9. kapitola

Nedělní ráno je dost kalné. Nejen venku za oknem, ale i doma. Zuzana na mě skoro nepromluví, jak by taky mohla, po tom, co jsem jí udělal. Balí si věci a chystá se odjet domů, v týdnu ji čekají státnice. Vím, že bych měl něco říct nebo se pokusit o smír, ale nemůžu se přinutit.

Než odejde, zastaví se u dveří, aby konečně prolomila ticho. Mluví však úplně klidně, jakoby rezignovaně!

Proč mi to vlastně děláš, Alexi?“

Co myslíš?“

Proč mě pořád podvádíš? Vážně jsem tak špatná? Ani trochu ti na mě nezáleží?“

Promiň Zuzko, moc mě to mrzí, ten včerejšek. Jsem už zkrátka takový… Byl to jen jakýsi vzdor. Nic to pro mě neznamenalo, tu holku vůbec neznám. Ale ty nemáš v hlavě nic jiného, než tu svatbu! Já se prostě ještě ženit nechci! Dokážeš to pochopit? Mám tě rád, záleží mi na tobě, ale takhle to nejde. Nesnesu, aby mi někdo lajnoval život!“

Miluju tě, Alexi. Nevím, jestli se s tím dokážu srovnat.“

Jak srovnat?“

No, že…máš i jiné, že mě budeš neustále podvádět. Možná, když se vezmeme, třeba se to změní.“

Jak se to změní? Sama víš jaký jsem, Zuzko, tohle se sotva změní nějakou svatbou. Rozmysli si to. Vážně bys chtěla někoho jako jsem já za manžela?“

Raději na to nic neříká, takže ji jen obejmu a políbím někam za ucho. Všechno to ve mně vře, jsem jako rozbouřené moře. Pokládám si tisíce otázek, ale na žádnou nenalézám odpověď.

Jakmile vysadím Zuzanu na nádraží, jedu do posilovny. Musím nějak zabít čas, jinak bych se zkrátka zbláznil. Do večera je daleko, jenže už teď se nemůžu dočkat až vyrazím do Javořinek. Zuzanu mám sice rád, ale bez Elen to nemůžu vydržet. Ve fitku se potkám jak s Honzou, tak i Erikem.

Čau Riky, tak jak jste včera skončili?“ ptám se zvesela.

Ty vole, Alexi, všichni se neskutečně pobavili, nic jiného se tam pak neřešilo. Sorry kámo, ale já se musel smát taky. Ta tvoje Zuzana, to je neskutečná dračice. Počkej, já tu pro tebe něco mám. Tady ti Nika něco posílá, máš jí zavolat.“ podává mi lísteček s telefonním číslem.

Jdi do prdele, Eriku, děláš si ze mě srandu? Proboha, vyhoď to! Fakt nemám náladu na další pizdu! Ani omylem.“ Honza nás trochu rozpačitě sleduje, protože samozřejmě vůbec netuší, která bije.

Přišel jsem snad o něco zajímavého, pánové?“

Jo o hodně.“ směje se Erik. „Alexova stíhačka včera přistihla svého milého Casanovu ve víru vášně. Měl jsi vidět tu melu. Baby se navzájem skoro pozabíjely, byl to slušný masakr. Váš box je proti tomu procházka růžovým sadem.“

Jsem opravdu rád, že jsem vás tak skvěle pobavil.“ odvětím suše.

Přestože to Honza neviděl, láme se smíchy. Jdu si raději zvednout pár činek, abych se uklidnil. Pěkně mi hli žlučí, oba. Ještě chvíli, dal bych jim snad i přes hubu, že já jsem tady vůbec lez.

Když skončíme, jdeme si spolu na chvíli sednout k baru, ti dva mi konečně dali pokoj a  můžeme změnit téma. Jakmile Honza zvedne kotvy, nějak mi to nedá. Musím se zeptat na Luka.

Už víš něco o Lukášovi? Přijde zítra?“ ptám se jen tak mimochodem. Erik chvíli mlčí, ale neujde mi, jak se zamračil.

Já ti nevím, Alexi. Myslím, že u Lukáše je to na nejlepší cestě k rozvodu.“ jen to vysloví, doslova mě poleje horko!

O něčem se ti snad zmínil?“

Nepřímo, ale jo, on tuší, že spolu s Irenou něco máte. On vlastně…“

Vlastně co?“

Ale nic…“

Hmm, trochu jsem to předpokládal, ale v poslední době se mnou skoro nemluví, už teda asi vím proč.“

Hele, nechci tě strašit, ale měl bys Irenu co nejdříve poslat k vodě.“

No, je pravda, že mě už několikrát hledala doma. Zatím jsem tam naštěstí nikdy nebyl, ale jinak nevolala. Sám jsem ji taky nekontaktoval. Dokonce mluvila i se Zuzanou.“

To víš, dává si pozor, aby ji Luk nenachytal. Beztak mu jen chybí nějaký důkaz. Irena mu to neřekla a pokud vás neviděl…“ přemýšlí nahlas Erik „Přesto bych byl nerad, aby věděl, že zrovna vy dva. Pro firmu by to nebylo vůbec dobré, to snad chápeš. Navíc myslím, že Irena může být dost nebezpečná. Jestli ji Lukáš kopne do zadku, odejde úplně s prázdnou, mají to v předmanželské smlouvě. Ona může přijít o všechno!“

Tak mi sakra poraď, co mám asi tak dělat? Když dám Ireně košem, práskne mě už jen ze schválnosti Lukášovi při první příležitosti. Když ji nenechám, zvyšuju pravděpodobnost, že nás Luky při něčem přistihne. Ty vole, Eriku, já jsem totálně v prdeli!“

Ale tak třeba… Pokus se to hlavně nějak dořešit. Co nejdříve! Hele, Alexi, já musím letět, čeká na mě Simona.“

Jaká Simona? Kdo to je? A co Soňa?“

No Simona, jedna holka, ze včerejšího mejdanu…, je taková celkem fajn, jenže toho ty sis neměl příležitost všimnout. Trochu mě udivuje, že mi Soňu připomínáš zrovna ty. Sám máš na každém prstu tři.“ loučí se se mnou posměškem. „Čau, Casanovo, tak zítra…“

Tak čau.“ odpovím s výdechem a hlavu si opřu o stůl, abych o tom všem hloubavě popřemýšlel.

To, co mi právě řekl Erik, mne ani trochu nepotěšilo. Ale dalo se čekat, že to všechno neodezní jako rýma, to bych měl moc velké štěstí! Člověk zkrátka za své činy musí nést odpovědnost. Nejhorší je, že se to na mě valí ze všech stran, můj soukromý život stojí za starou belu. Vůbec netuším, jak z toho ven.

Celý zbytek odpoledne trávím doma přemýšlením. Zatím jsem ovšem na žádné přijatelné řešení nepřišel. Večer se pak navleču do motorkářské kombinézy, abych i přes nepřízeň počasí vyrazil do Javořinek na své nové krasavici Kawasaki.

Hned si to namířím k domu, ale jak tak koukám, všechno je opuštěné. Ze stájí je sice slyšet koně, ale když obejdu dům, je vidět, že tu nikdo není. Tak s tím jsem vůbec nepočítal. Vracím se s pořádnou depkou a mám dojem, že se mi to vlastně všechno jen zdálo. Možná je na čase nechat to být. Na tohle intermezzo zapomenu, jako by se nikdy nic nestalo. Jenže jde to vůbec? Ptám se sám sebe, Elen mi pořád tak moc chybí!

Hned v pondělí mě paní Bláhová řádně zaměstnává. Díky výpadkům, jsem ve velké skluzu. Momentálně je to dobře, protože mě to vytíží na maximum. Nemám vůbec čas přemýšlet nad tím, kde Elen může být nebo proč se mi za téměř dva týdny neozvala.

Co mě však hodně překvapí, v průběhu dopoledne za mnou dokonce přijde i Lukáš!

Čau Alexi, můžu?“

Ahoj, no jasně pojď dál? Co potřebuješ?“

Jdu kvůli prodeji té vily na Holešovické, volal jsem té paní Soukupové, ale chce jednat pouze s tebou.“

Jo já vím, už jsem s ní mluvil. Řekl jsem jí, že momentálně nemám čas. Hmm, jak vidím Erik to strčil tobě.“

Paní Soukupová je poměrně vyžilá čtyřicátnice. Plastik má tolik, že bych je nespočítal, navíc je to hrozně nepříjemná baba. Pořád se mě snaží uhnat, musím konstatovat, že neúspěšně. Nebýt těch jejích operací a různých diet byla by z ní krásná ženská.

No víš ty co? Dej to sem, já se na to podívám, zkusím to nějak dořešit sám.“ chci mu vzít složku z ruky, když ji na okamžik trochu více přidrží a významně se mi zahledí přímo do očí.

Prý se budeš ženit, jsem slyšel?“ zeptá se.

No, nevím, Luku, moc se mi do toho nechce…možná.“

Myslím, že by ses měl oženit, to by tě ty pletky se ženskými přešly. I když…, ve tvém případě si tím nejsem až tak úplně jistý.“ jen to dořekne, zaklapne za sebou dveře a je pryč.

Mám z toho pocit, že přišel snad jen kvůli tomu, aby mi něco konkrétního naznačil. Každopádně je to celkem pokrok, protože za posledních pár týdnů, jsme spolu nemluvili téměř vůbec.

Hned co vypadnu z kanceláře, zamířím do tělocvičny. Nutně si potřebuju zaboxovat, trochu ze sebe vybít to zoufalství, naprosto se odreagovat. Box nebo vyjížďka na mojí Kawasaki, jsou pro mne momentálně jediný balzám na duši.

Čau Honzo, doufám, že mi jich dneska pořádně nandáš.“ řeknu hned na úvod, co vlezu do ringu.

Tak to neváhej, jsem připraven tě převálcovat. Proč chceš vlastně nakládačku? Život tě nebaví?“ směje se Honza.

Ále, chtějí mě oženit, kamaráde.“ postěžuju si.

Tak to snad není taková tragédie, pro chlapa ve tvým věku. Třeba budeš mít víc štěstí než já. Zuzana přece není zas tak špatná Navíc, budeš mít i ochranku, podle toho co říkal Riky. Fakt mě teď mrzí, že jsem na tom mejdanu nebyl. A co ta Nika? Stálo to aspoň za to?“

Honza si samozřejmě neodpustí plno trefných narážek, u kterých se celou dobu potutelně usmívá. Ani se mu nedivím.

Hele víš co, nechme toho. Přišli jsme si zaboxovat, ne? Taky jsem čekal spíš radu do života, zkušenosti máš, ne?“

Radu do života, ode mě? Si děláš kozy, ne, Casanovo?“

Jak by ne, Honza je totiž již ve svých necelých třiceti letech dvakrát šťastně rozvedený. Tuším, že na obě svá manželství dost nerad vzpomíná. Ty jeho kopretiny ho podle informací, které mám, řádně oškubaly. On to však vzal s nadhledem a nezlomen na duchu si začal s nějakou Anežkou. Ta se o něj řádně stará, vyvařuje mu, dokonce mu koupila i auto.

Chvíli se jen tak navzájem oťukáváme, požduchujeme, ale pak už se se mnou Honza nemazlí. Hned v začátku to schytám pravým hákem, pak ještě zleva a do třetice hezky na solar, až se z toho skácím k zemi.

Ovšem to všechno je nic oproti tomu, jaké mě doma čeká překvápko, kdybych to věděl, určitě bych domů nechvátal. Už z dálky vidím, že na mě čeká Irena…

Ahoj Iren, čekáš dlouho?“ ptám se, když ji vidím sedět schoulenou na schodech. Zrovna o něčem velmi urputně přemýšlí, celá je taková zaražená. Také mi neujde, že dnes na sobě má pouze džíny a mikinu. U ní jde o velmi neobvyklý jev. Znám ji převážně v kostýmku nebo svůdných šatičkách.

Asi dvě hodiny.“ odpoví místo pozdravu.

Proč jsi nezavolala, že přijdeš?“

Jak asi? Nemůžu, Lukáš mi hlídá mobil, pořád mám toho kreténa za zadkem.“

Pojď dovnitř, prosím tě.“

Alexi, takhle to dál nejde, já už to s ním prostě nevydržím!“

Co nevydržíš?“

Lukáš je na mě zlej, dokonce mě bije.“

Nad tím se musím v duchu zasmát, jelikož vím, že toho by Lukáš nebyl schopný. Není to žádný násilník, který by si na své ženě vybíjel zlost, tím jsem si jistý.

Máš asi na mysli tu facku, co ti dal, že?“ jak se zeptám, úplně se zarazí. Asi nečekala, že to vím.

No…ano.“

Já nějak nechápu, co po mně vlastně chceš, Ireno?“

Řeknu mu o nás a nastěhuju se k tobě!“ odpoví bez zaváhání umíněně.

O tom už jsme snad mluvili. Jasně jsem ti řekl, že to není dobrý nápad, navíc…budu se ženit!“

Alexi, ty si opravdu chceš vzít tu pipinu Zuzanu? Vždyť se k tobě vůbec nehodí. A kde vlastně je? Zatím jsem vždycky mluvila jen s ní, nikdy jsi nebyl doma. Vidíš, zase se na tebe vybodla, přijede jen tehdy, když ji pustí matka. Je to maminčina holčička, copak tys to ještě nepochopil? Má ráda jen ji! Kdy ti to konečně dojde, proboha!“

To nech laskavě na mně, to není tvoje starost. Ireno, narovinu, já už na tohle nemám. Měli bysme to ukončit! Stejně to nikam nevede. Celé to byla chyba. Náš vztah se nikdy neměl obnovit, to byla strašná hloupost, co jsme udělali. A už vůbec nechápu, proč jsi o nás řekla Zuzaně.“ když to ze sebe vysypu, zůstane jen nevěřícně stát, asi nečekala, že se vyjádřím tak jasně.

No, já přece…já tě miluju! Chci být s tebou, vždycky jsem chtěla být jen s tebou! Zničila jsem si kvůli tobě manželství, to mi teď přece neuděláš!“

Zničila manželství? Děláš si srandu? Možná mám na tom svůj podíl viny, ale Lukáš o nás neví, pokud je mi známo. Stále je šance to nějak urovnat!“ v tu chvíli se mi pověsí okolo krku, aby mě začala doslova drtit svými polibky.

Ne… Prosím, Alexi, nedělej to, neodháněj mě od sebe, vždyť já si Lukáše vzala jen kvůli tobě…“

Tak tomu moc nerozumím, jak kvůli mě?“ setřesu ji ze sebe.

No prostě kvůli tobě, abych ti mohla být pořád nablízku…“

Ireno, tohle je mimo mé chápaní… To byl přece nesmysl si myslet, že my dva…, že se dáme zase dohromady. Nechápu co sis od toho slibovala?!“

No přece, že budeme spolu! Věděla jsem, že…, že to tehdy na střední neskončilo. Jen kvůli tobě jsem s ním! Musím snášet to jak se mě dotýká, ty jeho kecy o rodině…, proč nemáme děti a podobné hovadiny. Já bych s ním nikdy nechtěla dítě, je mi špatně, jen se na něho podívám. Trpěla jsem ti vztah se Zuzanou i ty tvé románky, protože jsem věděla, že my dva…, že patříme k sobě…, že jednou zase budeme spolu!“

Neřvi na mě Ireno! Taky mám dojem, že ses asi úplně zbláznila! Vážně nevím, co ti na to mám říct…“ tím mi úplně vyrazila dech. „Tohle přece nemá cenu. Já tě nemiluju, nechci být s tebou! Kdy už to konečně pochopíš?! Navíc, jestli tak moc Lukáše nesnášíš, můžeš přece odejít. K tomu mě rozhodně nepotřebuješ.“

A kam bych asi tak šla?“

To je tvoje věc. Běž třeba k vašim, pod most…nebo nevím, je mi to jedno. Ale jestli jsem to dobře pochopil, ty mě potřebuješ jen proto, abys měla střechu nad hlavou. Je to tak?“

To rozhodně ne, myslela jsem…, že i ty ke mně něco cítíš! Jenže jak vidím, ty jsi takový egoista…hnusný narcis, který miluje jenom sám sebe, vždyť ty ani nejsi schopen jakéhokoli citu! Ty jsi…nenávidím tě, ty hnusnej šmejde!“

Najednou mám pocit, že přede mnou stojí úplně cizí žena, Ireně vůbec nerozumím, možná je mi jí dokonce líto. Kdybych tohle všechno věděl, jsem si jistý, že bych ji tehdy, když za mnou přišla, vyhodil ze dveří, ale co teď?! Jakmile se však vypovídá a nazve mě šmejdem, práskne za sebou dveřmi, tím mám vystaráno. No sláva! Teď jen musím doufat, že bude mlčet, nemá kam by šla, přesně jak řekla. S Lukášem se rozhodně nikdy neměla špatně, spíš naopak. Musím doufat, že neprovede nějakou pitomost. Nakonec se to možná přece jen urovná.

Ráno mě však čeká další neočekávané překvapení. Zuzana si zkrátka pospíšila.

Pane Sašo, je tady vaše matka!“ sdělí mi paní Bláhová.

Tak to by mě nenapadlo ani ve snu. S mámou jsme se viděli naposledy před dvěma měsíci, to je pravda, ale že by mě jen tak zničehonic navštívila, navíc v kanceláři, tak to se ještě nestalo. Tuším proto jisté komplikace.

Ale samozřejmě, ať jde dál.“

S mojí máti jsme měli odjakživa hezký vztah. Ne, že bych byl maminčin mazánek, to ne, ale vždycky jsem se jí mohl se vším svěřit. Věděla skoro o všech mých pletkách se ženskými. Ví i to, jakou mám pro ně slabost. Vždycky z toho byla dost nešťastná. Jakmile jsem začal chodit se Zuzanou, skákala radostí, že jsem si konečně našel stálou přítelkyni, navíc poměrně zámožnou. Ona ji má rada, ty dvě si spolu dokonale rozumí, jak vidno, asi se na mě domluvily.

Ahoj mami! Prosím pojď, posaď se.“ dám jí hned pusu na uvítanou, ona mě pak pohladí po tváři. Nejde přehlédnout jak je utrápená, ani se na mě ani neusmála. Má kruhy pod očima, vypadá to, že dlouho plakala. Usadím jí do kožené sedačky a jdu poprosit paní Bláhovou, aby nám udělala kafe. Máma stále jen mlčí, přitom ze mě celou dobu vůbec nespustí oči.

Co, že jsi přijela tak neohlášeně, mami? Stalo se snad něco?!“

Sašenko, co nám to děláš?“

Promiň, ale teď moc nechápu. O co jde?“

No víš…“ začne pozvolna. „Byla za mnou Zuzanka.“

Aha a co ti chtěla?“ je to samozřejmě jen řečnická otázka, protože to vím naprosto přesně.

Sašenko, ona má pravdu, myslím, že byste se měli vzít. Jste spolu už tak dlouho… Tebe ještě ani nenapadlo požádat ji o ruku.“

Ale mami, tohle je mezi mnou a Zuzanou.“

Taky mi říkala, co jsi jí udělal, moc u toho plakala, musela jsem se za tebe stydět, Sašo!“

Hmm, takže byla žalovat!“ řeknu s pořádnou dávkou sarkasmu.

To ne, ona má jen starost, má tě ráda. Taky bych už chtěla nějaká vnoučátka. Podívej se na sebe, bude ti třicet, ale chováš se jako malý kluk. Sašenko, já tě moc prosím, urovnej to!“

Při tom co mi říká, koukám zamyšleně z okna a myslím na Elen. Cítím, jak moc se mi vzdaluje. Vím, že to se mnou máti myslí jako vždy dobře, třeba má pravdu. Já sám nevím co chci. Elen je stejně vdaná, možná šťastně, rozbil bych další manželství.

Dobře, možná to tak bude všechno lepší…já…, já to nějak srovnám.“

Hned na to přijde paní Bláhová s kávou. Ty dvě sudičky si k sobě okamžitě sednou, aby navázaly vášnivý hovor.

Máti se samozřejmě zmíní o tom, že se Sašenka bude ženit. V tu chvíli si tu připadám zcela nadbytečný. Je na ní však rázem vidět, jak moc se jí ulevilo. Dme se pýchou, jak hodného má synáčka, který se konečně usadí se Zuzankou, jak spolu založí rodinu a budou spolu žít šťastně až do smrti ve svém hnízdečku lásky.

I když vím, že mámě spadl kámen ze srdce, sám se cítím jako prase na porážce, asi jsem si dokonale zavřel všechny vrátka. Nevím, jestli po tom, co jsem jí slíbil, jestli bych to dokázal odvolat. Všichni se mnou posouvají jako figurkou po šachovnici, ale nikdo se neptá…, Alexi, budeš opravdu šťastný?

Abych se trochu dostal z té melancholie, sednu odpoledne na mašinu, musím se projet, nevydržel bych to. Večer pak končí moje cesta v Luně. Cítím, že bych měl zajít za Marcelou, ještě jednou se omluvit, taky se možná trochu vybrečet.

Ta zrovna sedí u baru, ale jen co mě zahlédne, otočí se na druhou stranu. Zamířím rovnou k ní, nač to protahovat, není mi patnáct abych tu jen tak okouněl.

Ahoj, můžu s tebou mluvit?“ ptám se bez zaváhání, aniž by se na mě otočila, stále jen hledí před sebe, jako bych tady ani nebyl. Nic mi neodpoví, jen řekne Janě u baru, aby nám dala láhev vína a pak spolu kráčíme do pokoje.

Vypadáš úplně jinak!“ řekne hned na úvod, když už jsme sami. „Jak to, že sis nechal ostříhat vlasy? Vždycky sis na nich tak zakládal. I ten tvůj motorkářský outfit…“ sjede mě od hlavy až k patě. „Sekne ti to!“

Kvůli toho tu nejsem, chci se ti ještě jednou omluvit. Strašně mě to mrzí, nezasloužila sis to. Jsem prostě idiot.“

Já jsem zase jen šlapka, mně se nemusíš omlouvat…, od toho jsem tady…, abys ukojil svůj pud.“

Marcelo, takhle nemluv, sama víš, že jsem tě jako…šlapku nikdy nebral.“

Přijdu k ní blíž, uchopím její hlavu do dlaní a políbím jí. Hledíme si do očí, rád bych věděl na co právě myslí, dívá se na mě totiž jinak než obvykle, snad s lítostí.

Prý se budeš ženit?“ zeptá se s úšklebkem, jako by se mi vysmívala.

To snad není pravda, už je to tady zase. Myslel jsem si, že aspoň tady se před tím schovám, ale jak je vidět, tak ne. Nikde před tím neuteču, všichni mi to budou neustále připomínat.

Koukám, že tamtamy pracují rychleji, než jsem si myslel.“ určitě ji ale neušlo, že jsem v tu chvíli celý zvadl.

Potřebuješ utěšit?“

Asi ano, sám nevím.“

Ona se už více na nic nevyptává. Zavede mě k posteli, kde mě pomalu celého vysvlékne… Pak přejde k poličce, kde zapne CD přehrávač, zapálí svíčky…, aby mi pak při písničce Crazy In Love, předvedla svůdný striptýz.

Celou dobu, co se ona sama svléká z ní nemohu spustit oči. Bez mrknutí oka sleduju, jak se sama hladí, zajíždí si do klína, jemně se dráždí… Její hra na mě působí jako afrodiziakum. Jen co přijde úplně nahá ke mně, sedne si mi na klín, aby začala dráždit mou zbytnělou chloubu…, u toho se mi celou dobu dívá do očí. Je to tak moc vzrušující, že se ani nesnažím myslet na cokoli jiného. Chci vnímat pouze její tělo, ladné pohyby i doteky, které mě dovádí k naprosté nepříčetnosti.

Začnu jí to oplácet, lehce ji líbám na krku, otočím si ji na záda a svými polibky pokračuju přes rameno k prsům. Špičkou jazyka obkroužím ztuhlé bradavky, abych následně sjížděl po břichu dolů. Skončím tak ve vlhkém klíně, kde se zdržím o něco déle, jen slyším jak při dráždění klitorisu slastí usykává.

Mé prsty kloužou zlehka po jejím těle, což už na ni začíná být moc, proto mě samotného přetočí na záda, aby se o mě začala svůdně otírat. Kousne mě do ramene, pak zase do bradavky, přejíždí po mé hrudi svými nehty, kousek po kousku se vrací k mým rtům, aby mě políbila…

Jsem naprosto dokonale rozdrážděný, chci už konečně proniknout do její mokré studánky, takže ji uchopím za boky a posadím ji na svůj vztyčený penis. První se pohybuje úplně pomaličku, zlehka se vlní, cítím to dokonalé sevření…to příjemné teplo… Netrvá to však dlouho, co přejde k intenzívnímu tempu při kterém mě dovede k naprosto dokonalému orgasmu. V tu chvíli zapomínám na vše co mne za poslední dny trápilo, vážně jsem tu měl zajít už dříve.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *