7. kapitola

Jsem náramně zvědavý, co mi dnešní den přinese. Po včerejším večeru jsem opět na úplném dně. V hlavě si stále přehrávám scénu dvou milenců… Taky už musím do práce. Na druhou stranu to vítám, protože se tak zbavím vdavek chtivé Zuzany.

Ovšem co s Irenou? To je otázka, která mi rovněž nedává velký klid na duši. Nehledě na to, že za mák netuším, jak to teď bude s Elen. Rozum mi říká nechej to plavat, ovšem srdce volá, lépe řečeno křičí, přece to teď nevzdáš! Ona mi rozhodně dala naději, nevím jestli se toho dokážu vzdát, musím ji zase vidět! Takže si opět udělám výlet, jak to tak vypadá.

Taky bych měl zavolat Kláře. Myslím, že je nejvyšší čas, ukončit alespoň jeden z mých románků. Ta holka mě opravdu miluje, nemohu jí už dávat plané naděje. Navíc nechci riskovat, že by se o nás dozvěděl Lukáš, ten by mě snad přetrhl! Ano, jsem pevně rozhodnutý, zavolám jí a čestně to ještě dnes ukončím.

Zuzana kolem mě chodí od rána po špičkách. Stále se však snaží dodržovat ty své ranní rituály. Snídaně na stole, vyžehlená košile, přichystaný oblek… S největší pravděpodobností mne chce utvrdit v tom, že z ní bude příkladná ženuška, tudíž bych si sňatek s ní rozhodně neměl nechat ujít. Nerozmlouvám jí to, vlastně se spolu od včerejšího večera, co jsem se zavřel v koupelně a pak přespal v obýváku, vůbec nebavíme. Ona to respektuje, možná čeká až za ní přijdu já. Nehodlám se však omlouvat, ani nebudu nic vysvětlovat.

Zuzo, dneska přijdu pozdě, nečekej na mě. Ahoj.“ pusa do vlasů a jde se.

Půjdeš za ní?“ ptá se podezíravě.

Chtěla jsi snad, abych to ukončil, ne?!“

Ano, ale to můžeš udělat i odpoledne, to nemusíš být pryč do večera!“

Jestli se ti to nelíbí, tak se sbal a vypadni! Čau.“

Zůstane tam stát jako opařená, ale já už se s ní o tom nehodlám bavit, jestli chce, ať si jde, má příležitost. Modlím se, aby toho využila, třeba se vrátím do prázdného domu. Kéž by…

Když přijdu do práce, všude je podivné ticho, Erik ani Lukáš u sebe ještě nejsou, jen sekretářky pobíhají a špitají si něco mezi sebou. Nevěnuju tomu moc pozornost, raději se zavřu ve své kanceláři. Ach, tady je ale božský klid!

Nakonec snad ještě budu trávit celé dny v práci, jen abych se nemusel vidět se Zuzanou, takhle bych si manželství vážně nepředstavoval. Prý já se tě nevzdám! Co tím myslela? Při vzpomínce na naši včerejší debatu se otřepu.

Vezmu mobil, který chvíli jen tak ledabyle přehazuju z jedné ruky do druhé jako horký brambor. Nedá se nic dělat, já musím, takže vytočím Klára, pak už trpělivě čekám, jestli to zvedne.

Ahoj Alexi, co se děje, že voláš? To bude telepatie, zrovna jsem na tebe myslela, moc mi chybíš!“ no tak přesně tohle jsem teď potřeboval slyšet, opravdu.

Ahoj Kláro! Musím s tebou mluvit, budeš mít na mě dnes čas?!“

Hmm, ale to nezní jako pozvánka na rande. Nebo se pletu?“ vycítím v jejím hlase zklamání.

Omlouvám se, promiň, ale je to důležité.“

Chceš mluvit o Lukovi?“

Také.“

V kolik se ti to hodí? Můžu přijít okolo páté k tobě, třeba.“

Tam nemůžeme, je tam Zuzana, vždyť víš, tedy s největší pravděpodobností.“

Aha…, tak já nevím.“ vysouká ze sebe bezradně.

Víš co, vyzvednu tě kolem jedné u Myší díry. Může být?“

Tak jo, v jednu.“ souhlasí téměř utrápeně.

Pak hned zavěsím, nač to protahovat. Musím být důsledný. Kláry je mi ale líto. Je to možná jediná ženská, která mě doopravdy miluje z celého srdce, a která by mě milovala i kdybych měl jen kolo a holobyt.

Ti dva patroni si dnes dávají pěkně na čas, je půl desáté, ale jsem tu v podstatě sám, když nepočítám ty štěbetavé slepice. Erik dorazí nakonec v deset, ale Lukáš pořád nikde. Jdu se tedy zeptat, kde se toulá.

Čau, kde je Lukáš?“

Čau, Casanovo!“ koukne na mě Erik od stolu.

Co je? Co tak koukáš a neříkej mi tak, už jsem tě o to prosil.“

Ty nic nevíš?“

A jak asi, od soboty jsem s ním nemluvil, včera jsem byl v Brně, vzpomínáš?! Mimochodem, tady je smlouva, založ to, prachy jsou na účtu, už jsem to kontroloval.“

Jo já vím, šest mega. Lukáš už ví, že Irena někoho má.“

To jsem tušil, díky za info.“

Ale o tobě jsem mu neřekl.“

On se tě snad ptal?“

Jo ptal se, řekl jsem, že o ničem nevím. Ale ptal se přímo na tebe!“ zatrne ve mně, snad se mi udělá i mírně nevolno, jen ztěžka polknu.

Ona mu to neřekla?“

Nevím, vypadá to, že ne.“

Jak to zjistil? To asi taky nevíš, co?“

Tak s tím už se mi nesvěřil. Ale tento týden už zřejmě vůbec nedorazí.“

Pročpak?“

Že si potřebuje něco zařídit.“

Více se raději nevyptávám, kdyby Erik něco věděl, zřejmě by mi to řekl. Tato informace mě však dostane úplně na kolena! Jak je vidět, budu se muset s Irenou sejít a konečně to dořešit. Jen doufám, že ta husa bude mlčet, když mlčela doteď. Bohužel mám vážné obavy, že naši lásku budu muset nadále přiživovat. Hlavně aby byla potichu.

Ach jo, toto mi opravdu chybělo, už aby byla jedna, chci to mít s Klárou co nejdříve za sebou. Jenže dnešní den se zkrátka rozhodl, že se potáhne jako žvýkačka. Nejradši bych sedl do auta a jel do Javořinek hned, tak moc se na ni těším. Proč musí být všechno tak strašně komplikované?

O půl jedné si sbalím věci a s velkým knedlíkem v krku odcházím na schůzku s Klárou. Už na mě samozřejmě čeká, trochu smutná, možná trochu v očekávání toho, co se vlastně bude dít. Jakmile usedne na sedačku, sešlápnu plyn, abych jel za město. Vidím však na ní, že si od toho slibovala více.

Zastavím na opuštěném odpočívadle v lese, vypnu motor, jen váhavě, mlčky koukám před sebe. Klára ani nepípne, jen na sobě cítím její pohled.

Copak se stalo? O čem jsi to se mnou chtěl vlastně mluvit?“ přitom mě chytí za ruku.

Kláro, já vůbec nevím, jak začít, promiň… Vlastně jsem ti chtěl jen říct, že už se nebudeme vídat. Abys už ke mně nechodila. Je tam stejně Zuzana, potřebu úklidu už nemám. Peníze ti ale doplatím do konce roku.“

Jak velkorysé, myslíš, že mi jde o peníze?“ z hlasu slyším, že nemá daleko k pláči.

Ne, vím, že ne, je to jen malá náplast.“

Náplast na co? Na zlomené srdce?“

Ne, Kláro, prosím tě, nedělej mi to ještě těžší.“

Já tě…miluju Alexi, žádné peníze nechci, chtěla jsem být jen s tebou! Vždyť ty…Zuzanu stejně nemiluješ, proč s ní zůstáváš? Proč sis se mnou vůbec něco začínal…, věděl jsi, co k tobě cítím, proč mi tohle děláš?“ brečí a hlavu si dá do dlaní.

Nevím… Jsem už prostě takovej.“ odpovím zoufale. „Bylo to fajn, ty jsi tak milá, hodná, moc hezká. Neodolal jsem…“

Tak vidíš…, proč nám nedáš šanci?“

Šanci na co? Copak to sama necítíš? Navíc…, se Zuzanou jsem už více než tři roky. Zatím ji nedokážu opustit. Možná kdyby ona sama odešla. Já prostě sám nevím. A Lukáš, on by to nikdy nedovolil. Kdyby věděl, že my dva…, vážně by mě asi přerazil. Zná mě mnohem lépe než ty, ví jak to mám se ženskejma.“

Asi máš pravdu, stejně se o tebe nedokážu dělit.“ jen to dořekne, chce si vystoupit.

Ne, počkej, kam chceš jít?“

Někam daleko, kde tě už nikdy v životě neuvidím.“ odpoví tiše, hrdě, odhodlaně, přitom vidím, jak se jí po tváři koulejí slzy velké jako hrachy. Až mě z toho píchne u srdce.

Moc se omlouvám…mrzí mě to! Nikdy jsem ti nechtěl ublížit.“

To já vím, ale stalo se… Sbohem, Alexi!“

Vystoupí si a jde směrem k městu. Ani se jí nesnažím zadržet, myslím, že by to bylo zbytečné.

Po tom, co Klára odešla, je mi hodně mizerně, takhle jsem to nechtěl. Potřebuju se od toho všeho odprostit, dát si relax, začít znovu. Pak mě napadne něco bláznivého. Do večera je daleko a domů se mi nechce, proto začnu hned jednat. Nechám se ostříhat! Moje krásné pěstěné vlasy, na kterých si tak zakládám, pečuju o ně a jsou mou velkou chloubou. Zamířím tedy ihned k holiči, dříve, než si to rozmyslím. Po dlouhé době, naposledy to snad bylo, když jsem byl ještě kluk, se mi chce snad i brečet.

Kadeřnice na mě kouká trochu jako na zjevení, protože si poručím.

Úplně nakrátko, jinak to nechám na vás!“ zavřu oči a myslím na to všechno, co se událo za poslední týden…

Zamiloval jsem poprvé v životě do krásné zrzky Elen, choval jsem se jako naprostý dobytek k Ireně, ožral se jako prase a ze zlosti téměř znásilnil Marcelu, zlomil jsem srdce Kláře, holce se kterou mi bývalo hezky a která mě opravdu miluje, Zuzana mě chce za každou cenu dostat k oltáři! Je mi vážně do breku…

Hotovo, pane!“ probere mě z letargie něčí hlas.

Pomalu otevřu oči, skoro se nepoznám, barva očí je teď mnohem jasnější, taková kočičí, viditelná jizva, vlasy jsou doslova jako uhel, snědá pleť s pihami, které se zdají být teď výraznější než dřív, jsem to vůbec já?

Slečna co mě stříhala si mě se zalíbením prohlíží, očividně je spokojená. Pak se koketně usměje, jen zamrká dlouhými černými řasami. Tohle je opravdu vrchol všeho! Kvapem zaplatím a vystřelím od holiče jako raketa.

Další věc, která mi vrtá hlavou už asi týden, je to, že si znovu koupím motorku, neseděl jsem na ní sice roky, naposledy v době co jsem se málem zabil. Je třeba oprášit tyto staré vzpomínky.

Takže neváhám, moje další cesta tak vede přímo k dealerovi, odkud odjíždím už během tří hodin na Kawasaki Ninja H2R, která mi do žil vlévá novou krev. Cítím se jako znovuzrozený, ke štěstí mi snad chybí jen to, vidět zase Elen.

Euforie, kterou prožívám z té úchvatné jízdy na tak silné mašině mi dočista zatemní mozek. Rázem zapomenu na starosti s Klárou, Irenou, Zuzanou, Marcelou…

Protože je už tma, jedu dál přímo do Javořinek. Nemůžu se dočkat, motorka má tu výhodu, že jsem na místě během patnácti minut, ano je to tak, jedu jako blázen!

Když dojedu na místo, zastrčím motorku mezi dva husté stromy, abych se vydal směrem k domu. Teď už vím jak na to, stačí zjistit, jaká je situace, kde se kdo nachází a zda je Elen zase v ložnici. Pomalu se přikradu k verandě, odkud jde vidět až do kuchyně, ovšem tam je tma, pokračuji tedy jako minule dozadu za dům. Jedna změna přece jen nastala, svítí se v garáži, takže erotické dostaveníčko pravděpodobně nebude. To ale znamená, že by Elen mohla být sama.

Musím být mnohem opatrnější než posledně, ale jak se zdá, pes se na zahradě nikde nenachází. Přistavím žebřík, potichu vylezu, no potichu, kožená kombinéza celkem povrzává, dnes by se mi utíkalo mnohem hůř, to je pravda. Jen co vylezu na balkon, musím se chvíli vydýchat, Elen je ale zase v ložnici. Leží na posteli, kouká do notebooku, do kterého něco píše. Teď nebo nikdy…, nemám co ztratit, prostě zaťukám na okno…

To sebou Elen celá škubne, jen přístroj na lůžku poskočí. Hlavu otočí ke dveřím a pak přiskočí k oknu. Jelikož se uvnitř svítí, nevidí ven, naštěstí, snad mě z toho balkónu neshodí.

Alexi, proboha, co tady děláš?“ wow, ona mi tyká, jak moc jsem poctěn. Taky mě poznala, i když jsem ostříhaný! „Počkej na mě dole, ale běž už prosím, mohl by tě někdo vidět. Já za chvíli přijdu…“

Slezu pomaličku dolů, kde čekám za stromem. Ještěže to tady mají celé obrostlé, je tu spousta úkrytů. Netrvá to však ani deset minut co Elen vyjde ven, také pak leze oknem. Připadám si jako puberťak, doslova.

Čapne mě za ruku a táhne někam hlouběji do lesa, vůbec netuším kam, snad pak trefím nazpět. Když jsme dost daleko, konečně se zastaví.

Alexi, ty ses úplně zbláznil, co tě to napadlo?!“ najednou však umlkne. Je úplná tma, že není na krok vidět, jen ucítím, jak se dotkla mojí tváře, pohladí mě, pak prohrábne moje krátké vlasy.

Ty ses nechal ostříhat. Proč prosím tě?“

Je třeba velké životní změny!“

Aha…no moc ti to sluší, vypadáš jako kluk. Proč jsi vlastně přijel?“

Chybělas mi, tak moc. Já tě musel vidět…“ více už nestihnu říct, protože mi dá prst na ústa.

Prosím, už nic neříkej.“

Nic neříkám, obejmu ji, chci být u ní tak blízko, jak je to jen možné. Cítím, že se trochu třese, asi je jí zima. Já bohužel nemám ani bundu, kterou bych jí půjčil.

Zlobíš se, Elen?“

Ne.“ řekne úplně klidně. „Jen už budu muset jít, mohli by mě hledat. Neměl jsi jezdit takovou dálku, kvůli pár minutám.“

Přijel bych, i kdybych s tebou měl být třeba jen minutu.“

Alexi, prosím, mlč už…“ opře si čelo o mou hruď. „Proč mi to děláš? Jsi pro mě…, tak velké pokušení!“

Já musel, nemohl jsem to vydržet! Už když jsem tě uviděl poprvé, věděl jsem to už tenkrát, že tě musím najít, ať jsi kdekoli…“

Nikdy jsme se neměli potkat, tohle nemůže skončit dobře.“

To neříkej, já jsem tak moc rád, že jsem tě našel!“

Nic na to neodpoví, ale vzhlédne směrem ke mně. Obejmu jí ze všech sil, snažím se jí alespoň trochu zahřát, musí jí být opravdu chladno. Její blízkost ve mně vyvolává velmi zvláštní pocit chvění, víc se neovládnu a musím ji políbit…, líbáme se spolu v tom tichu mezi stromy. Polibek je dlouhý, trochu neohrabaný, přerušovaný a nedočkavý. Dovolí mi líbat ji na krk i na prsa, těch doteků se nemohu nabažit. Ona se mi vůbec nebrání, slyším jak tiše vzdychá, pak i tlukot jejího srdce. Jednu chvíli se mi dokonce přisaje na krk, asi budu mít památku. Je mi to jedno, je to tak krásné, dráždivé, že se z toho skoro udělám.

Vím, že jsem beznadějně ztracený, zamilovaný až po uši. Od dnešního dne bez ní nevydržím snad ani jeden den. Možná se mi to všechno jen zdá, kéž bych se nikdy neprobudil. Bohužel se probudím a to velmi brzy.

Eleno!“ ozve se někde od domu a vůbec to nezní mile ani přívětivě, ta přitom celá nadskočí. A pak znovu „Eleno, kde zase jsi?“ připadá mi to, jako by volali zlobivé dítě, které se nevrátilo včas domů.

Alexi, já už musím jít.“

Kdy tě zase uvidím?“ potom následuje malé zaváhání.

Já nevím… Dej mi svoje číslo, ozvu se ti, ale tady už prosím nejezdi.“

Sakra, kam jsem jen dal ty zatracené vizitky, jednu pomačkanou nakonec přece jen vyštrachám, i když je tma, no snad je to ona.

Eleno, kde se sakra flákáš!“ tak to zní už přímo výhružně. Ještě jeden letmý polibek, než mi Elen úplně zmizí ve tmě…

Musím chvíli počkat, co kdyby tam někde ten chlap okouněl. Zajímalo by mě kdo to byl, ale podle hlasu nejspíš manžel.

Po pár minutách, co nastane úplné ticho se snažím jít směrem k domu, naštěstí trefím, ale Elen už nikde nezahlédnu, zřejmě zmizela v domě, kde není vidět.

Vrátím se tedy ke své nové krásce, která se schovává ve křoví a vyrazím domů, ovšem město za tu dobu objedu ještě třikrát, však už není kam spěchat…

Přesně jak jsem předpokládal, Zuzana na mě čeká. Určitě jí náramně zajímá, proč mi auto domů přivezla odtahovka. Navíc začne už pěkně ve dveřích.

No Alexi! Co to znamená?“

Co by to mělo znamenat! Koupil jsem si motorku.“ řeknu s ledovým klidem a jdu si vzít něco k pití.

Ty utrácíš! Víš, že budeme stavět!“ málem se z toho poleju, ale ta naivka pokračuje dále. „Proč ses nechal ostříhat? Vypadáš jako nějaký gangster! Kolik to vlastně stálo? Víš, že musíme šetřit, svatba bude něco stát.“

Ty se snad budeš vdávat? Gratuluji…, kdo je ten šťastný? Nicméně já ti sponzora dělat nehodlám.“

Nech si ty vtipy, Alexi!“

Nene holčičko, dneska mě nevytočíš, právě patřím mezi nejšťastnější lidi na světě, takže si kvákej jak je libo…

No Alexi, co to je?“ podívá se někde na můj krk.

A co jako zase? Motorkářská kombinéza.“

Tu samozřejmě nemyslím, co ten cucflek?“ tak přece jen mám památku.

To není tvoje věc Zuzano!“

Tak snad mi to vysvětlíš, ne?“

Já ti nic vysvětlovat nemusím, nejsi moje žena, takže…!“ druhé části věty dám přitom speciální důraz.

Ale budu, proto mám právo to vědět!“ já snad špatně slyším, ona si opravdu vůbec nepřipouští, že bych si ji nevzal.

Já se nepamatuju, že bych tě snad požádal o ruku!“

Mám toho dost a jdu se do ložnice převléknout, vlastně vůbec nechápu proč se s ní o tom bavím.

Alexi, už jsme o tom přece mluvili. Odpustila jsem ti, jen jsem myslela, že to ukončíš!“

To možná, ale na celé věci to nic nemění.“

Zase tady byla, ta Irena… Ty jsi jí to snad neřekl?“

Ne, nebyl jsem s ní. Jel jsem k holiči a kupovat motorku.“

No a pak?“ vyštěkne znovu.

Co pak?“

No kde jsi byl pak?“

Jak jsem řekl, to není tvoje věc.“

Chci, abys ji nechal… Já už jsem přece tady, už ji nepotřebuješ!“

Sama jsi tvrdila, že jsem děvkař, budeš se s tím muset smířit.“

Proč mi tohle děláš? Ty bez toho snad nevydržíš nebo o co ti jde?“

Jsem prostě na ženské! Ty to buď překousneš nebo běž za svou máti. Já tě tady nedržím.“

Ty snad…, potřebuješ něco speciálního?“

Nerozumím, jak speciálního?“

No chceš snad sadomaso, anál, lesby nebo co vlastně potřebuješ?“

Tohle nemá cenu Zuzano, to bys asi nepochopila!“

Takže jsi nějaký zvrhlík?“ vyštěkne přiškrceně.

Ne, nejsem, jen to mám rád a sem tam to potřebuju jinde, stačí?!“

Kdybych tě tak nemilovala…, ale dobře, chápu, když je to takhle, snad si časem zvyknu.“

Jak myslíš… Ale teď chci být sám, jestli dovolíš.“ dojde mi trpělivost. Vystrkám ji z ložnice, kde se zamknu. Už jsem jako trucovitá holka.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *