protože mě se to stalo.

Cesta do Brna je celkem v pohodě. Od Javořinek je to na výjezd k dálnici pouze pár kilometrů. V cíli jsme tak zhruba za hodinku jízdy. Je to přímo k nevíře, ale Erik celou cestu mlčí. Vůbec mi to nevadí. Stále dokola si totiž ve své mysli přehrávám setkání s kráskou za pultem. Na nic jiného se mi v tuto chvíli nechce myslet, i když nás čeká tak důležitá schůzka.

Nakonec ale vše dopadne nad očekávání dobře. Pan Berka, který nás srdečně uvítal ve své firmě Berka a syn, vypadal jako slušný chlap. Dozvěděli jsme se, že z bývalé továrny, už ani nevím na co, chce vybudovat výrobnu masa. Vypadalo to, že má o celý objekt seriózní zájem. Opravdu nám nabídl šest milionů. Jedinou podmínkou pro něj je, aby prodej proběhl do konce příštího týdne. Pana Berku jsme tedy zavezli na místo, aby si vše prohlédl a ujistili ho, že s prodejem nebudou žádné problémy. Obchod by měl být uzavřen ve středu, tak aby stavební práce mohly začít již v průběhu května.

Rozhodně musím uznat, že v tak rychlý až hladký průběh jsem ani nedoufal. Erika bych navíc nejradši samou radostí políbil. Nejen, že se konečně zbavíme té staré barabizny, ale potkal jsem půvabnou slečnu za pultem, ze které jsem paf.

Jen co nasedneme do auta, oba si shodně oddechneme.

Ty vole, Alexi! Já tomu ani nemůžu uvěřit.“

To nejsi sám. Koukni na moje ruce, ještě teď se klepu.“ dám ruce před sebe a opravdu, prsty se mi klepou, jako bych měl absťák.

Musíme to někde oslavit, pořádně to zapít. Zajedeme do Luny, co říkáš?!“

Hmm, já ti nevím, tam se mi zrovna dneska moc nechce.“

Proč? Máš strach z té svojí stíhačky?!“ ušklíbne se. Nemůžu mu přece říct, že na to prostě nemám vůbec chuť. Domů se ale taky zrovna neženu. Při představě, že na mě čeká Zuzana, jsem mírně rozladěn. Obávám se, že dnes by mě usmiřovačka jistojistě neminula, podle toho, co ráno naznačovala. Tak jí zavolej. Řekni, že se to protáhne a musíme tu zůstat do zítřka. Co se jí budeš zpovídat, nejste manželé. Ona se stejně ukáže jen když jí pustí matka. Přece se nebudeš bát takové…“ švihnu po něm pohledem, proto raději zmlkne, zřejmě při vzpomínce na náš nedávný rozhovor.

No jo, zavolám jí.“ vytáhnu iPhone, najdu v kontaktech Zuzana a zmáčknu vytáčení. Zvedne to ve chviličce.

Ahoj miláčku, tak co? Celá hořím nedočkavostí, jak to dopadlo?“

Zatím nijak, ten chlápek se ještě úplně nerozhodl, musíme tu ještě zůstat. Vrátím se zítra.“

Hmm…, to je škoda, těšila jsem se na tebe. Mohli jsme to společně oslavit.“ v jejím hlase slyším trochu pochyby, ale více to nekomentuje.

Já si to myslel taky, ale je mi líto, zatím není co slavit. Přijedu až zítra. Ahoj…“

Tak co? V pohodě, ne?!“ ptá se hned Riky.

Jo v pohodě. A tebe snad Soňa nahánět nebude?“

Ne, řekl jsem rovnou, že se vrátím zítra. Hlavně už jeď, prosím tě, nebo tu budeme nocovat. Mám toho vážně plné kecky. Fakt nutně potřebuju panáka.“

No jo, však už jedem. “

Cesta opět probíhá v naprostém klidu, Erik celou dobu mlčí nebo podřimuje a já se tak opět můžu ponořit do svých myšlenek. Jen v Javořinkách se mi mírně zvedne tlak. Rozhodnu se proto k obchůdku ještě jednou zajet. Riky stejně chrápe jako zabitý, ta chvilka nás určitě nezabije, teď už nikam nespěcháme. Přijedu na malé parkoviště, ale už z auta jasně vidím, že mají zavřeno. Sakra, tak moc jsem doufal. Když jsme kousek od Zdráhalova, je třeba rozhodnout se kam dál.

Hej, Eriku, vstávej, už jsme skoro doma.“ pomalu otevře oči a chvíli mu trvá než se zorientuje.

Co? Jo, kde že jsme?“

No jsme skoro doma, kam mám teda jet?“

Asi první k Rokytovi, mám hlad jako vlk, pak se uvidí.

Zajedu tedy k restauraci, kde si dáme pečené kuře s rýží. Hlad mám sice také, ale chuť samotného jídla příliš nevnímám. Slyším, že mi Riky něco povídá, ale sledovat o čem mluví, dokážu dost těžko. Myšlenkami jsem v Javořinkách… Celý náš hovor probíhá stylem monologu, nějakých dotazů a mých skoupých odpovědí ve stylu…ano, ne, hmm, jo.

Alexi, posloucháš mě vůbec?“ prohodí Riky nabručeně.

Co? Jo jasně, že poslouchám, sorry, jsem nějak grogy.“

To vidím. Zajedeme do té Luny?“ jak to vypadá, Riky se nějak nemůže vzdát myšlenky na sex. Já tak nebudu mít jinou možnost, než se k němu přidat. Domů se mi zkrátka vůbec nechce.

Když myslíš…, dobře, no.“

Alexi, co je s tebou? Jsi nějaký zaražený, jako hřebík v rakvi. Máš obavy, že z toho ten Berka vycouvá?“

Tak trochu.“ zalžu, protože nějaký Berka je mi v tuto chvíli naprosto ukradený.

Hned zítra to dám Jindrovi, do středy to máme z krku. Mysli raději na ty prachy, co z toho budeme mít.“

Jo to se bude hodit, něco mi z konta vycucla ta nová kára.“

To věřím, ale je to super bourák. Nákupu nelituješ nebo jo? Však prachů musíš mít pořád dost.“

Jo mám, to je v pohodě.“

Více se naštěstí už nevyptává, takže zaplatíme, abysme vyrazili směr Luna. Za jiných okolností bych se na Marcelu zřejmě těšil. Dneska však z toho setkání nemám příliš velikou radost. Erik si vedle mě pobrukuje písničku a je natěšený až si konečně s nějakou šlapkou udělá dobře, to jen já jsem takový zoufalec.

Máme toho zítra v práci hodně?“ napadne mě zničehonic.

Zítra?! No snad ani ne, dnešní kšeft vyšel, Lukášovi jsem to už mimochodem taky napsal. Proč se ptáš?

Rád bych si vzal zítra volno, pokud ti nebudu chybět.“

Bude konečně udobřovačka?“ ušklíbne se.

To nevím, možná.“

Takže s ní fakt zůstaneš?

Cože? S kým jako? Vlastně jo, asi jo.“

Alexi, ty jsi úplně ztracený případ, pojď už prosím tě! Marcelka bude jistě ráda, že tě zase tak brzy vidí.“

Marcelu však nikde nezahlédnu, všude je přítmí, hraje pomalá hudba. S Rikym si to tedy namíříme rovnou k baru.

Hezký večer, pánové!“ vítá nás barmanka Jana.

Ahoj Janičko, jak je?“ optá se jí.

Dneska je celkem klid, asi že je před výplatama, nevím.“

Je tu Alena a Marcela?“

Jo, jsou tu obě.“ odpoví Jana bez zaváhání. „Přijdou určitě každou chvíli nebo se mám po nich podívat?“

To nemusíš, nalej nám panáka. Dneska máme s Alexem co oslavovat.“ když to říká, chytne mě okolo ramen, aby dodal svým slovům důraz, asi čeká, že to potvrdím. Pokývu tedy hlavou a Jana se na víc neptá.

Jen co se zvedneme od baru, abychom se přesunuli do soukromého boxu, vyjde odněkud zezadu Marcela. Jakmile mě uvidí, hned má pusu od ucha k uchu.

Ahoj Alexi! Co, že jdeš tak brzy? Předtím ses tu neukázal tři týdny a teď to nevydržíš ani dva dny?!“ ptá se vesele, snad se u toho i začervenala. Je mi naprosto jasné, jak si to teď vysvětluje. Po naší poslední debatě, lépe řečeno, po jejím monologu, tuším, že si bude myslet, že nějak opětuju její city.

Také si mi hned sedne na klín, přitom mě políbí na krk. Aby to nevypadalo tak hloupě, začnu jí hladit aspoň po zádech.

Minule se mi to moc líbilo.“ šeptá mi do ucha.

Mě přece taky, beruško.“ vzápětí je mi jasné, že bych to neměl říkat, protože tím leda tak přiživuji její naděje.

Půjdeme na pokoj?“ ptá se koketně.

Ještě asi ne, přišli jsme oslavovat, tak snad později.“

Snad…“ zopakuje Marcela zkroušeně.

Nutno konstatovat, že na nějakou velkou oslavu to však momentálně nevypadá. Oba tu totiž sedíme jako dvě pecky. Já jen tak nezúčastněně pokukuji, sem tam pohladím Marcelu, Erik něco spisuje na mobilu. To je veselá oslava, jen co je pravda. Asi bych se měl trochu sebrat, chovám se jako puberťák.

Tak určitě. Jen ještě chvíli vydrž.“ pousměji se.

Vezmu skleničku skotské a kopnu ji do sebe na ex, když to nejde samo, musím to dohnat alkoholem.

Marcelko, doneseš nám sem prosím láhev šampaňského?“ poprosím ji smířlivě.

Ano, jistěže…“

Riky, chlape, je čas začít slavit, co říkáš?!“ tohle samozřejmě nemusím opakovat dvakrát.

Neuběhne ani hodina a máme v sobě dvě láhve bublinek, které ve mně vyvolávají pořádnou horkost. Nohy mi ztěžknou, taky se mi začíná nešikovně motat jazyk. Marcela se se mnou stále snaží flirtovat, navíc se každou chvíli ptá, jestli nepůjdeme na pokoj. Už mi to začíná být nepříjemné, stále ji odmítat.

Marci, dones ještě jednu láhev…, pak už půjdeme, ju?“

Dobře, už běžím.“ najednou výrazně pookřeje a s další lahví je zpátky během chviličky.

Se stoupající hladinou alkoholu v krvi mi začíná být příjemně. Sedím tu sice s Marcelou, ale už teď mám plán, jak hned zítra vyrazím do Javořinek.

Alkohol působí v tomto případě přímo zázračně. Myslím sice na svou paní prodavačku, jenže pak dostanu velkou chuť rozdat si to s Marcelou. Když vypijeme další láhev šampusu, chytnu ji prudce za ruku a vysypu ze sebe trochu nemotorně.

Pojď jdeme, to stačilo!“

Marcela se nestihne ani pořádně zvednout, noha se jí podvrtne, já ji však držím pevně za loket, abych ji táhl rychle do pokoje. Obávám se, že dnes se jí to líbit nebude. Nechci se s ní milovat, chci jen pořádný tvrdý sex. Snad proto, že bych právě teď chtěl být s někým jiným, někde jinde, ale vím, že to není možné. Je mi jí dokonce trochu líto, jenže si nemůžu pomoct. Mám na sebe vztek, ona to pak chudák odnese.

Rozrazím dveře pokoje, vtáhnu Marcelu dovnitř a hodím na postel. Ta se okamžitě začne sama svlékat, protože si určitě myslí, že na ni mám takovou chuť. Ještě svíčky. Jak vidím, jsou tu nějaké nové, trochu se u toho lámu, ale nakonec se mi je podaří zapálit. Když se rozplápolají, ucítím vůni vanilky.

V tu chvíli se mi vybaví už jen zrzavé vlasy a zelené oči, které mě propichují pohledem. Snad je to tou prokletou vanilkovou vůní, netuším, ale v tu ránu jsem silně vzrušený.

Marcela na mě kouká, protože stojím na místě, lépe řečeno se trochu klátím, hledím do prázdna, ovšem nic se neděje. Kouknu na Marcelu, leží celá nahá na posteli, už asi netrpělivě čeká, co se vlastně bude dít.

Stalo se něco?“ zeptá se. Zřejmě stačila zaznamenat mé váhání.

