8. kapitola

Další dny jsou jak v práci, tak i doma pouze nuda a šeď. Zuzana trucuje, nebaví se se mnou, jen se učí na státnice. Domů však neodjela, což je zázrak. Co jsem ovšem odpozoroval, matince volá pravidelně. Irena se kupodivu neukázala, ale v práci je ticho jako před bouří. Čas nechávám plynout, čekám pouze na jediné. Kratičký vzkaz, zprávu, zavolání, hlavně, aby to byla Elen. Její malá památka na mém krku, už za tu dobu vybledla. S takovou mne donutí leda k tomu, že to nevydržím a pojedu do Javořinek dříve, než se mi sama ozve. Volný čas, kterého mám najednou nadbytek, trávím vyjížďkami na motorce nebo v tělocvičně na boxu. Vše je ponuré, bezbarvé…, začíná mě to k zbláznění ubíjet.

V Luně jsem za celou dobu také nebyl. Marcela se neozvala, na zprávu neodpověděla, ale nevadí, stejně nemám náladu něco podobného řešit. Je to s ní sice fajn, ale ze vzpomínek na Elen by mě sotva dokázala dostat.

Sedím v obýváku u televize, přemýšlím, co s načatým večerem, když za mnou přijde Zuzana.

Dneska je pátek… Co kdybychom si někam vyšli?“

Kouknu na ni jen tak koutkem oka. Nechce se mi nikam chodit, utápím se ve smutku a zoufalství. Ano, přesně tak, už je pátek, ale Elen stále mlčí!

Kam bys chtěla jít?“ ptám se znuděně.

Já nevím, třeba na večeři?“

Chvíli přemýšlím, nemám za mák chuť po večerech poletovat venku, jenže doma mě to už taky nebaví, proto nakonec souhlasím. Vyvezu ji k Rokytovi, kde jinde, je to asi nejlepší restaurace ve městě, Zuzana je s mojí volbou spokojená, takže mi snad dá pokoj. Když vejdeme, je skoro plno, volné jsou pouze dva stoly vedle sebe, na jednom je však rezervace, proto nemáme na výběr.

Volný stůl je ten u okna, aspoň něco, budu raději počítat auta na parkovišti, než se bavit se Zuzanou. Zase jí chytly vdavky. Musel jsem to poslouchat celou cestu, ach jo!

Objednáme si, což je jediná chvíle, kdy mne pustí ke slovu, pak si ovšem znovu štěbetá svou svatební písničku. Přitom se mě pořád na něco vyptává. Jsou to však jen řečnické otázky, protože si na vše hned odpovídá sama. Co kdybych se náhodou rozhodl mít vlastní názor.

Nudím se k zbláznění, už mě z toho bolí i hlava, když na parkoviště přijede velice podezřelé auto. Tmavý Nissan, někde jsem ho už určitě viděl, má totiž něco na dveřích…nápis. Zaostřím, no jistě Autoservis Foltýn. V tu chvíli ve mě zatrne, snad se mi na chvíli zastaví i dech… Že by? Z auta pak vystoupí čtyři lidé, jsou to dva muži a dvě ženy, bohužel stojí na tak špatně viditelném místě, pod lampou je úplná tma. Do tváře nikomu z nich nevidím. Raději se tam ani nedívám, koukám směrem ke vstupním dveřím. To už mě znovu přepadne oblíbené buch buch, buch buch…srdce tluče jako o závod.

Pak ti čtyři vejdou… Rázem je po pochybnostech! Navíc mám co dělat, abych si colu, kterou jsem si objednal, nevylil na košili. Elen je dnes zcela jiná, než jak ji znám. V rudých šatech s bílou výšivkou vypadá úchvatně, hlavně je nepřehlédnutelná. Vlasy si vyčesala do splétaného drdolu, vysoké podpatky jí přidávají dobrých deset centimetrů, tak jsem ji ještě neviděl. Zatím si nás nevšimla. Začnu být nervózní, mozkové závity pracují na plné obrátky…, uvažuju co budu dělat. Zuzana čučí z okna a stále si vede svou. Plánuje svatbu, proto ani nezaregistrovala, že jsem najednou celý pookřál!

Volný je pouze stůl s rezervací, doufám, že nepatří jim. Sedět tu vedle Elen celý večer, nevím jak bych to ustál. Všichni čtyři se rozhlíží, najednou se naše oči střetnou, viděla mě! Jak se také posléze ukáže, rezervace je opravdu jejich.

Usednou k vedlejšímu stolu, Elen navíc sedí čelem ke mně, takže si můžeme hledět do tváře. Úplně mě z toho polije horko a začínám se potit.

Jdu na záchod.“ vyhrknu zničehonic.

No jo, vrať se brzy! Za chvíli nám přinesou jídlo.“

Jak vstanu, s Elen se na sebe podíváme. Nějakou dobu čekám na chodbě, jestli se třeba neomluví od stolu, nepřijde za mnou, ale nic, je ticho po pěšině. Jsem pořádně naštvaný, nejradši bych jel okamžitě domů. Taky mě štve, že tu se mnou vidí Zuzanu.

Ta je z mé nepřítomnosti tak nesvá, že se otáčí na všechny strany, div si u toho nevykroutí krk. Jak mě zahlédne, hlasitě si oddechne. Jenže jakmile se znovu posadím, oči mi okamžitě utečou k Eleninu stolu, ta se ale zrovna dívá na opačnou stranu. Kdyby alespoň neseděla tak blízko a já jí nemusel hledět pořád do obličeje. Je to naprosto zoufalá situace.

Kde seš prosím tě? Jídlo už máme na stole!“

Promiň, nebylo mi nějak dobře.“

Co je s tebou?“

Nic, už je to v pohodě. Dobrou chuť!“ popřeju jí a modlím se, aby byla aspoň u toho jídla potichu.

Celou dobu jsem velmi nervózní. Nemohu v klidu sedět, natož se soustředit na jídlo. Elen se také pořád ošívá, navíc je vidět, že se vůbec nebaví. Nedívá se na mne sice tak často, jako já na ni, ale sem tam na mě pohlédne. Zuzana si zatím ničeho nevšimla, očividně je zaujatá pouze vidinou sňatku. Hned co dojíme, chci požádat o účet, jenže naše plány se jako obvykle rozcházejí.

Dáme si ještě nějaké víno a zákusek, co říkáš?“

Nemám chuť na sladké, navíc řídím, nemůžu pít alkohol.“

To já si dám ráda.“ oponuje mi.

Aby dostála svému slovu, objedná si Marlenku a dvě deci bíleho, jen se číšník objeví. Měl bych to sice udělat já, ale vidí mou neochotu, proto na nic nečeká. Navíc jak to tak vypadá, její myšlenky se stále ubírají k jednomu jedinému tématu, kterým je samozřejmě svatba. Musím zasáhnout včas, protože mě jímá hrůza při představě, že by nás Elen mohla slyšet.

Na tom zámečku bude ta hostina úžasná, co myslíš?“

Jestli míníš být jako kolovrátek a pořád omílat to samé, tak prosím, ale já jdu v tom případě domů.“ Zuzana mi tak věnuje jen úšklebek, pak trhne rameny, ale bohudík zmlkne.

Kdybych jen tušil, jak dnešní večer dopadne, nedostala by mě sem ani párem volů. Už se nemůžu dočkat, až to do sebe nahází, abysme konečně vypadli. Stejně sedíme mlčky, nemám náladu se o něčem bavit. Zuza je naštvaná, že s ní nepěju svatební ódy, navíc jsem odmítl naslouchat. Zhruba po půl hodině utrpení můžu konečně zaplatit.

Cestu domů skoro nevnímám, jedu naprosto automaticky, ještěže teď není provoz. Mám však obavy, že po tomto setkání je vše ztraceno… Elen sice určitě tušila, že nejsem sám, ale i přesto.

Po návratu domů se Zuzana začne rozplývat nad krásně stráveným večerem. Vést monolog jí asi připadá dostačující.

Už chci jít spát, ale jak to vypadá, hezký večer ještě neskončil.

Jdu si lehnout, dobrou noc.“ prohodím, když se jde osprchovat.

Počkej, počkej, je brzy… Škoda ukončit takový krásný večer, jen tak…“ bohužel vím přesně, co se mi tím snaží naznačit.

Zuzo, já nemám náladu, promiň…“

To jako proč? Kvůli té zrzavé rajdě?“ tak přece si všimla.

Co prosím?“

No té kurvičce od vedlejšího stolu. Jen se nedělej! Moc dobře jsem viděla, jak na ni pořád zíráš.“

Tohle nemám zapotřebí. Už toho nech!“ odesknu jí a jdu do ložnice.

Ne, stůj! Mluvím s tebou…“ přikáže mi. „Chtěl bys to s ní? Řekni chtěl nebo ne?“ dožaduje se odpovědi.

Nebuď trapná… Na tohle ti nebudu odpovídat!“

Jestli mě bude Zuzana ještě chvíli provokovat, neudržím se, klidně to pak přiznám. Vůbec nechápu o co jí jde. Nechá se klidně ponižovat, jen proto, aby snad mohla být se mnou?! Její logice přestávám rozumět. Je tohle ještě vůbec láska nebo jen posedlost být vdanou paničkou?

Mám pro tebe překvapení! Určitě budeš rád.“

Nechci žádné překvapení. Chci mít klid.“

Moje kamarádka…Adéla. Říkala, že…si dá s námi trojku.“ je u toho sice rozpačitá, ale jak to vypadá, myslí to smrtelně vážně.

O tohle nestojím.“ odpovím opovržlivě.

Já to nechápu, Alexi! Co ty vlastně chceš? Říkal jsi mi, že potřebuješ občas…jinou.“

Proboha Zuzano, takhle to přece nefunguje. Nechci, abys mi tahala do postele svoje kamarádky. Ty ses už úplně pomátla! Vážně věříš tomu, že právě tohle upevní náš vztah? Že tě budu více milovat?“

Ale tu zrzavou kurvu bys rád, že?“ ani nevím jak, ale nějak se neudržím, ztratím kontrolu a vlepím jí facku, jen to hvízdne.

Ty seš ale zmetek, Alexi!“ vmete mi do obličeje.

Vidím, svůj otisk na její tváři…, v jejím pohledu zahlédnu zlobu i zoufalství. Najednou se cítím velmi provinile. Tahle hádka je přece tak zbytečná, dohady jsou nekonečné, náš vztah však dostává vážné trhliny. Opravdu miluji Elen natolik, abych jen tak zahodil vztah se Zuzanou?!

Zuzko, promiň!“ snažím se jí pohladit, ale to ucukne. Nenechám se však odbýt… Chytím ji, abych si ji silně přitáhl k sobě. První se dost brání, ale nakonec podlehne. To už se začínáme navzájem rychle svlékat. Odnesu ji do ložnice, kde se divoce milujeme… Mě za tu dobu prolétne hlavou spousta různých, také trochu nesourodých myšlenek.

Myslím na Elen v rudých šatech, náš polibek v lese, na facku, kterou jsem dal Zuzaně i sňatek… Když je po všem a říkám si, že už snad bude konečně klid, zase to začne nanovo.

Zítra přijedou naši, Alexi!“ řekne mi před spaním Zuzana.

Kdy, co, jak naši?“

No moji rodiče. Přijedou, abychom dohodli nějaké věci ohledně svatby. Možná bys měl zavolat i svým rodičům. U toho by měli být všichni.“

Jestli plánuješ zásnuby, tak fajn, ale beze mě! Kdy už konečně pochopíš, že žádná svatba náš vztah nedokáže upevnit. Na tohle ti stejně žádný papír stačit nebude! Tohle musíme chtít my sami…“

To sice ne, ale je to jakési zpečetění vztahu. Taky nechci, aby se moje děti narodily do neúplné rodiny.“

Co to zase vykládáš? Jaké děti, proboha, ty jsi snad těhotná?“

Zatím asi ne, ale chci mít děti, co nejdříve. Za chvíli budu stará, nechci mít první dítě ve třiceti…“

Jaké asi ne, tak snad víš, jestli jsi nebo nejsi! Bereš přece prášky nebo už ne?“

No…už je neberu…delší dobu.“

Zuzano, jak…jak jsi mi tohle mohla udělat? Já nechci ještě rodinu…děti, to si snad děláš srandu!“

Promiň…, já myslela, že bys byl rád, kdybychom už měli miminko.“ snaží se mě obměkčit. Přitom to říká tak infantilně, že je snad zbytečné cokoli dodávat.

Víš co? Dobrou noc!“ otočím se na opačnou stranu.

To je zase skvělá zpráva na noc, bude se mi jistě dobře usínat, děkuji ti Zuzano! Já snad začnu chodit do kostela. Jestli mi za pár týdnů řekne, že je těhotná, to si raději hodím mašli.

Je deset hodin, já si ještě vylehávám, Zuza pobíhá po domě, aby uklidila. Přijede přece maminka s tatínkem. Vůbec netuším, co se bude dít. Mám sto chutí se sebrat, odjet pryč a nechat je tu všechny, ať se třeba postaví na hlavu. Bohužel mé svědomí mi to nějak nedovolí, vypadalo by to hloupě. Také jsem dost napnutý, jak to celé dopadne. Netrvá dlouho, co velmi hlasitě zadrnčí zvonek…no to mě poser! Do poslední chvíle jsem doufal, že mě chce Zuzana jen postrašit. Ale jak se zdá, Peterkovi začali jednat, kují železo, dokud je žhavé.

Děti moje, já se na vás tak těšila!“ haleká Peterková na celej barák, jakmile vrazí do dveří. Je to rozený generál! Jak se však později ukáže, také skvělý organizátor i architekt. Předpokládám, že už mají vše naplánované. Jistě přijeli doladit jen pár zanedbatelných detailů. Alexandře, to jsem ráda, že tě vidím chlapče!“ přistoupí ke mně budoucí tchýně, aby mě na uvítanou objala tak silně, že mi doslova drtí kosti. „Ale co to vidím? Ty jsi ještě v pyžamu! Copak ti Zuzanka neřekla, že přijedeme? Převleč se prosím tě, to se nehodí, abys tady pobíhal v nedbalkách!“

Zuzanin táta, je naštěstí celkem slušnej a normální chlap. Mám takový dojem, že se stal pouhou objetí své vlastní ženy. Trochu se obávám, že bych za pár let mohl dopadnout úplně stejně… Člověk by ani neřekl, že právě on řídí vlastní velkou společnost, protože to vypadá, že stojí vždy jen ve stínu své manželky. Snad proto, že chce mít klid.

Ahoj Alexi!“ řekne Zuzanin otec a podává mi přitom ruku.

Určitě na mně vidí, že při jejich návštěvě zrovna nejásám radostí. Je mi ale hloupé stát v chodbě, takže si jdeme společně sednout do obýváku. Zuzana s matkou mezitím šmejdí po domě. Slyším jak plánují co by se kde dalo upravit nebo dostavět. Je mi z toho všeho nanic. S Peterkou na sebe jen hledíme jako dva moulové, aniž bychom se vzmohli na jediné slovo.

Dáte si něco, pane Peterko? Co vám můžu nabídnout?“

Dám si kafe, díky Alexi!“

Jdu tedy připravit kávu, abych si v klidu rozmyslel, co jim řeknu. Na čele se mi objevují krůpěje potu při představě, že se stará Peterková za pár týdnů stane mojí tchýní. Přece to nemůžu nechat zajít takhle daleko!

Už máte nějaké datum?“ optá se Zuzanin otec, jenže to už slyší i ty dvě a jdou si za námi sednout.

No jistěže mají i datum, prosím tě, vždyť jsem ti to přece říkala. Bude to 15. srpna na zámečku Letovice. Je to tam přímo kouzelné… Zuzance se tam moc líbí, bude to skvělé!“ začne se rozplývat. „Jen, nevím Alexandře, jak s tím domem. Myslím, že prostorově je velký, ale to uspořádání… Taky ten bazén. To by nešlo. Je velmi snadno přístupný z chodby, to nemůžete mít. Děti by se vám utopily. Musíte ho nějak uzavřít nebo ho zrušit. Schodiště nahoru pak povede z té chodby vzadu. Přistavíte tam dobře čtyři nebo pět pokojů, můžete mít i pět dětí, bude vám tu dobře, děti!“

Máti má očividně vše dopředu promyšlené, Zuzana jí ve všem vehementně přikyvuje, už jen čekám, kdy si něco přisadí.

Ale já jsem Zuzaně jasně řekl, že se ženit nechci a stavět se tady nic nebude!“ Peterková se na mě výhružně podívá, ale než stačí něco dodat, přeruší ji zvonek. Ať je to kdokoli, zachránil mě právě včas. Že by Irena!? Ne, je to Erik, který se jako vždy žene okamžitě dovnitř.

Čau Casanovo!“

Když vidí zdejší osazenstvo, trochu mu sklapne. Pozdraví jen tak, aby se neřeklo, proto ho Zuzanina máti sjede přezíravým pohledem.

Vy jste asi Alexandrův kamarád, že?“

Ano, to jsem… Erik…, těší mě!“ podává jí ruku.

My tu plánujeme podrobnosti svatby, víte? Alexandr se Zuzankou se právě zasnoubili!“ to už Riky vykulí oči, hledí trochu zaraženě, ale pak se rychle vzpamatuje…

Jo, jasně… No nebudu rušit, jen jsem jel kolem, a rád bych snoubence pozval na dnešní párty, kterou pořádáme se ženou.“ neujde mi jak se u toho ušklíbl, možná mi to dokonce i přeje. Beztak si říká, že na Casanovu taky konečně došlo.

Na nějakou párty rozhodně nemám náladu, jen čekám až starouši vypadnou. Vlastně i když nevypadnou, mám naplánovaný výlet do Javořinek. Jenže Zuzana je jako obvykle úplně jiného názoru, jen nadšeně poskočí!

Ale jistě, to my rádi přijdeme, v kolik máme dorazit?!“

Tak mezi šestou…sedmou.“

Sám sebe vůbec nepoznávám. Stojím tam jako blbec, jen nečinně poslouchám co si to říkají. Probere mě až Erikovo plácnutí po zádech…

Tak teda večer, budu rád když přijdete. Užijte si to snoubenci!“

Déle už to nevydržím, musím prostě na čerstvý vzduch. Obleču se, omluvím se pánům rodičům, kteří na mě celou dobu vyjeveně koukají, sednu na motorku a jedu si koupit cigarety. Jak jsem nekouřil pět let, musím si teď zapálit… Zdráhalov pak objedu při té příležitosti asi pětkrát.

Po návratu zjistím, že Peterkovi jsou naštěstí v trapu, ale Zuzaně se moje chování samozřejmě nelíbí.

Jak jsi jen mohl, Alexi?“ vyjede na mě Zuzana hned co vejdu do dveří.

Já jsem je tady rozhodně nezval. Taky celé to vaše plánování svatby, zásnuby…, je to směšné Zuzano! Jasně jsem ti přece řekl, že tě mám rád, ale ženit se nebudu! Jestli se ti to nelíbí, můžeš jít.“ jen to dopovím zmlkne, možná ze strachu. Pak se jde připravovat na mejdan, ale už ani nepípne.

Na párty nakonec dorazíme až po sedmé. Nedokážu pochopit, jak se může Zuzana těšit někam, kde zná sotva Erika se Soňou. Sám zahlédnu pouze pár známých tváří. Ovšem jak je vidět, Zuzana se cítí jako ryba ve vodě. Hovor navazuje bez problémů i s naprosto cizími lidmi. Celá jen září a pořád se pohupuje v rytmu hudby. Několikrát se mě snaží zatáhnout do hovoru, leč neúspěšně. Vůbec mám z toho všeho dojem, že se jen přišla pochlubit, jak se co nevidět bude vdávat. Neustále se připitoměle chichotá, přitom to roztrubuje na všechny strany.

To jsi se mi nepochlubil, že se budeš ženit!“ přijde za mnou zničehonic Erik.

Já ti nevím Riky, je to celé nějak postavené na hlavu. Já se ženit rozhodně nechci. Mám ji rád, to jo, ale nevím, jestli nám to bude stačit.“

To si musíš rozhodnout sám, Casanovo, ale myslím, že tvoje tchýně, už to stejně všechno rozhodla za vás oba.“

Toho se právě bojím. Nikdo se mě na nic nezeptal, všechno nalajnováno už dopředu.“

Víš co? Je to ještě daleko, nech to koňovi. Dej si panáka, vypadáš hrozně zdrchaně.“

Hmm, díky, to jsi mi moc neporadil.“

Ale asi má pravdu. No jak chceš, holčičko. Chceš slavit, budeme slavit! Panáka si samozřejmě dám a ne jednoho. Ani ne tak proto, že mě tlačí do chomoutu, momentálně mě štve spíš to, že dnešní výlet do Javořinek nadobro padl.

Taky pořád přemýšlím, proč se mi Elen vlastně za celou dobu neozvala. Jestli se ještě vůbec ozve! Po našem neplánovaném setkání, co mě viděla se Zuzanou v restauraci, začínám silně pochybovat.

Abych trochu spláchl tu hořkost, nenapadne mě nic lepšího, než do sebe lít všechen možný alkohol, který je na stole.

Když už mám dost slušně nakoupeno, přitočí se ke mně taková drobná brunetka, s účesem na mikádo, výrazně nalíčenýma očima a rudými rty. Už dříve jsem si všiml, jak po mně pokukuje. Zřejmě si to všechno vyložila po svém. Je hezká, ale krásná jako Elen ani omylem.

Vůbec mi to nevadí, její společnost naopak vítám. Zuzana už zapadla do kolektivu, výborně se baví, dokonce si myslím, že mě vůbec nepotřebuje.

Ahoj fešáku, jsi tu sám?“ originální dotaz pro navázání hovoru.

Ani ne, ale není to jedno?“

Asi ano.“ řekne ta malá koketa. Já jsem Dominika…“

Alexandr…“ představím se a než se vzpamatuju políbím mě, jenže ne jen tak. Žádná oťukávačka, dá mi pořádného francouzáka. Nebráním se, proč taky, dokonce se mi to líbí.

Přesuneme se spolu trochu stranou, abych nebyl Zuzaně přímo na očích. V koutku za piánem, pak spolu vydržíme sedět přes dvě hodiny. Je dokonce moc milá. Probereme spolu všechno možné. Od hudby, přes můj box, přípravy svatby až k jejímu studiu ekonomie. Nejvíc mě ovšem zaujme dovolená ve Francii, kam se v létě chystá.

Jak odbije desátá, nějaký chytrák, zřejmě Erik, všude zhasne. Pak se rozsvítí jen drobné žárovičky, které občas poblikávají, trochu to tu vypadá jako o Vánocích. Ale musím uznat, že párty připravil Erik báječnou, nechybí samozřejmě ani DJ se skvělou muzikou.

Jakmile začne hrát hudba hlasitě, požádám Niku o tanec. Hrají zrovna Vamos A La Playa, když se o mě ta ještěrka začne pěkně otírat. Je to pořádně vzrušující. Zuzanu nikde nevidím, takže Nice začnu její doteky oplácet. Nelíbáme se, jen spolu tančíme. Ale už z toho rajcovního tanečku jsem pořádně nabuzený. Dostanu na ni velkou chuť… Jednu chvíli mám co dělat, abych ji neohnul přímo tady na parketu.

Objímá mě okolo krku, pak se celá prohne, vystrčí zadek a svou rukou projede mé vlasy, teď už krátké, přesto je to tak vzrušující. Celá se po mně plazí jako had, svým bokem mi přejíždí po rozkroku, určitě cítí co to se mnou dělá. Už ani na vteřinu nezaváhám a pošeptám jí do ucha…

Půjdeme nahoru?“ samozřejmě vím, kde má Erik se Soňou ložnici. Myslím, že bysme tam mohli mít svoje soukromí.

V minutě jsme nahoře. Vzájemně se rychle a netrpělivě svlékáme, už se nemůžu dočkat, až ji ochutnám. Rozsvítím jen malé světlo, abych udržel tu napjatou intimní atmosféru. V tu chvíli mě však opět přepadnou pochybnosti, snad i výčitky. Proč to vlastně celé dělám? Do mých myšlenek se zase vkrádá Elen, moje duše je zlomená žalem po ní. Nepřidají mi ani vdavky, které se mnou plánuje Zuzana. Chci na to všechno zapomenout. Jsem vlastně jen strašně nešťastný, proto jdu zase do postele s holkou, co znám sotva dvě hodiny.

Jsem grázl, hrozný grázl, vím to o sobě! Tak proč s tím sakra už konečně něco neudělám!

Když jsme v nejlepší, rozrazí se najednou dveře. Nevím, kdo to je, nechci se zdržovat otáčením, přirážím ostošest, Nika heká jako o život, takže jen zařvu „Vypadni!“

Jenže to už začne pořádná mela. Zuzana se na nás vrhne doslova jako smyslů zbavená. Má už taky pěkně v hlavě.

Ty děvko jedna!“ zařve na celé kolo. „Okamžitě z ní slez, Alexi! Ty hajzle jeden!“

Naštěstí se rychle rozkoukám, vyklouznu z Niky ven, div že nespadnu z postele. Kdybych byl v tu chvíli v roli diváka, zřejmě bych se celé té situaci pěkně od srdce zasmál. Jenže jako hlavnímu aktérovi mi je sotva do smíchu. Kvapem se snažím naházet na sebe oblečení, zatímco Zuzana běsní.

Popadne Dominiku za vlasy, aby ji stáhla ještě úplně nahou z postele. Ta si to samozřejmě nenechá líbit. Máchá kolem sebe rukama tak, že v momentě vrazí Zuzaně pořádnou ránu, jen to zaduní. Pak následuje plno dalších ran, které sotva stačím spočítat.

Ty špinavá couro!“ řve zase Zuzana tak hlasitě, že se už všichni začnou sbíhat, aby se podívali, co se to děje. Někteří si rvačku dokonce natáčí na mobil…, proboha, ten dnešní svět!

On není tvůj majetek, ty čůzo! Je z tebe akorát nešťastnej, sám mi to řekl! Celou dobu sis ho ani nevšimla. Proč teď vyvádíš, čemu se divíš?“

To už se nám je naštěstí povede s Erikem od sebe odtrhnout, ale stále kopou kolem sebe jako koně. Kdybych to nezažil, neuvěřím, že je něco takového možné. Je až neskutečné, jakou páru dokáže mít žárlivá ženská.

Jak majetek, Alex je můj snoubenec, ty špíno, vůbec se ho nedotýkej!“ to už podávám Nice oblečení, zároveň přitom tlačím Zuzanu z ložnice.

Myslím, že je čas jít domů! Přestaň tady dělat scény!“ okřiknu ji.

Děláš si ze mě prdel, Alexi?! Nemáš k tomu více co říct? Tak já, že dělám scény? A zbytečně asi, ne? Ty seš takověj děvkař! Ještě vlezeš do postele s takovou píčou!“ řve ta husa jako pominutá. Stále se mi snaží vytrhnout, ale chytím ji pevně za ruku, abych ji rychle odtáhl pryč. Posbíráme si věci, omluvím se Erikovi se Soňou a jdeme pěšky domů. Tento den se opět náramně vydařil!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *