Images are copyrighted by their respective owner and you don’t have permission to download them.

Close

18. KAPITOLA

Ztracený / Srpen 8, 2019

Na můj výstup v autě se bohužel poměrně brzy zapomene, rychleji než jsem doufal. Už další den mě Klára bombarduje dalšími novinkami z příprav na svatbu. Vůbec mě to nezajímá, vždycky ji nechám, aby se vypovídala, pak jen pokývu hlavou, odsouhlasím to a ona je spokojená. Pouze jedna zpráva mě mile překvapí. Lukáš totiž sehnal Ireně nějakou garsonku, kam se může už příští týden nastěhovat. Dokonce to celé zaplatí. I když by nemusel, opatří jí bydlení a nechá jí jedno auto, tím budou vyrovnaní. Rozvod by se tak neměl protahovat.

Myslím, že Luk má dva důvody, proč to celé dělá. Za prvé proto, aby se Klára mohla ke mně brzy nastěhovat, ten další je, aby rozvod proběhl bez komplikací. Petruška pak bude konečně šťastná. Jsou to jeho peníze, hlavní je, že se zbavím Ireny. I když je pravda, že jsme se za dobu jejího pobytu viděli minimálně.

Jakmile se vrátím domů, stručně Ireně oznámím, že se bude stěhovat do svého, jenže jak to vypadá, příliš velkou radost z toho nemá. Jak by taky mohla, plánovala si se mnou společnou budoucnost, snad stále doufala, že mě nějakým zázrakem zdolá.

Jak, garsonku? Kde? Nechci do žádné garsonky. Proč jsi mu něco neřekl? Proč jsi to dovolil?“ začne vyvádět.

Ireno, tohle nemá cenu dál rozebírat, příští týden se stěhuješ a hotovo.“

Ale já chci být tady s tebou. Stejně nemám peníze, z čeho to asi tak zaplatím, vy jste taky dobří.“

Doma jsi skoro dva týdny, proč si nehledáš nějakou práci? Co máš tak důležitého?“

Alexi, moc tě prosím, vážně nikam nechci…“

Budeš muset, stěhuje se tady Klára.“

Klára? Co…, proč Klára? Nechápu?! To se jí chce ta nová zbavit? No to by se jim hodilo, ne já nikam nejdu.“

Ireno, já se tě ale neptal, já ti to oznámil, žádné diskuze nevedu, je to jasné?“

Ne není, Alexi, prosím, pojďme to ještě zkusit, proč mi nedáš šanci?“

Žádná šance už není, Ireno, budu se ženit a ty s tím nic nenaděláš!“

To se ta pipina k tobě snad zase vrátila? To si děláš prdel, ne?“

Nevrátila, beru si Kláru.“

Ty hnusná sketo, jak to myslíš, že si bereš Kláru?“

Tak jak to říkám, je těhotná, bereme se.“ Irena najednou nemá slov.

Alexi, ty jsi takovej zkurvysyn!“ vyjede na mě, dokonce má tendence mi jednu vrazit. „Ptala jsem se tě, jestli s ní něco máš a ty že né, že si něco namlouvám… Seš fakt takovej hnusnej grázl!“

Drž už konečně hubu, Ireno! Nechal jsem tě tady bydlet dost dlouho. Stejně sis za to mohla sama, nemám povinnost se o tebe starat, ani ti nic vysvětlovat, tak se seber a vypadni!“

Na to už nic neřekne. Jen za sebou samou zlostí práskne dveřmi. Pak jde trucovat na zahradu, kde sedí dlouho do noci. Konečně mám od ní pokoj.

Ve středu mě Erik pošle na služební cestu do Prahy. Beru to jako jisté vysvobození. Zbavím se tak na dva dny Petry i Kláry, které mám samozřejmě pořád za zadkem. Ve firmě se dobře zabydlely, čehož jsem se obával. Nejen, že dál připravují svatbu, ale vrhly se i do reorganizace celé realitní kanceláře. Myslím, že toho mám plné kecky nejen já, ale i všichni ostatní. Dokonce za mnou z toho důvodu přijde sám Erik. To už je co říct, ten jen tak něco neřeší.

V kolik vyrážíš, Alexi?“

Tak za hodinku, možná dvě. Paní Bláhová chystá ještě papíry, proč?“

To já jen tak. Viděl jsi ty dvě?“

Myslíš Kláru s Petrou?“

Jo. Já ti nevím, možná by nebylo od věci vyplatit Lukáše… Nějak se ho zbavit.“

Dostal jsi snad strach?“

To ani ne, ale nerad bych, aby to ty dvě tady organizovaly, nemám už na to nervy. Ta Lukova Petra se zdála v pohodě, ale poslední dobou je vážně nesnesitelná.“

To mi povídej, jsem fakt rád, že to vidíš stejně.“

Ale připrav se na tvrdý boj. Ta to jen tak nevzdá, kamaráde, bude z toho chtít vytřískat prachy.“

Toho bych se nebál, Jindra je dobrej právník, ne?“

Jo, jasně, ten to zvládne bez větší újmy, to asi jo.“

Bude prostě lépe, udělat to zavčas. Jen mám trochu obavy z Kláry.“

Proč, prosím tě?“

Nevím, je pod velkým vlivem Petry, nezdá se ti?“ podívá se na Riky a mne si u toho bradu.

To asi ano, ale jí to snad může být jedno.“

A co jinak? Co svatba, už se těšíš?“

Upřímně? Ne. Kdybych nemusel, tak se na to vykašlu!“

Co ten tvůj románek?“

Tam to skončilo, nadobro…“ odpovím stroze, aniž bych rozebíral podrobnosti.

Proč? Byl jsi tak zaláskovanej, dala ti snad kopačky?“

Tak trochu, ale bavit se o tom nechci, promiň.“

Sorry, Alexi, já nevěděl… Tak se na to vykašli, bab máš kolem sebe pořád dost. Co bys zrovna ty dělal jenom s jednou.“

Prosím tě, až půjdeš, zavolej mi sem Dominiku.“ poprosím Erika, abych ho nenápadně pobídl k odchodu.

Téma Elen chci vynechat, raději ho pošlu pryč. Erika to všechno bohužel zajímá víc, než je pro mě přípustné, potřebuji na to totiž zapomenout.

Jo jasně, chápu, bude z ní Vendulka utěšitelka, jo?“

Ty seš vůl, Riky, ale možná máš pravdu.“

Nika je u mě samozřejmě ve chvilce, předpokládám, že neváhala ani minutu, jelikož se mě pořád snaží uhánět. Představa, že se budu ženit ji v tom zřejmě nikterak neomezuje.

Potřebuješ něco, Alexi?“

Tak trochu. Nechceš se mnou jet do Prahy?“ neunikne mi, jak se jí v tu chvíli úplně rozzářily oči.

To jako dneska, na tu služebku?“

Jo…, zhruba za hodinku, dvě. Ale jestli se ti nechce, chápu to.“

Ne to ne, co blázníš?! Pojedu moc ráda, vždyť víš. Ale co Klára?“

O to se nestarej, ta ví o realitách houby, byla by tam platná asi jako mrtvému zimník. Takže jedeš?“

Jo, jasně, že jedu!“

Fajn, tak běž paní Bláhové pomoct s těmi papíry, ať to máme rychle přichystané. Rád bych co nejdříve vyrazil. Čím dříve to bude, tím lépe.“

Júúú, já se tak těším.“ poskočí Nika, pak už vyběhne za paní Bláhovou.

Dneska nechci, ani nemůžu jet úplně sám, byla by to pro mě sebevražda. Příliš bych se ve svých myšlenkách zaobíral Elen a utápěl se tak ve svém žalu. Je to tak, jak ona sama řekla, každý se s tím musíme vyrovnat po svém.

Během pěti minut však přisviští Klára, protože se dozvěděla, že jedu do Prahy. Nadšená z toho není, tím méně, že se mnou jede právě Nika.

Alexi, proč s tebou nemůžu jet já. Chtěla bych ti pomáhat.“ říká umíněně.

Ty snad něco víš o realitách? A já myslel, že budeš léčit psy a kočky.“

Tak ve škole mám domluvené volno, schválně, abych teď před tou svatbou mohla být s tebou. Mrzí mě, že bereš právě ji.“

Já ji beru, protože se mnou nemá kdo jiný jet. Na služebku jezdí vždycky dva, tak to prostě je. Snad nežárlíš, Kláro. Nebuď jako malá.“

Žárlím, protože tě dobře znám, jedinou sukni nenecháš na pokoji.“

Tak proč si mě vlastně chceš vzít? Když jsem takový sukničkář jak říkáš!“

Proč? No protože tě přece miluju, všechno ti vždycky odpustím…“

Pak tedy nechápu, proč ti to tak vadí.“

Trápí mě to.“

Neměj obavy, jedu tam pracovně. Na nějaké pletky nemám náladu.“

Zavoláš mi, až tam dojedete?“

Určitě, neboj se. A ještě jedna věc! Nerad bych, aby se tu něco dělo, až budu pryč.“

Co by se tady jako mělo dít?“

Však ty víš…, s Petrou tu do všeho pindáte, všichni už toho mají dost.“

Ale, to my přece…, jen v zájmu firmy.“ pronese omluvně.

Firma si vede dobře, nemějte obavy.“

Tím pokládám věc za uzavřenou a mohu jen doufat, že tu ty dvě sudičky nic nevyvedou. Jsem moc zvědav, co na to Lukáš s tou jeho Petruškou řeknou, až se dovědí, že je chce Erik z firmy vystrnadit. Už se nemůžu dočkat, jak se budou tvářit. Lukáš se stane obyčejným realitním makléřem, to bude hodně kyselé sousto, pro tu jeho drahou.

Z firmy vyjíždíme nakonec až po třetí hodině. Ztratil se jeden důležitý papír, moc bych za to nedal, že v tom měly prsty Petra s Klárou. Samozřejmě, že se naprostým zázrakem našel, ale úplně jinde.

Ubytování nám Dominika zajistila v jednom malém penzionu kousek u Prahy. Když tam po sedmé dorazíme, jsme oba dva pořádně vyšťavení. Musím uznat, že Dominika není vůbec tak špatná společnice, jak jsem si původně myslel.

Celou dobu se starala o to, abych nemusel myslet na Elen, dokonce se jí to sem tam podařilo. Přestože nemá ráda hlasitou hudbu, tak to párkrát přetrpěla a společně jsem si nějakou tu písničku i zazpívali. Byla to celkem psina.

Když se doplahočíme konečně na pokoj, plácneme sebou shodně oba na postel. Chvíli spolu jen nečinně ležíme. Dominika se naštěstí vůbec o nic nesnaží. Jsem za to rád, možná později…

Hele, Niko, zajdeme někam na véču, co říkáš, jsem sice dobitý, ale hlad mám, že bych chroupal i hřebíky.“

Hmm, třeba, ale co takhle nějaký předkrm, ten by sis nedal?!“ ptá se s jiskřičkami v očích, přitom si pomalu začne rozepínat halenku a vyhrne sukni.

To nevím…, snad se jenom…trochu opláchnu, jo?“ koktám s mírnými rozpaky.

Tak ale ať ti to moc netrvá.“ usměje se a očima mě doprovází než zmizím v koupelně.

Najednou se ocitám na pochybách, vůbec nevím, jestli mám na tohle chuť. Nika je fajn, v posteli by nám to určitě klapalo víc než dobře, ale přesto si nejsem jistý, je to kolegyně. Co když se to zase všechno zvrtne, pak z toho budou akorát nepříjemnosti.

Bohužel nemám příliš mnoho času nad tím přemýšlet. Dominika za mnou totiž přijde do koupelny úplně nahá. Obejme mě zezadu a chvíli na sebe koukáme v zrcadle. Je úplně jiná než Elen…sakra, zase je to zpátky, proč na ni musím pořád myslet. Je konec, uvědom si to, Alexi, naprostý konec! Ty se s tím musíš srovnat! Proto jsi sem Niku přece bral. Mé myšlenkové pochody jsou velmi rychlé, ale už neváhám.

Tak na co ještě čekáš, Alexi?“ zeptá se potichu Dominika. V tu ránu se ocitám zase s Elen v lese, naše divoké milování, její doteky, ty krásné zelené oči, které mě sledovaly po celou tu dobu…

Chytím ji pevně v pase, abych si ji vysadil na skříňku, která je v koupelně hned pod oknem. Začnu si s ní jemně pohrávat, líbáme se, jazykem jí pak přejíždím od ucha ke krku, až na prsa. Svými prsty však sjíždím stále níž, až skončím u její vlahé komůrky, která přivítá směle můj prst, ale následně i jazyk, kterým se do ní dobývám. Slyším jak vzdychá, když jemně šimrám a saju její klitoris.

Vylízej mi ji pořádně, Alexi!“ pobízí mě. „Vylízej moji lačnou kundičku! Chci si to užít víc než tenkrát. Ukaž mi, jak umíš krásně šukat!“

Vyšukám ti kundu, že už nikdy nebudeš chtít přestat, ty rajdo jedna!“ odpovím bez váhání a vrazím do ní naráz tři prsty.

Nad tím, co jsem jí řekl, se nijak nepozastavuje, taky mě vůbec nemusí povzbuzovat, dělám to rád, jsem z ní pěkně nadržený. Líbí se mi, jak z ní vytéká ta horká šťáva. Roztáhnu jí tak nohy co to jde a sleduju, jak v ní mizí moje prsty jeden po druhém. Je přímo parádně rozrajcovaná, že bych do ní zasunul snad celou svoji ruku.

Nesnaží se mě krotit či zastavit, právě naopak, slastně mě u toho povzbuzuje, dráždí se na svém růžovém poštěváčku a svou mokrou dírkou se přímo nabodává na moje prsty. Stačí sotva chvilka co se začne svíjet pod návalem prvního orgasmu.

Když se trochu uklidní, seskočí ze skříňky, aby si vzala do parády můj ztopořený klacek, který doslova ční v celé své kráse. Vezme si ho do pusy a mne ho vší silou, takže ji chytím za hlavu, abych si sám mohl volit tempo i hloubku.

Nezdráhá se ani když přirazím tak hluboko, že cítím svůj žalud na jejích mandlích. Docela rád bych si ho nechal vykouřit, jenže mě láká představa, zasunout jí ho do vlhké nadržené jeskyňky, kterou jsem dnes ještě neokusil. Vysadím si ji proto znovu na skříňku a vjedu do ní vší silou jako po másle.

No konečně, už jsem se bála, že na to ani nedojde…“

To bych si přece nenechal ujít, takovou příležitost. Myslel jsem na to celou cestu.“

Já taky, píchala bych s tebou od rána do večera.“ uchichtne se. „Máš neskutečně krásné péro, mohla bych ho mít v sobě pořád, nikdy nemám dost. Klidně můžeš ošukat i můj zadeček, jestli chceš…“

Později určitě…, rád, teď si chci užívat tvoji nadrženou kundičku…“

Takhle jsem se už hodně dlouho neodvázal, ale vzrušuje mě to. Nika to má hodně ráda, kouká jí to z očí. Snad mi to i vyhovuje.

Chvíli se jen tak pomalu pohybuji, ale co nevidět jsem vzrušený úplně nadoraz. Nakonec zrychlím tak, že z ní div nevymlátím duši. Přirážím nebývale silně, až se celá skříňka otřásá, dokonce shodíme i fén a mýdlo z poličky. Nice tak během chvíle skropím břicho svou bílou horkou lávou, kterou si následně rozetře po celém břichu. Můj orgasmus byl silný, ale v té chvíli musím zase myslet na ni…, na svou lásku. Pořád a pořád ji mám před očima…, těchto myšlenek se ještě dlouho nezbavím.

Osprchujeme se, ale vůbec nikam se nám nechce. Oba nad tím dlouze přemýšlíme, jenže máme ještě větší hlad než předtím. To nás nakopne vytáhnout paty z penzionu. Naštěstí nemusíme chodit daleko. Jen kousek opodál narazíme na malou hospůdku, kde si dáme nezdravé jídlo, jak by řekla Petra, smažák s hranolkama. Není to žádný zázrak, ale zasytí nás to. Po jídle, se nám samozřejmě nechce vstávat, takže si ještě objednáme láhev bílého vína.

Tak povídej, Alexi! Jak ty to vlastně máš s tím ženěním. Z první svatby sešlo, ale teď se tě snaží uhnat další krasavice…“

Musíme se bavit zrovna o tomhle?“ ptám se neochotně.

Ne, ale zajímá mě to. Máš ty ji vůbec rád? Nevšimla jsem si, že bys za ní běhal, spíš mi to připadá, že tě jen tak uhnala.“

Beru si ji, protože čeká moje dítě. Zkrátka si myslím…, že je to tak správné.“

To, že pak budete všichni nešťastní je podle tebe správné?“

Proč myslíš, že budeme nešťastní?“

No tak… Přece mi nechceš namluvit, že brát si někoho z donucení je velké štěstí. Nejvíc pak na to doplatí především dítě.“

Proč jako? Ty se v tom nějak vyznáš.“

Proč, proč…, budeš jí zahejbat, pak se budete jen hádat, jak dlouho myslíš, že vás tenhle život bude bavit?“

Sám nevím, Niko, posral jsem to, všechno… Teď se ještě do toho plete ta Lukášova Petra, stojí to všechno za starou belu.“

Tak to zruš a bude, všem se uleví, uvidíš!“

To nemůžu, už by to bylo podruhé v tak krátkém čase… Teď mi ale došlo, že jsem to vlastně ani neřekl našim. Máma se zblázní. Teda bude šťastná, že bude konečně babička, pořád mě do toho tlačí. Když řeknu, že si ji nevezmu, máti s tatíkem mě asi zahluší, oba jsou stará škola, chápeš, ne?!“

Pochybuju, že si oba myslí, že brát si někoho kvůli dítěti je nevyhnutelné.“

Ne, to prostě nemůžu. Navíc, já mám Kláru rád, jen kdyby se teď pořád nepaktovala s tou Petrou, ta mě neskutečně sere.“

Nejen tebe, lezou na nervy úplně všem. Vůbec nechápu, jak s tou Petrou Lukáš vydrží.“

Hele, víš co, Niko, vykašli se už na to. My to nevyřešíme. Nechci se o tom pořád bavit. Asi se raději vrátíme, ne?“

Mě je to jedno, záleží na tobě.“

Zacáluju tedy účet a vrátíme se do penzionu. Lehneme si naproti sobě do postele, abysme na sebe jen tak koukali. Jsem strašně rád, že jsem od toho všeho mohl na chvíli vypadnout. Člověk potřebuje občas změnit prostředí i lidi kolem sebe. Možná má Nika pravdu, asi bych si to měl všechno ještě jednou rozmyslet.

Chceš to ještě, Alexi?“ ptá se Nika a začne mě hladít po rameni.

Co myslíš?“

Neptej se tak hloupě…“

Ano, je to hloupá otázka, vím přece co tím chce říct, někdy jsou slova tak moc zbytečná, proč plýtvat energií, když se dá využít úplně jinak.

Kleknu si nad Niku a přetáhnu jí přes hlavu tričko, pod kterým už nic nemá. Pak jí do široka roztáhnu nohy, abych se znovu ponořil do vlhkého klína. Vím, že to chce, že to tak má ráda. Pronikám do ní jazykem, pak jí zase jen tak lehce hladím na klitorisu, hraju si s ní a jsem nadržený jen z toho jak se jí to líbí. Zbavím se tím nechtěných myšlenek, oba se plně oddáváme našim hrátkám, dokonce si to užíváme mnohem více než poprvé. Okusím tak i její zadeček. Neustále mě k tomu totiž vybízí, nedá se tomu odolat.

Je to vášnivá ženská, ne tak jako Elen, s tou to bylo všechno jiné, z lásky, ale líbí se mi to. Usneme tak dost pozdě a ráno vstáváme úplně vyšťavení.

Niko, prosím, honem se obleč, za hodinu máme být na té schůzce…, Praha bude určitě ucpaná.“

Já za to snad můžu? Ty jsi strašný divoch, Alexi, jsem dneska celá rozlámaná.“

No jo…, chápu zlato, hlavně prosím pospěš!“

Co když se to dozví ta tvoje Klára?“

A jak asi? Osobně jí to sotva budu vykládat… I když popravdě řečeno, je mi to celkem jedno.“

Co je ti jedno?“

No jestli se to dozví…“

Alexi, ty seš opravdu nemožnej… Myslím si, že byste se neměli brát.“

Proboha Niko, teď to neřeš, spěcháme!“

Ale já mám děsný hlad!“

To já taky, ale snídani nestíháme. Ta schůzka nebude trvat dlouho, pak na něco zajdeme, jo?“

No jo, pořád, zapni mi prosím tě, tu podprdu…“

Oba dva poletujeme po pokoji jako splašení, rychle se oblékáme, naházíme na sebe oblečení a teprve po osmé vyrážíme. Na schůzku dorazíme s pětiminutovým předstihem, což je zázrak, jsme mírně vysílení, trochu upocení, ale přijeli jsme včas.

Jak se nakonec ukáže, vzít s sebou Niku, byl ode mne velmi prozíravý tah. Panu Jiříčkovi, se kterým máme schůzku se Nika očividně velmi líbí. Je to taková malá koketa. Umí se hezky usmát a ten malej plešoun je z ní celý na větvi. Na mě se skoro nepodívá, ale na Nice může oči nechat. Díky ní se nám tak podaří srazit cenu výrobní haly, kterou chceme koupit, o tři sta tisíc, což je úctyhodné.

Naše schůzka je vůbec velmi zajímavá. S Dominikou sedíme vedle sebe, úsměvy rozdává Jiříčkovi, ale jsem to já, koho přitom celou dobu hladí nebo mi zarývá své nehty do stehna. Chvílemi mám velké problémy, abych se dokázal vůbec soustředit. Se vstáváním od stolu také otálím, až to vypadá hloupě. Musím prostě počkat, až mi klesne…

Jen co nasedneme do auta, úplně shodně se začneme smát.

Niko, ty jsi prostě neskutečná, ty se mi určitě jen zdáš!“

Nezdám, Alexi…“ nakloní se ke mně, aby mi dala pusu na ucho a zajede mi rukou mezi nohy.

Prosím, teď toho nechej nebo ani neodjedeme.“ zaúpím, načež se strhne další salva smíchu. Jedem na tu snídani, ne?“

Jo jedem, mám děsivý hlad, žaludek se mi přímo kroutí.“ jenže než něco najdeme, je ze snídaně spíše oběd.

Tebe budu muset brávat častěji, ty se fakt nezdáš.“ řeknu jí, když už čekáme na jídlo.

To víš, mám kouzlo osobnosti.“ usměje se na mě.

Já bych to viděl na spoustu jiných předností. Třeba hezkou tvářičku, prsa, nohy.“ to nám právě číšník přinese jídlo a sjede Niku od hlavy až k patě zkoumavým mlsným pohledem. Oba se pak na sebe usmějeme. Tohle zkrátka nešlo přehlédnout.

No, i tak by se tomu dalo říkat.“ potvrdí moje postřehy.

Víš, že se mi ani nechce zpátky?“ prohlásím zkroušeně, když se koukám z okna.

Já nespěchám…, klidně se můžeme vrátit až večer.“

Nikdo na tebe nečeká?“ otážu se, aniž bych tím dotazem něco sledoval.

Ani ne.“

Co to znamená, ani ne?“

Jen večer, mám schůzku s…“ pak se na chvíli odmlčí.

To asi nebude nic pracovního, jen to klidně dopověz.“ usměju se pobaveně.

S Erikem.“ odpoví, až mi vypadne z ruky vidlička, jen to cinkne o talíř.

Chceš mi snad říct, že ty a Erik?!“

Sem tam se sejdeme, ale není to nic vážného.“

Já myslel, že to táhne s tou tvojí kamarádkou…Simonou?“

Jo, však jo, táhnou to spolu. Snad nežárlíš? Stejně je ženatej. Nic z toho nekouká…“ neřekl bych, že žárlím, ale že by mi to bylo příjemné, to se také nedá říct.

Asi to bude hloupá otázka, ale máte…spolu něco?“

Ale no tak, Alexi. Vážně se musíš právě na tohle ptát? Zrovna ty?!“

Ne, vlastně je to tvoje věc, můžeš si dělat co chceš.“ potvrdím a snažím se u toho přinutit k úsměvu.

On…, teda ty jsi mnohem lepší…, ve všem.“

Tak to ti pěkně děkuju.“ nějak mi to jídlo najednou přestalo chutnat. „Promiň, odskočím si.“

Jo, jasně.“

Musím se jít trochu opláchnout. I když Nika není moje přítelkyně, vlastně s ní jde zase jen o sex, trochu mi kazí radost, že si začala zrovna s Erikem. Očividně po vážném vztahu příliš netouží. Ale je pravda, že ve firmě by to nemuselo dělat dobrotu.

Vzpomenu si u toho na slova paní Bláhové, jak říkala, že s ní budou jenom potíže. Jako vždycky měla pravdu. No co, je to jejich věc. Ještě, že jsem si dal předsevzetí, že si už nic nezávazného nebudu se žádnou začínat.

Alexi, Alexi, koukám na sebe jen tak do zrcadla, ty jsi opravdu nenapravitelný, nikdy se nezměníš!!! Jenže, kdyby Elen…, kdyby se to tak nepokazilo, nic z toho, co je teď, by se nestalo, tím jsem si jistý. Vrátím ke stolu a Nika si právě piluje nehty. Naše debata s ní vůbec nepohnula. To je opravdu tak cynická?!

Tak co, v pohodě?“ ptá se mě, když si dosednu na židli.

Proč bych nebyl v pohodě?“

Nevím, vypadáš…, jako by se tě to dotklo.“

Upřímně, nejsem zrovna nadšený z toho, že ty a Erik…, že spolu spíte.“

Mezi ním a mnou přece o nic nejde, Alexi. Navíc, vy jste si vlastně hrozně podobní. Oba taháte baby jen do postele. Čemu se divíš, prosím tě?“

Vlastně ničemu. Jen tak uvažuju, co tím sleduješ?“

Možná se budeš divit, ale vůbec nic, jen si ráda užívám života. Já se nechci vdávat, neboj se! A tebe ani jeho bych stejně nechtěla. To tak, abych pak jen přemýšlela nad tím, která ti právě zahřívá postel. K vám do firmy jsem chtěla hlavně proto, že to byla dobrá příležitost. Vydělám si a ještě mám kolem sebe hezké chlapy. Nemusím se přetvařovat nebo se nechat osahávat někým takovým, jako je třeba Jiříček…“

Cením si tvé upřímnosti!“ co se tím vůbec zaobírám, když to Nice nevadí a nebude mě zase tahat k oltáři, proč bych si s ní nezávazně nemohl užít. Je to hezká ženská, kdekdo by mi ji určitě mohl závidět.

Jen co zaplatím, zazvoní mi telefon, samozřejmě volá Klára, kdo jiný.

Ajéje, to bude jistě ta tvoje stíhačka…“ pohodí Nika hlavou a začne štrachat v kabelce.

Jo, promiň, musím to vzít.“ že bych měl na debaty s ní náladu, to tedy ne, zase se bude vyptávat, kdy přijedu domů.

Ahoj Kláro, copak je?“

Nic, já jen tak, kde jsi, co děláš? Vrátíš se dneska?“

To netuším, teď máme pauzu…, pak máme ještě jednání.“

Hmm. A přijedeš dneska ke mně?“

Ne, to mi určitě nevyjde, vrátím se pozdě, počítám, že tak kolem půlnoci.“

Ale já myslela…Petra říkala, že dneska uvaří skvělou večeři. Zásnubní…, a taky by s tebou rádi něco probrali.“

Kdo?“

No Petra s Lukášem.“

Musíme to nechat na zítra, Kláro. Nezlob se, vážně musím končit. Zítra se uvidíme.“

Moc by mě zajímalo, o čem se mnou chtějí ti dva mluvit, snad se to tedy dozvím zítra.

Změna plánu? Chceš už snad jet domů?“ ptá se Nika, hned co zavěsím.

To rozhodně ne, zásnubní večeře mě neláká.“

Tam se jen tak nepohrnu, abych zase poslouchal ty blbé kecy. Kdyby nebylo Petry, snad bych se na Kláru možná i těšil. Tím, že ji má za nejlepší kamarádku, mě tam nedostanou ani párem volů.

Nejhorší je, že o víkendu budu muset k našim. Oznámit jim tu radostnou novinku. Máti asi odvezou, a tátovi, tomu to bude pravděpodobně jedno. Už dávno nade mnou zlomil hůl.

Tak kam vyrazíme?“ zajímá Dominiku, jen co společně nasedneme do auta.

Někam, kde budeme ještě chvíli sami?“ odpovím s mrknutím oka.

To není vůbec špatný nápad.“ potvrdí a toužebně se mi zahledí do očí.

Chceš někam do hotelu?“ ptám se, aby si nemyslela, že na ní chci šetřit.

A kde tu budeme něco hledat?! Zastavíme jenom někde po cestě.“ usměje se šibalsky, až znovu zahlédnu ty jiskřičky v jejích očích.

Ty se s tím nepářeš, co?“

Náhodou, je to romantika. Šumící les…, čerstvý vzduch, nepohrdnu ani tvým autíčkem. Je velké a prostorné!“

Dokonce jsem ho ještě ani nepokřtil.“

No vidíš, takže máš konečně příležitost. Hlavně už jeď.“

Zastavíme zhruba v půlce cesty na jednom opuštěném místě, kde je okolo opravdu jen hustý les. Přednost dáváme v tomto případě autu, přece jen je tu větší teplo a planina s vůní jehličí by mi opět připomínala Elen… Náš divoký sex, při kterém Nika křičí, jako by jí šlo o život, je i tak vzrušující. Oba si to dokonale užijeme. Pořídit si velké auto, bylo ode mne nadmíru vychytralé…