Ne, nic…“

Shodím ze sebe sako, košili, rozepnu si kalhoty, ještě teď zablácené z ranního koupání v kaluži. Svleču poslední svršky a jdu k lůžku. Dnes se však žádná romantika nekoná. Na nic nečekám, roztáhnu Marcele nohy, abych do ní mohl hned proniknout, samozřejmě mi to vůbec nejde, ale tím víc mě to popudí.

Ne, Alexi! Co to děláš, to strašně bolí!“ zasténá.

Drž sakra! Roztáhni ty nohy pořádně!“ zařvu na ni rozzlobeně.

Nakonec se mi přece jen podaří do ní dostat. Ruce jí chytím nad hlavou, druhou rukou jí držím pusu, abych ji neslyšel vzdychat a začnu přirážet ve zběsilém tempu. Pak stačí zavřít oči. Moje fantazie začne pracovat na plné obrátky. Vidím ženu s  krásně měděnými vlasy, jak se na mě usmívá. Ten smyslný pohled, který mi vzal vítr z plachet. Navíc k nám ze stolku přivane sladká vůně, to už stačí jen chvilka a v tu ránu jsem hotový…

Před očima mám mžitky, hlava se mi motá, přesto si nejde nevšimnout, že Marcela pláče.

Alexi, Alexi, co jsi to zase vyvedl, ty jsi neskutečný grázl! Nadávám si v duchu. Už zase ses předvedl!

Udělá se mi z toho všeho zle. Sotva stačím doběhnout do koupelny. Vůbec nedokážu odhadnout, jak jsem tam dlouho, ale když se vrátím do pokoje, Marcela je pryč.

Částečně jsem se stihl probrat. Tím víc jsem však naštvaný, protože si začínám uvědomovat co se to vlastně stalo.

Než se obléknu, trvá mi to dobrých deset minut. S úpravami to samozřejmě nijak nepřeháním. Košili mám zapnutou tak napůl, vytaženou z kalhot, sako přehodím přes rameno, urousané vlasy s nakyslým zápachem po šavlovém tanci v koupelně mě šimrají v obličeji, a tak jak jsem vyjdu z pokoje ven. Musím najít Marcelu, omluvit se. Dole je však prázdno, vidím jen tři holky, jak posedávají u baru, Marcela mezi nimi ovšem není.

Hodně lámanou chůzí se mi podaří k nim dostat. Pak vyštěknu na Janu za barem… „Kde je Marcela?“

Jak to mám asi tak vědět!“ odpoví příkře, kráva jedna.

Od čeho jsi tady ty nádhero?“ sjedu ji hned vzápětí. „Podívej se na sebe, vypadáš jako chlap. Kolo bych si o tebe neopřel! Prsa nemáš, prdel nemáš, není tě za co chytit. A co vy děvky…? Všechny jste jenom děvky a nic…nic nevíte…co vy vlastně víte.“ blábolím úplně z cesty, přitom uvažuju, co budu asi tak dělat.

Ty čtyři krasavice od baru na mě vyjeveně koukají jak sůvy z nudlí, snad se mě i bojí. Všechno se mi pořád strašně motá, jsem rád, že se udržím na nohách. Všimne si mě jen Roman z ochranky.

Kurva Alexi, ty jsi zase přebral, jak tak koukám.“

Jo, zase. Jsem zoufalec Romane, děvka se mi někam ztratila. Nikde ji nemůžu najít.“ vyklopím zázrakem mírně souvislou větu.

A koho vlastně hledáš?“ optá se ten chytrolín naivně.

No děvku přece…, teda Marcelu.“

Víš co Alexi, zavolám ti taxíka, běž se domů prospat.“

Ale já domů přece nemůžu, je tam…Zuzana.“

Tak já tě odvedu do pokoje, běž se prospat, ty Casanovo.“

Asi jo, kamaráde, odveď mě do mého lože.“

Roman mě dovleče na pokoj, kde mě dokonce uloží do postele. Sako mi pověsí na věšák a ptá se. Potřebuješ ještě něco?

Ne, snad ne, díky, Romane, seš fakt kámoš.“

Pak jen sfoukne svíčky, zhasne světlo a nechá mě v pokoji samotného. Trvá to sotva pár minut, než totálně vytuhnu, jsem zkrátka vyřízený.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *