Nikomu nevěř

Cítím se jako po nepříliš vydařeném mejdanu. Rty mám dočista vyprahlé, oční víčka těžká tak, že je sotva dokážu rozlepit....

Viktorovo tělo naložíme do auta. Dost se s ním vláčíme, ale nyní je to on, kdo mne vystřídal v kufru...

Opatrně vykouknu zpoza rozpadlé zídky, kterou v můj prospěch pokrývají větve mohutného stromu. Vím, že tu někde je se mnou...

Z roveru vystoupí jako první kupodivu Vladimír, ač to nikdy nemá ve zvyku, toho jsem si všimla. K mému velkému...

„Bojíš se?“ promluvím do ticha. „Sám nevím, čeho se vlastně bojím.“ „Je toho snad víc?“ „Stelo, mlč prosím! Jsem utahanej...