Images are copyrighted by their respective owner and you don’t have permission to download them.

Close

1. kapitola

Ztracený / Srpen 8, 2019

Dnes to vypadá na skvělý den. Konečně mám příležitost provětrat své nové autíčko, které mi z autosalonu dovezli přímo domů před dvěma dny. Můj nový Jaguar si tiše pobrukuje, já se naparuju jako páv a švihám si to po dálnici za zvuku hlasité hudby Hollywood Undead.

Když mě Lukáš včera požádal, jestli bych zajel pro Irenu na letiště do Brna, skočil jsem po té příležitosti jako slepice po flusu. Nejenže konečně pořádně otestuju svou super káru, ale mám hned také příležitost se jí pochlubit, a pak si ji odvézt rovnou do Flory, malého penzionu za městem, kde si užijeme naši malou chvilku vášně. Dva týdny jsme se neviděli, protože ona musela pracovně do Dubaje. Ne, že by se ze mě stal slaměný vdovec, ale začala mi trochu chybět.

S Iri jsem chodil už na střední, bývala tehdy snem mnoha mých spolužáků. Její štíhlá postava, pevná prsa, dlouhé blond vlasy a pomněnkové oči lákaly téměř každého v okolí. Pochopitelně mi lichotilo, že si vybrala právě mě, jenže po roce naší velké lásky se vše trochu zvrtlo. Naše modrooká kráska začala být mírně majetnická a nedávala mi žádný prostor, takže jsem jí dal vale.

Jak se však dalo předpokládat Irenka rozhodně nezahálela. Čtvrt roku po našem rozchodu si nabrnkla Lukáše. Mého kamaráda, který je teď rovněž mým kolegou ve firmě. S tím jí to nějakým zázrakem vydrželo. Po dvou letech známosti se dokonce vzali. Jsou spolu sice dodnes, ale troufám si tvrdit, že jejich manželství není bůhví jak harmonické či dokonce šťastné.

Náš sexuální vztah se obnovil před necelým rokem, když odjel Lukáš na služební cestu. Měl jsem ji už tenkrát vyhodit, mám pro ni však jistou slabost. Jelikož je Luk kámoš, mé výčitky svědomí by byly dostatečným důvodem, abych to s Irenou ukončil, ale jelikož nám to v posteli dobře klape, rozchod neustále odkládám, i když vím, že na něj brzy dojde.

Cestu do Brna hodlám náležitě využít, a protože mám nějaký čas navíc, namířím si to k obchodnímu centru, abych koupil své krásce kytku a sobě nový stereo přehrávač. U Olympie je touto dobou sice provoz, přesto se mi podaří celkem rychle zaparkovat.

Vejdu do elektra, kde se mne již u vchodu ujme sličná paní prodavačka. Z té mám již po první minutě hovoru pocit, že jí zajímám víc já osobně, než má přání. Za jiných okolností bych malý flirt zřejmě uvítal, teď se mi ale krátí čas. Když už jsem tady, nechci odejít s prázdnou. Podle informací na lístku si nakonec vyberu raději sám. Mám totiž dojem, že slečna Beáta, což je jméno uvedené na její visačce, mi stejně příliš nerozumí. Tímto tempem bych byl na letišti možná o Vánocích.

Vezmu si tenhle.“ ukážu na přehrávač Marantz. Prodavačka jen zamžiká svými kukadly a prohlásí. „Ano, jistě pane, to je dobrá volba.“ z jejích úst to vyznívá bohužel dost komicky. Vezme krabici s přístrojem a zamíříme k pokladně, kde mne čeká další prodlení. Beáta se zřejmě obává, že by obsah krabice nemusel být kompletní, proto kontroluje každý kout a mezi tím mne až příliš okatě okukuje. Vypadá to, jako kdyby na něco čekala, zřejmě pozvání na rande…

Se ženami jsem to měl vždy snadné, málo která mi kdy dokázala odolat. Přitom bych neřekl, že jsem typický krasavec. Možná tak zajímavý typ. Po matce jsem zdědil snědou pleť s jemnými pihami, husté černé vlasy, které mám momentálně do půlky zad, ty jsou jen tak mimochodem mou velkou chloubou. Po otci pak ostré mužné rysy a výrazně světlehnědé oči, lemované hustými řasami. Díky boxu, který dělám od mládí si udržuji dobrou kondici, tudíž jsem ženské mohl vždy přehazovat vidlemi.

Když začne Beáta pročítat i návod k obsluze, už se neudržím…

Víte, slečno, já nemám moc času, nešlo by to rychleji?“

Ale jistě, jistě. Musím to zkontrolovat, víte? V krabici by mohlo něco chybět, to byste se musel vracet.“ zaševelí. Pak ovšem čekám další dvě minuty, než vše přebalí izolepou. Významně přitom pohlédnu na hodinky a nervózně si poklepávám prstem po pultu.

Bude to vše, pane?“

Ano, děkuji.“ odsouhlasím kvapem, rychle popadnu krabici a ženu se k východu. V tu chvíli na mne Beáta znovu vybafne.

Haló pane, něco jste tu zapomněl?“ zahaleká. To už začnu šmátrat po kapsách, uvažuju, co jsem u pokladny asi tak mohl nechat. Ona ke mně hbitě přiskočí, aby mi s potutelným úsměvem, zastrčila malý lísteček do kapsy bundy. Ta holka se opravdu nevzdává. Lehce se pousměju, nijak to nekomentuju, jen rychle pádím k autu. Papírek samozřejmě končí v prvním odpadkovém koši, aniž bych se na něj vůbec podíval.

Naštěstí nemám čas ani chuť nad tím vším přemýšlet, hodím přehrávač do auta a vyrážím hbitě do květinářství. Na tu zpropadenou kytici jsem díky neodbytné prodavačce málem zapomněl. Kytka bohužel není podle mých představ. Pokud vím, Irena miluje rudé růže, já sehnal jen lilie. No co, i tak je kytice honosná, proto věřím, že splní svůj účel.

Znovu kouknu na hodinky, přičemž se o mě pokusí mrákoty, na letišti mám být za dvě minuty. No to je paráda zdržel jsem se víc, než jsem předpokládal. Kytku pohodím trochu neopatrně na přední sedadlo, sešlápnu plyn a vyjíždím z parkoviště jako o závod.

Irena už na mě samozřejmě čeká, tváří se u toho jako bubák, a hned na úvod mě místo pozdravu pořádně spraží.

Můžeš mi říct, kde vězíš?“

Promiň kotě, já nerad, jen jsem ti chtěl koupit kytku.“ zkusím nesměle, to však Irenu příliš nezajímá.

Kytku si strč za klobouk, za dvacet minut mám být v kanceláři!“ supí dál. Tak s tím jsem tedy vůbec nepočítal.

My nepojedeme do Flory?“ snažím se nadhodit téma našeho malého výletu, kvůli kterému jsem tady. „Vždyť jsme si to slíbili… To mi přece neuděláš kotě! Víš přece, jak jsem se na tebe těšil. Dva týdny jsem tě neviděl a dnes jsem vůbec nemohl dospat.“

Samozřejmě přeháním, jenže vím, že Irena chce většinou něco podobného slyšet.

Dnes rozhodně ne, je změna plánu. Nemám na to čas, ani náladu. Sorry! Nalož mi kufry, jedeme! I tak přijdu kvůli tobě pozdě.“ zazdí v okamžiku veškeré naše prvotní plány.

Jak se zdá, nemá cenu polemizovat, naložím tedy Ireně kufry a vydáme se na cestu.

Iren, prosím, promiň mi, nevěděl jsem, že budeš tak spěchat.“ kouknu na ni psím pohledem. Ona však jen suše podotkne…

Nevěděl, ale můžeš to předpokládat. Přece je hloupost očekávat, že hned z letiště pojedeme do Flory!“

Asi ano, máš pravdu.“

Nechci se hádat, takže sklopím uši a budu doufat, že přestane s tím nasupeným výrazem. Přece dnešek neukončíme ve zlém. „Moc ti to sluší. Máš krásnou bronzovou barvu. Jak jsi se vlastně celou tu dobu měla?“ pokouším se ještě jednou o smír, přitom ji chytím za ruku.

Příšerně.“ vyštěkne rozhořčeně, dál už to tedy nechám být.

Cesta po dálnici probíhá hladce, ale Zdráhalov je jako naschvál celý ucpaný. Irena neustále nervózně sleduje hodinky a k cestovní kanceláři Eden přijedeme s výrazným zpožděním. Zastavím jí u krajnice a jsem rád, že to mám za sebou. Celou cestu jsem poslouchal jen výčitky nebo bylo těžké ticho. Dokonce se ani nezeptala na moje nové auto. Mám toho plné zuby… Už se těším, až odsvištím pryč.

Než Irena vystoupí, tázavě se na mě podívá, asi čeká, že jí pomůžu se všemi bágly, které táhne. To má ale smůlu děvenka, celou cestu jen peskovala, takže ať si pomůže jak umí. Zřejmě jí to dojde, protože sevře rty, vystoupí a práskne dveřmi, jen poskočí okenní tabule. Jakmile zabouchne kufr, sešlápnu plyn, že za mnou zůstane pouze dým prachu. Raději se ani nepodívám do zpětného zrcátka. Jedu rovnou domů, dát si sprchu.

Irena je někdy skvělá, ale někdy doslova nesnesitelná. Když jen pomyslím, jak jsem se na dnešní den těšil a ta káča to tak celé pokazí. Co se dá dělat, není jediná, možná by nebylo úplně marné zaskočit si večer za Marcelou… Tyto plány mi však vydrží sotva pár minut. Zhruba do doby než chci odemknout, ale ono už odemčeno je. No sakra, to bude Klára, přijde mi ihned na mysl. Ta měla přece přijít až zítra. Než si to všechno srovnám v hlavě, zezadu na mě skočí.

Baf!“

Čau…“ prohodím nevrle skrz zuby.

Ty nemáš radost, že jsem tady, Alexi?“

Nějak jsem nepočítal s tím, že dorazíš.“

Aha. No mě odpadly dneska přednášky, tak jsem si řekla, že tě překvapím.“ poskočí radostí, jenže vzápětí posmutní. „Navíc mi nebereš telefon. Že tys byl u nějaké ženské? Volám ti už od půl jedenácté, teď je skoro pět.“ v dalším proslovu již zaslechnu pochyby a výčitky, no to mi tak ještě scházelo. Jedna nas…upená, druhá žárlivá. Tomu se říká super den s velkým D.

Byl jsem pracovně pryč, neměl jsem čas koukat na mobil.“

Vlastně ani tak moc nelžu. Něco po desáté jsem si vypnul zvonění, které jsem doteď nestihl zapnout zpátky. Kouknu na telefon, kde vidím přes dvacet nepřijatých hovorů a osm esemesek. Jak tak koukám i ona má sklony mě nahánět a zjišťovat, kde jsem, co tam dělám, v kolik přijdu…, je snad horší než moje matka!

Klára se na mě upnula v době, kdy se rozešla se svým přítelem Olinem. Aby přišla na jiné myšlenky, poslal ji ke mně Lukáš, že tak své sestře ulehčí trápení. Při práci na něj prý snadno zapomene. Chodí mi sem dvakrát do týdne uklízet, protože přivýdělek při studiu veteriny se ji hodí. Lukovi to připadalo jako dobrý nápad, mně tedy vůbec ne. Ona se potřebovala vyplakat na rameni a já těm ženskejm nějak neumím odolat. Už po její druhé návštěvě jsme spolu skončili v posteli. Od té doby se to se mnou veze.

Jsem nenapravitelný sukničkář! Určitě se mi to jednou pořádně vymstí. Kdyby to celé věděl Luk, myslím, že by mi pěkně zmaloval ciferník. Vlastně se mu ani nedivím. Celou dobu mi totiž kladl na srdce, abych ji pořádně zapřáhl, ale nic si s ní nezačínal. Jenže člověk míní a život mění…

Lukova ségra je vlastně fajn holka, uklízí perfektně, je chytrá, celkem hezká, umí dobře vařit, jen v posteli to není bůhví jaká hitparáda. Nicméně jsem si ji už trochu vycvičil. Je mi však jasné, že by si zasloužila mnohem víc než mi dělat hospodyni a holku pro všechno. Nejvíce se obávám toho, že si to celé špatně vysvětluje. Určitě doufá ve víc, než jsem jí schopen dát. Kláru mám sice rád, jenže plamen lásky u mne rozhodně nezažehl. Ona to zřejmě chápe trochu jinak, no a já bohužel nemám to srdce kazit jí radost. V tomto ohledu jsem neskutečný srab.

Alexi, miláčku, pojď ke mně, prosím.“ vytrhne mne náhle z nečinnosti Klářino laškovné volání.

Kotě, dneska ne! Fakt nemám náladu, jen bych to celé kazil. Jsem strhanej, doslova vycucanej jako citrón. Až někdy jindy, jo?“ snažím se co nejvěrohodněji vymluvit. Mám takový dojem, že v tomto směru bych právě teď totálně selhal. Uříznout si ještě pořádnou ostudu, na to nemám nejmenší chuť.

Alexi, no tak, nenech se prosit. Jen na chviličku pojď ke mně, celou dobu jsem na tebe čekala, přece mě teď nenecháš samotnou…“ v jejím hlase nelze přeslechnout svádivý tón. Kouknu na ni a vidím, jak si rukou pomalu zajíždí do kalhotek. Zřejmě jsem opravdu K.O, protože to se mnou vůbec nic nedělá. Přesto se nějak přemůžu. Doploužím se k posteli, abych si k ní aspoň na chvíli lehl, jinak nedá pokoj.

Klára je však nezvykle akční, převalí se na mě a začne s nehranou vášní líbat, přitom se rukama dobývá pod mou košili. I kdybych chtěl, vůbec nemám chuť jí to oplácet, celé je to takové vynucené…umělé. Chytne mi ruku a zastrčí si ji pod kalhotky, následně začíná rozepínat poklopec, když v tu chvíli se rozdrnčí můj mobil, který jsem si samozřejmě aktivně zapnul. Naštěstí! Celý úlekem poskočím, jsem odhodlaný využít příležitosti.

Promiň, ale musím to vzít.“ vyhrknu ze sebe. Na Kláře tak postřehnu jistou dávku zklamání. Chvíli se dokonce přetahujeme o zvonící přístroj, který vytrvale vříská, až mi to doslova trhá uši. Z displeje zjistím, že volá Erik, můj nejlepší kámoš a třetí společník firmy. Právě z jeho telefonátu nejsem dvakrát odvařený, nicméně je to pořád lepší volba než postelové fiasko.

Čau, co je?“ zeptám se nevrle.

Jedu k tobě.“ sdělí mi stroze a okamžitě zavěsí, příliš sdílný tedy není. Jakmile odložím telefon, Klára se na mě znovu pověsí a špitá.

Jen minutku. Alexi, prosím! Já hned budu, jsem děsně nadržená…chci tě, copak to nevidíš?“

Já vím, kotě, ale Riky tu bude každou chvíli, obleč se prosím.“

Má milenka se však nenechá odradit, popadne mě a smejkne se mnou na postel dřív, než se stačím vzpamatovat. Dnes ji vůbec nepoznávám. Jindy je klidná, rozvážná až unylá. Takovou odhodlanou ji zdaleka neznám. Je to otázka snad dvou minut než se udělá, pouze se špetkou mého přičinění. Jsem z toho všeho trochu na rozpacích, ale ona se cítí spokojená, takže už mi ani nedá takovou práci, dostat ji z postele.

Měla bys na sebe něco hodit, Kláro! Erik je na cestě, nechci aby tě tu takhle viděl.“

Mrzí mě, že mu dáváš přednost před hezkým večerem se mnou.“ posteskne si.

Takhle to přece není, určitě jde o něco pracovního…neodkladného, jinak by se rozhodně neobtěžoval. Opravdu tu bude co nevidět, tak se už konečně obleč, prosím!“ dožaduji se důrazným tónem.

Byl bych totiž velice nerad, aby nás tu právě takhle načapal. Sice si nemyslím, že by hned utíkal za Lukášem žalovat, ale stačí, že ví o Ireně, nemusí vědět i to, že chrápu s jeho ségrou. Sice mu věřím, ale člověk nikdy neví.

V duchu si však říkám, že mi Riky prokázal dobrou službu. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby nezavolal. Klára by mohla mít zvláštní požadavky a tuším, že bych právě teď, rozladěn hádkou s Irenou, příliš nezazářil…

Jak to však vypadá, z dnešního poklidného večera nic moc nekouká. Počítám, že tu vydrží dlouho do noci, jako obvykle, když mne poctí svou návštěvou.

Než stačím trochu poklidit ložnici, už slyším z dálky hvízdání brzd a řinčení motoru. Navíc  jak tak koukám, Klára je stále ve spodním prádle… Mě z toho snad klepne! To mi určitě dělá naschvál.

Proboha, dej si konečně něco na sebe! Copak neslyšíš, že už je tady?! Fakt nechci, aby tě tu viděl svlečenou, nebudu poslouchat pitomé poznámky.“ pobízím ji a začínám být z jejího počínání značně zoufalý.

No jo pořád. Proč to vlastně nesmí vědět?“ ptá se zcela prostoduchým tónem.

Třeba proto, že by to nějakým nedopatřením práskl Lukovi a ten by mě pak nejspíš zabil!“

Ale já tě miluju, on by to určitě pochopil.“

Tím si nejsem tak docela jist. Navíc to teď nehodlám řešit!“

Dobře, ale slib mi, že si ten dnešek hned zítra vynahradíme.“

Jo, pokusím se.“ přislíbím neurčitě, protože v tu samou chvíli zadrnčí zvonek.

Jdu mu otevřít… Taky jestli tě můžu poprosit, běž do kuchyně a udělej nám něco k jídlu, když už jsi tady. Nějak mi vyhládlo.“

Klára pookřeje, zřejmě v tom vycítila příležitost se mi zavděčit. S příslibem zítřka pak poslušně odkluše, jenže to už zvonek drnčí potřetí a zní hodně netrpělivě.

Co tady pořád děláš, chlape!“ řekne místo pozdravu Riky. Hned se také hrne dovnitř, div mě neporazí. „Trvá ti to…pak musím čekat.“

Nedělám nic.“ odpovím spíš pro sebe. „Copak hoří?“

Skoro Alexi, skoro. Mám pro nás super kšeft, fakt budeš valit oči.“ říká se zanícením a svalí se na sedačku.

Co je to super kšeft? To jsi tvrdil i o té vile v Prostovicích, chalupa už je skoro na spadnutí a nikdo ji nechce.“ projevím svou nedůvěru.

To je něco úplně jiného, no fakt.“ na chvíli se odmlčí, jenže pokračuje dále. „Víš jak máme na prodej tu starou továrnu u Staškovic?“

No jasně, myslíš tu rozpadlou chýši? Leží nám v tom akorát prachy, další z tvých super kšeftů, na to opravdu nejde zapomenout.“

No právě, mám na ni kupce!“ prohlásí vítězně. Ne, že by mi z toho spadla brada, ovšem rád bych se co nejdříve té staré zříceniny zbavil, to je pravda. „Akorát musíme ve čtvrtek do Brna, ten chlápek na to dost spěchá. Pro nás je to skvělá příležitost, chápeš? Nabízí za to šest mega.“

Pokud vím, takovou hodnotu ta ruina nemá ani omylem, napadne mě okamžitě.

Ty jsi mu neřekl cenu?“ ptám se překvapeně.

Ne, on se neptal, zavolal mi a nabídl šest mega.“

Ví, jak to tam vypadá?“ 

Ježiši Alexi, to já nevím! Jen mi zavolal a řekl, abychom za ním ve čtvrtek přijeli, to je všechno. Bude super, když to vyjde nebo ne?“

Já jen, že cena je o dost nižší. On ti hned nabídl šest mega, to je trochu zvláštní, nemyslíš?“

Asi na tom potřebuje vyprat prachy, netuším. To nás snad nemusí zajímat. Hlavně, když se toho konečně zbavíme.“

No jasně, zajedeme tam, pak se uvidí.“

Erik chce ještě něco dodat, když do obýváku vejde Klára s tácem plným jídla.

Ahoj Riky.“ pozdraví a položí tác na stůl. Ten jí však sjede pouze odměřeným pohledem. Navíc místo pozdravu řekne tím svým rozkazovačným tónem…

Nech nás o samotě. Nebo víš co? Doval nám sem něco ostřejšího, budeme oslavovat, uděláme si pánskou jízdu. No ne, Alexi? Máme přece co slavit!“

Snad budeš ještě řídit nebo tu míníš přespat?“

Ty vole, odkdy seš taková háklivka?! Řídit budu já, ne ty. Buď tak hodný a nestarej se. No co tak civíš Kláro?“ houkne ještě Erik podrážděně.

Abych mírně odlehčil situaci, poprosím Kláru o dvě skleničky i láhev skotské sám. Ta je se vším v ten moment nazpět, to by však nebyl Riky, aby si nepřisadil a nedolil tak do ohně ještě více oleje.

No toto trvalo!“ utrousí ten blb neomaleně. Proto té chuděře sám poděkuju a pošlu ji domů. Tohle by nikam nevedlo. Jen co za ní zaklapnou dveře, pustím se do něj.

Musíš se k těm ženským neustále chovat jako hovado? Měl by ses krotit a chovat se k nim alespoň s trochou respektu. Nezapomínej, že jsi u mě doma. Navíc je to ségra našeho kamaráda… Klára rozhodně není tvoje služka, abys s ní mluvil tímhle tónem. Tohle by sis doma nikdy nedovolil!“ řeknu všechno jedním dechem. Mám sto chutí dát mu i jednu přes hubu. Jsem z toho pořádně vytočený. Erik ač je to nejlepší kámoš, leze mi někdy neskutečně na nervy.

Ohoho, no tak sorry! To ti na té slepici tak záleží?“ na chvíli se odmlčí, ale nezapomene dodat. „Když už zmiňuješ Luka jako našeho kamaráda.“ nepřehlédnu samozřejmě ironii a úšklebek. „Šoustat ve volných chvílích jeho ženu, to ti očividně nevadí. No jistě, to jde kamarádství přece stranou. Sám ženské využíváš jen k vlastnímu uspokojení a mě chceš poučovat? Kde to žiješ? Zameť si první před svým vlastním prahem…Casanovo.“

Riky se k ženám rád chová s notnou dávkou despektu. Patrně od doby, co se oženil, cítí se být pod pantoflem, tím pádem si vylévá zlost na ostatních. Před lety se přiženil do prominentní famílie. Jeho žena Soňa, mu však ráda dává najevo, že nebýt jí, měl by neustále holý zadek. Jeho ego tím sice trpí, ale doma si netroufne ceknout.

Hned po svatbě splašil tchán Erikovi kšeft. Dohodil mu téměř krachující realitku. Riky tehdy mě i Lukáše přibral do kšeftu, ani nevím proč, snad z přátelství. Ovšem nebýt nás, tato slavná firmička by již několik let neexistovala. Vytáhli jsme ji ze srabu, ale nejen to, začali jsme dobře prosperovat. Získali věhlas, zkrátka vedeme si skvěle.

Jenže jsem vůl, kdykoli před Erikem něco podobného zmíním, slyším jediné, že jsem děvkař. To vím taky, ovšem nerad to slyším. Vždycky jen trnu hrůzou při představě, že si pustí před Lukášem pusu na špacír.

Bohužel jsem se mu jednou při našem soukromém dýchánku zmínil, že spím s Irenou, tehdy jsem byl pořádně namol. On mi to samozřejmě velmi rád připomíná, obzvláště pak ve chvílích jako byla tahle.

Hele, tak už to nech plavat. Ty ani já to nemáme úplně jednoduché.“ plácne mě po chvíli Erik a přitom naleje sklenky skotské. Jednu mi podá a pronese přípitek. „Tak na ten čtvrtek!“

Z naší debaty je mi dost mizerně. Proto vylokám sklenku na ex a doleju si hned další. V podobném tempu vydržíme ještě hodinu, než vypijeme skoro celou láhev. Přestože jsem úplně pod obraz, hořká pachuť našeho rozhovoru vůbec neodezněla, právě naopak.

No tak Alexi, seber se chlape!“ vysouká ze sebe. Máme už dost oba, přesto toho vola nenapadne nic lepšího než… „Půjdeme za děvkama, pořádně si zašukat. Řídit už ale raději nebudeme, Alex by se mohl zlobit. Tytyty by na nás udělal!“ začne se smát na celé kolo. Vždyť to říkám, jsme oba totálně našrot. „Alexi, zavolej taxíka, jedeme!“ poručí, aniž by od svého návrhu hodlal ustoupit.

Nějak nemám sílu mu odporovat, zavolám tedy taxíka, abychom jeli do pánského klubu Luna, ve kterém jsme pravidelnými hosty.

Dorazíme tam něco po osmé. Už při vstupu se mi nálada výrazně zvedne, protože zahlédnu Marcelu v krajkových šatičkách, jak na mě špulí zadeček.

Jen tak se nakrucuje a vypadá to, že není zadaná, mám tedy volné pole působnosti. Riky zamíří k baru, proto se o něj více nestarám.

Ahoj Marcelko, to jsem rád, že tě vidím!“

Ahojky Alexi, že se na mě taky přijdeš někdy podívat?“ opáčí v širokém úsměvu, asi je opravdu ráda, že mě vidí. V Luně jsem díky pracovním povinnostem nebyl dobré tři týdny. Hned se ke mně také přivine, aby mi vlepila pusu někam za ucho.

Budeš mít na mě čas, viď že ano, kočičko?“

Na tebe vždycky, vždyť víš, jakou mám pro tebe slabost.“ říká svůdně a propichuje mě u toho svými šedými kukadly. Přestože jsem v řádně pohrouženém stavu, vyvolává to ve mně pořádnou vlnu vzrušení. Už se nemůžu dočkat, až spolu budeme o samotě.

Marcela byla odjakživa sexy dračice. Když mám nějakou depku, vždycky mě z toho nějakým zázrakem dostane. Vlastně, abych řekl pravdu, mám ji dost rád, dokonce ji neberu ani jako šlapku. Myslím, že se do Luny dostala čirou náhodou. Někdy si říkám, že proto, aby nás osud svedl dohromady. Jsme takové dvě spřízněné duše. I mimo naše postelové dostaveníčko si skvěle rozumíme.

Poznali jsme se před dvěma lety tady v Luně a mimo pár holek, se kterými jsem předtím byl, už teď chodívám jen za Marcelou. Pamatuji si, že když tady začínala, nebylo to pro ni vůbec snadné. Já byl tehdy její úplně první zákazník. Naše noc tak skončila s lahví vína a dlouhým hovorem o tom, co ji donutilo tady zakotvit. Její povedený manžílek ji za pouhé tříleté manželství dokázal uplést dvě děcka. Krátce po narození druhé dcery se však zdejchl i s rodinnými úsporami. Marcela je od té doby na všechno sama, protože se po něm slehla zem. Bohužel se nemůže rozvést. Vůbec neví, kde ten šmejd je.

Hned co vejdeme do pokoje, vezmu ji do náruče, abych si ji odnesl do postele. Zapálím svíčky, které jsou na stole a lehnu si vedle ní. Její vůně neskutečně dráždí moje smysly. Najednou jsem rád, že to dnes s Irenou nevyšlo.

S Marcelou se cítím úplně jinak. Jsem zcela uvolněný, všechno je mnohem snazší. Ona mi nikdy nespílá, nelamentuje, nebrečí nad nudným manželstvím, které bylo velkým omylem. Můžu se s ní oddávat vášni i milování bez jakýchkoli výčitek. To mi vyhovuje.

I přes notnou dávku alkoholu v krvi, začínám být najednou zcela při smyslech. Dokážu vnímat každý její dotek. Nevyčítá mi v jakém stavu jsem dnes přišel, za to jsem jí vděčný.

Ze začátku vedle sebe je tak ležíme, Marcela to zřejmě nechává všechno na mně… Pohladím ji po tváři, pak jemně políbím. Vypadá to, jako bychom spolu byli na prvním rande a jeden druhého teprve poznávali.

Hrozně moc tě chci!“ pošeptá mi v tu chvíli do ucha.

Zlehka jí začnu přejíždět svými prsty po stehně, je vidět, jak se jí to líbí. Kouká na mě upřeným pohledem, dokonce i její dech se začíná zrychlovat.

Položím jí tedy na záda a začnu líbat od krku až ke konečkům prstů. Potom se vracím zpět, ale u jejího klína se zastavím. Krajkové šaty, které má na sobě, jí nechám oblečené, protože jí moc sluší. Stáhnu proto jen kalhotky a začnu si s ní jemně pohrávat. Chci aby se jí to líbilo, v posteli se snažím nebýt sobec, vlastně by mě ani neuspokojovalo, pokud by žena z milování se mnou nic neměla.

Vzrušuje mě, jak pod mými doteky Marcela sténá, cítím jak moc je vlhká…, připravená na milování. Svými polibky proto opět pokračuju směrem nahoru, lehnu si k ní, abych prozkoumal její komůrku také svými prsty. Celou tu dobu se na ní dívám jak se vznáší ve vlnách slasti a rozkoše. Dotýkám se jí jemně a lehce, nechci to uspěchat, vlastně ani nevím, jak dlouho to celé trvá, ale tuším, že už ji každou chvíli dovedu k orgasmu.

Na malou chvíli tedy přestanu, sundám si tričko, rozepnu džíny, které si stáhnu jen částečně, rychle nasadím kondom a pak do ní proniknu. Oba jsme rozdrážděni na maximum, takže stačí pár pohybů a vidím, jak se Marcelino tělo pode mnou začne svíjet.

Ano, ještě, prosím nepřestávej, je to tak moc krásné…Alexi.“ hlesne ochraptěle. „Strašně tě chci prosím, udělej mi to!“

Rozhodně mě nemusí příliš pobízet, přirážím pevně, ale snažím se být vůči ní něžný. Chytí mě za zadek a přidrží v sobě. Doslova cítím, jak uvnitř pulzuje, takže je mi jasné, že se právě udělala. Dýchá dost přerývaně, přitom hlasitě křičí slastí. Začnu jí znovu líbat, hluboce, možná trochu neopatrně. Přirážení jsem omezil na minimum, ale nemůžu přestat. Myslím, že nebýt mé opilosti, byl bych už dávno hotový. Marcela za okamžik otevře oči, pak mě opět začne mírně odtlačovat, abych pokračoval. Zvedne se ve mně další silná vlna vzrušení, takže po pár hlubokých přírazech dovedu k orgasmu sebe i Marcelu…

Ve stavu otupělosti to pro mne bylo sice mírně vyčerpávající, ale cítím se spokojený, snad i šťastný. Svalím se vedle ní a jen tak na sebe chvíli hledíme. Někdy si říkám, jestli jen já mám to privilegium nebo se to Marcele líbí i s jinými zákazníky. Rozhodně se na to nikdy nezeptám. Za prvé si nejsem jistý, jestli by mi odpověděla pravdivě a za druhé tuším, že by moje ego pravděpodobně neuneslo, že je i s ostatními muži v sedmém nebi. Rozhodnu se nad tím raději nepřemýšlet.

Snad jsem si toho všiml až teď, ale v jejích očích se najednou zračí jakási pokora, něha, ale zároveň trocha ponížení…

Stalo se něco? Jsi dnes…jiná.“ zeptám se tiše.

Ne, nic se nestalo. Já jen…, je mi s tebou moc hezky, víš. Někdy si přeju, aby ta chvíle kdy jsi tady neskončila. Abysme spolu byli jinde a potkali se za úplně jiných okolností.“ na chviličku se odmlčí a já ji políbím pomalu na rty. „Vím, že by to tak nemělo být, ty jsi…jen zákazník! Jsem hloupá, promiň mi, neměla jsem to vůbec říkat, zapomeň na to…“

Naše milování, ano milování, ne sex, bylo dnes velmi intenzívní. Bylo trochu jiné než kdy jindy, možná to bylo tím, že jsem přišel úplně opilý, nyní mám však pocit, že jsem zcela vystřízlivěl. Vím přesně, co mi tím chtěla říct. Proto mě mrzí, že kdybych snad něco odpověděl, zničilo by to tento okamžik. Proto raději mlčím. Mám ji rád, dokonce mi na ní záleží, ale nemůžu ji držet v plané naději, nemiluju ji, časem by to stejně poznala. Je mi s ní hezky, ale tohle zkrátka nestačí.

Jdu se umýt, půjdeš také?“ slyším její hlas jakoby z dálky, protože na mě dolehla naprostá únava.