Images are copyrighted by their respective owner and you don’t have permission to download them.

Close

23. KAPITOLA

Ztracený / Srpen 8, 2019

V pondělí si nás hned ráno svolává Erik do zasedačky, abychom probrali naši záležitost. Nechybí samozřejmě ani Petra. Určitě už ví, na čem jsme se s Klárou dohodli, ovšem o prodeji mého podílu nemá zřejmě ani tušení. Líbit se jí to rozhodně nebude.

Byl bych velice rád, kdybychom dnes urovnali naše spory i nesrovnalosti, které se za poslední dobu ve firmě objevily.“ začne na úvod Erik. Jen to však dopoví, ozve se Petra.

Vůbec nechápu, co chceš urovnávat a jaké spory máš na mysli? Návrh, který jste nám předložili je pro nás nepřijatelný! My s ním nesouhlasíme. Jestli si myslíte, že jsme si to rozmysleli, jste na omylu. Kvůli toho jste nás tu nemuseli svolávat, stačilo se zeptat. Snad, leda…, že by nám Alex nechal svůj statek.“

Alexi, máš slovo…, pokud sis to za ten týden nerozmyslel.“ předá mi slovo Erik.

Ne, nemám si co rozmýšlet…“

Pak tedy nechápu proč nás zdržuješ?“ vyštěkne znovu Petra, aniž by si mě vyslechla.

Nechej mě to prosím dopovědět, Petro. Dohodl jsem se s Erikem, že mě vyplatí, končím tady…“ jen to dopovím, Petra se na mě nenávistně podívá, pak celá zrudne zlostí, chce něco dodat, ale bohužel nemá co. S tím, že bych se rozhodl já sám odejít, určitě nepočítala. Nemůže tak vůbec nic udělat. Jen se prudce zvedne od stolu a vztekle odchází pryč.

Lukáši, budeš muset s Petrou promluvit, nepřeju si, aby se tady jakkoli angažovala. Není to tvoje žena,  nemá ve firmě vůbec žádné kompetence. Pokud se vám to nelíbí, bude snad nejlepší…, když vyplatím i tebe. Rozhodnutí je na tobě…“ pronese Riky, když Petra odejde pryč.

Já si to rozmyslím, dám ti vědět do pátku.“

Fajn, tím to považuji za uzavřené. Tobě pošlu prachy do konce týdne, souhlasíš, Alexi?“

Jo, díky, rád bych to měl co nejdříve z krku. Jestli mě tady teď bezpodmínečně nepotřebuješ, budu se věnovat svým záležitostem. Všechno co mám rozdělané samozřejmě dokončím, zhruba do čtrnácti dnů. Souhlasíš?“

Určitě… Upřímně říkám, že mě to mrzí. Kdyby ses třeba v budoucnu někdy rozmyslel…, však ty víš. Kámoši budeme pořád, ne?“

Jo, jasně Riky, vážím si toho…“

Více se už v zasedačce nezdržím a vyrazím dodělat své resty, aby po mě zůstal čistý stůl. Když prosím, paní Bláhovou, aby mi přinesla vše, co máme rozdělané, zkoumavě až zádumčivě si mě u toho prohlíží.

Pane Sašo, děje se snad něco?“

Vlastně ani ne, paní Bláhová, jen…se budeme muset rozloučit.“

Jak rozloučit, dostanu snad výpověď?“ ptá se s obavami.

To určitě ne…, jak vás to vůbec napadlo? Jen já musím jít zase o dům dál, víte?“ v tu chvíli jí vhrknou slzy do očí. Tohle, je mi líto, paní Bláhová mi bude nesmírně chybět, vždycky jsem jí měl rád.

V průběhu dopoledne za mnou přijde ještě Dominika, ale tohle se dalo očekávat. Všichni vědí, že odcházím, takže se nikde nemluví o ničem jiném.

Alexi, proč to vlastně děláš, tohle přece nemusíš?“

Já vím Niko, ale už jsem nad tím uvažoval několikrát. Myslím, že když to neudělám teď, asi bych to neudělal už nikdy. Nejsem si jistý, že bych chtěl tuhle práci dělat po zbytek života, chápeš?“

Nechápu, máš se snad špatně? S kým budu jezdit na služební cesty?“

To nevím, třeba s Erikem?“

Erik je přece se Simonou, navíc je ženatej…“

Vždyť jsi sama tvrdila, že ti to nevadí?“

Však taky že ne…“

No tak to vidíš…, přece nejsem jediný chlap na světě.“

Jenže s Rikym to zkrátka nemá cenu…on je prostě divnej.“

Dal ti snad košem?“

To ani ne, ale…, nechci s ním být, myslela jsem. Co třeba dát si rande? My dva!“

Ale Domčo, jaký to bude mít smysl?“

Všechno má smysl, stačí když budeme chtít.“ obejme mě. „Nemůžeš si to s tím odchodem rozmyslet? Třeba kvůli nás?“ tak přece jen měla asi Elen pravdu, když říkala, že Nika…je do mě poblázněná.

Mezi náma by to nemělo cenu. Sama prohlašuješ, že si chceš užívat života…, přece se nebudeš vázat. Navíc my dva, jsme si až příliš podobní, sama víš, jak by to dopadlo.“

Nemůžeme to probrat někde jinde, moc prosím, Alexi.“

Nezlob se, ale myslím, že ne. Navíc už mám na odpoledne nějaký program.“

Jedeš na statek? Mohla bych jet s tebou!“ vyjekne natěšeně, proto musím její nadšení okamžitě utnout ještě v zárodku.

Ne nejedu… Běž už, prosím tě.“ pak mě pustí a nepříliš ochotně odchází z mé kanceláře. Dneska ji vůbec nepoznávám. Ovšem jít s ní na rande by bylo jako strčit hlavu do oprátky.

S Elen jsme se sice domluvili až na pátou, jenže já se nemůžu dočkat, takže stepuju před butikem už dvacet minut předem. Každá minuta se vleče, neustále koukám na hodinky, když si všimnu, že po podloubí kráčí Dominika. Že by to byla náhoda?! Tak tomu moc nevěřím…

Ahoj Alexi! To je ale náhoda, co?“ rozzáří se, když mě uvidí a směje se jako měsíček.

Co tady děláš, Niko? Ty mě snad šmíruješ?“ ptám se hezky zostra.

Přece tě nebudu sledovat, co si to o mně myslíš…, já jdu na kosmetiku, tady kousek.“

Proč ti vůbec nevěřím? Ještě před pár hodinami jsi chtěla jít se mnou na rande… Teď jdeš jako čirou náhodou kolem na kosmetiku, jo?! Děláš ze mě blbečka?“

No…já jsem…se objednala až pak.“

Tak to vysyp, co po mně chceš?“ kouknu přitom na hodinky, protože už je pět minut po páté, ale Elen stále nikde, jistě přijde každou chvíli. To by mi tak scházelo, aby nás Nika spolu viděla.

Já nechci, abys z firmy odešel, Alexi!“

Niko, tohle vůbec není tvoje starost, já se tak rozhodl a ty s tím nic nenaděláš.“ stojím si tvrdě za svým.

Myslela jsem, že mezi náma…, ten náš výlet byl moc fajn. Třeba kdybychom si to zase zopakovali… Co říkáš?“

Já už ale na žádnou služebku nejedu. Taky bych tě s sebou asi nevzal, Niko, nezlob se. Uznávám, bylo to hezké, jsi skvělá holka, ale tohle…prostě ne.“

Kouká na mě takovým smutným pohledem, že mi to k ní ani nesedí. Byla to taková ledová královna, žádné city, jen sex a teď? Jsem z ní celkem na pochybách, navíc, když se kouknu za ni, uvidím Elen, jak k nám míří přes náměstí. Myslím, že nás ještě neviděla. Vůbec netuším co udělá, jak se bude tvářit. Schovávat se někde, nemá sebemenší význam, proto se rozhodnu čekat.

Předpokládám, že dnes ji Nika ani nepozná. Jsem však moc pyšný, že tahle žena jde právě za mnou. Strašně jí to sluší, jsem z ní zase celý vedle. V černých šatech se splývavou sukní, která jí povlává ve větru je úchvatná, doslova nepřehlédnutelná. Své krásné měděné vlasy má spletené do copu, který jí visí přes rameno. Tohle rozhodně není žádná vesnická buchta, jak se o ní před nedávnem Nika vyjádřila.

Elen už je pouhých pár kroků od nás, musela nás vidět, ale jde dál přímo k nám.

Dobrý den, pane Vondro, omlouvám se za to zdržení, nějak dnes nestíhám.“

To už se po ní Nika otočí, aby okamžitě nahodila svůj nenávistný výraz. Elen se však tváří zcela přirozeně, vůbec se tím nenechá vyvést z míry.

Dobrý den, Dominiko, vy dnes doprovázíte pana Vondru? Tak to je super, jistě mi lépe poradíte, to víte, muži takovým věcem příliš nerozumí.“

Dobrý den, no…, slečna Dominika jde na kosmetiku, potkali jsme se čistě náhodou.“

To je v pořádku, kosmetika počká, klidně půjdu s vámi, jestli chcete.“ odpoví dychtivě Nika. V tu ránu, bych ji nejradši uškrtil, nejlépe obě dvě. Co to tu Elen zase napadlo. Hodím po ní nešťastný psí pohled, ona se však pořád vesele usmívá.

Máte už klíče?“

Ještě ne, musím pro ně dojít, pan Machota, ještě nemá ty papíry.“

Aha, tak my tady s Dominikou počkáme, že?“

Aaano…jistě.“ koktá jmenovaná.

Jdu tedy pro klíče k Machotovi, ale nejradši bych se na to vykašlal, to budeme mít Niku opět za prdelí. Zpátky jsem za deset minut, úplně vyplivnutý, jen v obavách čekám s čím ty dvě přijdou.

Slyšela jsem, že prý končíte v realitce, je to pravda?“ ptá se mě Elen jen co doběhnu, jen lapám po dechu.

Ano je to pravda.“ potvrdím ještě celý zadýchaný.

O tom jsi se ale nezmínil, Alexi, že tady paní Foltýnová něco kupuje, tyhle prostory ani nemáme v nabídce, jestli se nepletu?!“

Já se ti přece nemusím svěřovat, Niko.“

Jsme přátelé, mohla jsem ti pomoct něco najít.“

Jak vidíš, našel jsem to sám i bez tvé pomoci. Víš co, možná bude lepší, když už půjdeš, my to tady určitě zvládneme i bez tebe.“ chytím Dominiku za loket, abych ji odvedl za dveře jako malé dítě. Jenže ona je tak dotěrná, že už na to zkrátka nemám nervy. Jak ji vyvedu, hned za sebou taky pro jistotu zamknu.

Alexi, to jsi udělal velikou chybu, tos neměl, ona se tě nechce vzdát, copak to nevidíš?“

Už jsme o tom mluvili, lásko. Já jí tu prostě nechci. Vždyť ona mě sledovala, nezbavili bysme se jí.“

Já mám jen strach, aby něco neprovedla.“

Už jsi o tomhle řekla Liborovi?“

Jo…“ opáčí nabubřele.

No a co on na to?“

Co asi?! Vyváděl nebo myslíš, že mi snad pogratuloval k budoucím úspěchům?“

Ne, to ne… Elen, já jsem nad tím přemýšlel, myslím, že bys mu o nás měla říct.“

A…Alexi, to po mě nechtěj, to neudělám.“

Proč ne?“

Nemůžu to riskovat, jsme spolu příliš krátce, navíc, sám víš, jaké to mezi námi je… To po mě nemůžeš chtít.“

Promiň, jen mě to takhle nebaví, pořád se schovávat.“ obejmu ji a chci ji dát pusu, když se mi vytrhne.

Nech toho! Ona…, pořád tam stojí, čumí sem! Ty nemáš vůbec rozum!“ vyjede na mě a odstoupí o kus dál.

Ano, přesně tak, od té doby co jsem tě potkal, jsem ho zkrátka ztratil. Jsem do tebe blázen, copak to nevidíš?“

Jenže já jsem vdaná, je takový problém to respektovat?“

Jo, vdaná za chlapa, kterej tě mlátí, tohle je opravdu výhra!“ nenechám se jejím argumentem odbýt.

Myslíš snad, že ty jsi lepší? Jak dlouho to bude trvat než mi začneš s nějakou zahýbat? Vždyť ty máš tolik ženských, můžeš si vybírat, proč ses tak upnul zrovna na mě? Vůbec mě nepotřebuješ, Alexi! Já nechci riskovat, že se na mě za chvíli vykašleš. Co potom budu dělat? Nechci skončit někde na ulici jen proto, že jsi mi popletl hlavu!“

Ty to bereš mezi náma jako nějakou chvilkovou záležitost?“

A jak to mám asi tak brát? Vím, že tě to se mnou za chvíli přestane bavit…“

Pro koho to celé asi tak dělám, Elen? Fakt si myslíš, že nemám nic lepšího na práci, než do tebe rvát prachy?“

Kdo se tě o to prosil! Víš ty co? Tohle nemá cenu, zapomeň na mě, ukončíme to raději hned, nemám chuť poslouchat tvoje výčitky… Sbohem!“

Ne, počkej…lásko!“ snažím se ji zadržet, ale vytrhne se mi, rychle odemkne dveře a během pár vteřin je pryč.

Zase se to podělalo. Už vážně nevím, co dělám špatně. Kdyby nepřišla Nika, nic z toho se nemuselo stát. Najednou jsem sám, jen tam tak stojím, koukám do zdi, když někdo vejde…, myslím si, že se Elen vrátila.

Miláčku, promiň, já jsem vůl…“ ale když se otočím, vidím, že to není ona…

Viděla jsem ji odcházet, tak jsem se vrátila.“ 

Co za mnou pořád lezeš, Niko?“

Vždyť je to taková zrzavá kráva, proč se jí pořád doprošuješ, Alexi? Já se ti opravdu divím! Ty máš přece na lepší…“

Ta lepší, to máš být jako ty, jo? Prosím tě, seber se a okamžitě vypadni!“

Ale já…“

Vypadni, hned!“ zařvu na ni až zavrávorá a praští se loktem o kliku.

Déle nemá cenu se zdržovat, zamknu butik, abych zašel vrátit Machotovi klíče, celou dobu však přemýšlím o tom, co mu vlastně řeknu. Opět jsme se pomyslně rozešli, co to vlastně znamená.

Nechci to mezi námi ukončit. Ale nebudu se o ni dělit, už vůbec ne s tím primitivem Foltýnem, který ji leda tak mlátí. Dotklo se mě, co si myslí. Že jí snad začnu zahýbat, proč bych to dělal? Vždyť ji miluju, nemám k tomu důvod, nechci…, na druhou stranu je to pochopitelné. Viděla mě se Zuzanou v restauraci, dítě čekám s Klárou, Nika za mnou pořád leze a to neví o Ireně…jo jsem vážně bezva partie.

Po tom co se stalo nemám sebemenší chuť jít domů. Na motorku ale nemůžu, protože pořád není opravená. Jen tak se chvíli courám městem, projdu se dokonce kolem řeky, kde jsme byli s Elen na naše první rande, nakonec zajedu i na místo našeho prvního setkání ke schránce na rohu ulice.

Měl bych se Elen omluvit, jako vždy měla pravdu, sám nevím, jestli bych po pár měsících žádal o rozvod kvůli chlapovi, jako jsem já. Bude opravdu lépe, držet to ještě v tajnosti. Udělám všechno co chce, jen aby mi odpustila, abychom mohli být zase spolu.

V momentě, kdy se chystám nastoupit do auta mi zazvoní telefon. Vytáhnu ho z kapsy, když vidím, že mi volá moje láska, jen mi u toho samou radostí poskočí srdíčko…. Rychle to zvednu, ale nic moc neslyším, snad jen takové temné chrčení.

Elen, jsi tam?“

A…lex…i…“

Elen, co je, prosím, mluv se mnou.“

Pro…sím tě, on…při…jedeš?!“

Ano, lásko, prosím, vydrž, už jedu, ano, jsem tam za chvíli!“

Vsadím, že ten hajzl ji zase zmlátil, ale teď to tomu grázlovi nedaruju…, já ho snad opravdu zabiju! Vím, že musím jet opatrně, ale úplně pomalu mi to taky nejde, děsím se toho, co jí asi tak udělal, nemohla téměř mluvit. Kde byl v tu chvíli vlastně Horáček? Ten si to taky pěkně slízne, jsou to oba dva pěkní zmetci. Ale možná je to konečně příležitost přimět Elen…

Ano, už ji tam nenechám, bude bydlet u mě, i kdyby nechtěla, ale tam ji nemůžu chránit. V Javořinkách jsem do dvaceti minut a běžím rychle k domu. Téměř všude se svítí, se zvoněním se neobtěžuju, proč taky, jdu hned dál, ale Elen nikde, takže musím zavolat?

Elen, prosím, kde jsi?“ jenže mě slyší leda tak Horáček, který vyleze ze svého kutlochu.

Kde jste se tady vzal chlape, co tu chcete?“

Kde je Elen?“

Jaká Elen, ty syčáku, však dostala nakládačku kvůli tobě. Měl jí ten Libor ještě přidat, tfuj…“ odplivne si směrem ke mně. „Kurvila se, tak dostala, patří jí to.“ jenže to už je na mě moc, jdu k němu, chytnu toho ksindla pod krkem a zařvu na něj…

Tak kde je?“

Nahoře…v koupelně.“ vyhrkne ze sebe, beztak si nadělal i do kalhot. Schody vyběhnu po dvou, abych ji tam našel schoulenou na podlaze. Je stočená do klubíčka, všude kolem krev, hned vidím, že je v hrozném stavu…

Elen, lásko, promiň, já tohle…jsem nechtěl…“ vezmu ji do náruče, abych ji odnesl do ložnice. Je celá napjatá, asi jí všechno bolí, úplně mi to rve srdce. „Kde jsou nějaké ručníky?“

Neodpoví mi, jen ukáže ke skříni. Takže vytáhnu dva ručníky a jdu je rychle namočit. Musím jí omýt, podívat se, jak moc je to s ní vážné.

Než ji omyju, došoupe se nahoru taky Horáček, který hned začne zase lamentovat.

Tady nemůžete být, Libor se za chvíli vrátí! Jen počkejte, dostanete oba dva, ten vám jich nandá.“

Okamžitě se seber dědku a slez z těch schodů sám nebo se neudržím…shodím tě dolů, že se už nezvedneš, bude z tebe krypl nadosmrti…“ Horáček asi vidí, že se mnou není řeč, takže mi jde opravdu raději z cesty.

Odhrnu Elen vlasy z obličeje, abych zjistil, že má nateklý nos, možná je zlomený, bouli pod oken, roztržený ret, takhle jsem nevypadal ani po zápase… Navíc se pořád křečovitě choulí do klubíčka.

Elen, musíš mi říct, co ti udělal, co tě bolí?“

Vše…chno… On…kopal…do…mě. Sna…žila jsem…se scho…vat, pak mě ta…hal za…vla…sy…po ce…lé pod…laze…“ je mi hrozně, protože téměr nemůže mluvit, celá se chvěje, klepe, těžce dýchá.

Přenesu ji do sprchy, smyju z ní krev, pak obleču do legín a svetru. K autu by nedošla, proto ji odnesu v náručí, musím ji odvézt do nemocnice. Ale než odjedeme, zajdu ještě za Horáčkem. Ten už zase sedí ve svém kamrlíku, láduje se nějakým jídlem a kouká na televizi. Jako by se nic nestalo. Vůbec to nechápu…, je tak neuvěřitelně lhostejný k tomu co se tady děje. Ale snad je to tak lepší.

Elen se tady už nevrátí, je vám to jasné?“

Pche…co s ní budeš dělat?“

To není vaše starost! Vám nevadí, že ji málem zabil, je to vaše neteř, proboha?“

Kurvila se, má co zasloužila…!“

To vám řekl kdo? Co vy o tom víte? Sedíte si tady v tom vašem křesle, cucáte si rum…, to vám na ní opravdu ani trochu nezáleží?“ na to už mi neodpoví, jen mlčí, ještě si provokativně zapálí cigaretu, jako by mi tím dával najevo, že je mu to úplně lhostejné, co s ní bude. Nejradši bych mu to cigáro típl o ksicht. Je mi z toho všeho zle, nedokážu si to v hlavě vůbec srovnat, natož to pochopit. Elen sedí na sedadle, jen mlčky kouká před sebe a po tvářích jí tečou slzy.

Lásko, moc tě prosím, neplač, ano! Už to bude v pořádku, teď zajedeme do nemocnice. Pak už se tady nevrátíš, budeš u mě!“

Nee, pro…sím, Ale…xi, já nech…ci do ne…moc…nice…“

Elen, musíš na vyšetření, třeba máš něco zlomeného, nejsem doktor, nepoznám to!“

Ne…prosím, zajeď k to…bě do…mů.“

Nevezmu si tě na svědomí…, co když je to vážné!“

Moc tě…pro…sím Ale…xi…“

Vím, že bych ji neměl poslechnout, ale nakonec jedeme opravdu ke mně domů. Přenesu Elen do domu, kde ji položím v ložnici na postel. Nejhorší je, že tu nemám nic, co bych jí mohl obléknout. Zuzana, Klára ani Irena tu asi nic nenechaly. Takže kouknu do skříně, odkud vytáhnu jednu teplejší mikinu, kterou jí obléknu, pak ji ještě zabalím do deky.

Elen, kdyby ti nebylo dobře, musíš mi to hned říct, ano?“

A..no, neboj se. Chci…teď jen…om spát. Dě…kuju…“

Zajímalo by mě, kde se to tak rychle Foltýn dozvěděl, ale tohle mu jen tak neprojde. Dneska to nechám být, bojím se tu nechat Elen samotnou, ale jakmile jí bude lépe, tak si to s ním vyřídím.

Zavolám ještě Janě a Pavlovi, kteří chodí Elen pomáhat s koňmi, že to budou muset vzít nějaký čas za ni. Vím, že je na ně spolehnutí, o koně bude jistě dobře postaráno. Ale ještě bude potřeba zbavit se Foltýna se starým Horáčkem. Nějaký plán bych měl, jen si nejsem jistý, jestli s tím vším bude Elen souhlasit.

Tohle bude hodně dlouhá krušná noc, celou dobu se snažím neusínat, hlídat ji. Přitisknu se k ní co nejvíc to jde, jen poslouchám, jak jí tluče srdce, jestli dýchá. Měl jsem ji hned odvést do nemocnice, jsem vážně kretén. K ránu mě však bohužel opravdu přemůže únava, usnu doslova jako špalek. Vzbudím se, až když mě Elen chytne za ruku.

Elen!“ vyhrknu ze sebe v obavách.

Hmm.“

Jsi v pořádku?“

Snad ano.“

Otočím ji k sobě a v tu ránu je mi do breku. Nemůžu ji takhle vidět, vypadá opravdu příšerně. Přes levé oko, které není téměř vidět má modřinu, nos nateklý, ret naběhlý, podlitý krví.

Lásko, já myslím, že bysme měli zajet k doktorovi, vůbec to nevypadá dobře.“

Ne, nech…ci. To se za pár dnů spra…ví.“

Jdu tedy do koupelny, napustím horkou vanu a Elen pak do ní přenesu. Pořád se celá choulí do klubíčka, teď vidím i modřiny, které na rameni, ruce i na obou stehnech. Bolí mě to za ni. Omývám ji houbou, hladím na zádech, aby jí bylo aspoň trochu lépe. Teď už dýchá úplně klidně, neslyším ani žádné sípaní. Je to jen malá útěcha, tím víc jsem však rozhodnutý, dát Foltýnovi co proto.

Elen, ty…jsi mu o nás snad řekla?“ vůbec mi na to neodpovídá, jen zavrtí hlavou, že ne. „Ale ví o nás?“ to zase jen pokrčí rameny, takže tomu příliš nerozumím. „Musíš zůstat u mě, ano? Nepustím tě tam zpátky, ne…, pokud tam bude on!“ řeknu odhodlaným hlasem, ale ona kupodivu kývne hlavou, že s tím souhlasí. „Lásko, vím, že je na to možná brzy, ale přemýšlel jsem o tom. Vážně si myslím, že bys měla požádat o rozvod, okamžitě. Taky mě napadlo, že bych ten tvůj dům celý koupil. Vyplatíme tvého strýce…, když budeš chtít, můžeme žít klidně u tebe na statku. Co tomu říkáš? Chtěla bys?“ Elen se na mě jen smutně podívá a rozpláče se. Prosím, miláčku, nebreč, to jsem nechtěl. Nemám ti jak jinak pomoct. Takhle to dál nejde…jsem si jistý, že chci být s tebou…miluju tě!“ znovu jen mlčení a pláč. Jsem z toho zoufalý, takže jdu raději uvařit čaj, abych jí dal chvilku na rozmyšlenou. Když se vrátím, leží už docela klidně natažená ve vaně. Kouká před sebe, jen rukou přejíždí po vodní hladině.

Tady máš čaj, ale je trochu horký.“

Děkuju. Půjdeš za mnou?“

Do vany?“

Ano…“

Tak nad tím určitě nemusím dlouho přemýšlet, svleču se a během chviličky už sedíme naproti sobě.

Ty bys to udělal?“

Co myslíš?“

No, koupil ten dům?“

Ano, koupím ho, jestli chceš?“

Tak to udělej!“

Žádné protesty, žádné výtky, asi sama vidí, že z toho není jiná cesta ven. Chci jí udělat radost, toužím být s ní. Věřím, že ona…, celé naše setkání, všechno je to osud.

Lásko, já budu muset za chvíli do práce, ale kdyby ti nebylo dobře nebo jsi něco potřebovala, hned mi volej, ano? Mám tu rezervní mobil, který nepožívám, nechám ti ho tady. Když budeš chtít, vzadu za chodbou je bazén, můžeš se jít okoupat. A jestli máš hlad, na stole je připravené takové malé občerstvení. V lednici toho sice moc není, ale zajedu pak do obchodu, něco přivezu. Udělám dobrou večeři, ty jen odpočívej.“

Já se ti omlouvám…, za to, co jsem včera řekla, moc mě to mrzí.“

Nic se neděje, stejně už ani nevím, co to bylo. Jen ještě… Budeš si chtít zajet k večeru pro nějaké věci?“

Asi ano, jestli ti to nevadí.“

Určitě ne, přijedu tak okolo čtvrté. Musím dodělat rozdělanou práci, příští týden bych rád skončil. Pak se vrhneme na ten tvůj butik. Ještě dneska zavolám Machotovi.“ už chci vylézt z vany, když mě Elen chytí za ruku, aby si mě přitáhla k sobě. Ani nevím, jestli jí můžu políbit, musí být celá rozbolavělá. Takže jí jemně pohladím po tváři a pošeptám do ucha „Miluju tě!“

I já tebe…“

Pak bohužel musím odejít, abych to dnes všechno stihl.

Poté, co jsem oznámil prodej svého podílu, je na firmě neobvyklý klid. Každý si dělá svou práci, dokonce mě nikdo s ničím neotravuje. Jen paní Bláhová si občas posteskne, že to tu beze mě už nebude ono. Ani Petra se dnes neukázala, to je co říct. Zřejmě doma vášnivě debatovali o prodeji podílu. Beztak mají tichou domácnost, tudíž svého milého nedoprovází.

Trochu mě taky mrzí, že jsem byl na Niku včera sprostý. Neměl jsem ji tak nekompromisně vyhazovat. Poprosím tedy paní Bláhovou, aby mi ji sem poslala. Jenže musím čekat skoro hodinu, než se milostivá vůbec uráčí. Jindy přiklusala hned, ovšem nyní se jí za mnou evidentně nechce. Možná má jen hodně práce nebo se na mě tak zlobí, budu se muset zeptat.

Potřebuješ něco, Alexi?“ zeptá se Nika jen tak mezi dveřmi.

Co myslíš? Asi ano, když jsem si tě nechal zavolat. Pojď dál a zavři dveře.“

Stalo se něco?“ zeptá se takovým zvláštním tónem, jako kdyby měla z něčeho strach.

Vlastně nic…, nic co by se tě týkalo. Jen jsem se ti chtěl omluvit, za ten včerejšek. Nerad bych se loučil ve zlém, mrzí mě to.“

Jak rozloučil ve zlém?“

No až tu skončím. Nerad bych, abys na mě vzpomínala nějak špatně.“

Ale my se přece nemusíme loučit, Alexi?!“

Když to dořekne, zadrnčí mi mobil, kouknu na displej, kde uvidím číslo mého náhradního mobilu. Rozbuší se mi srdce, mám velké obavy, jestli se něco nestalo…

Vydrž chvíli Niko!“ požádám ji o chvíli strpení. Ano, lásko, děje se něco?“ to však jen Elen neví, jak zapnout televizi. Strašně se mi uleví. „Jo, jasně, vem ten velký ovladač na stole, zmáčkni horní tlačítko, pak jen to modré, jak jsou ta čtyři barevná. Máš to? Jinak jsi v pořádku? Nepotřebuješ něco? Tak to jsem rád, přijedu brzy, za chvíli to tu balím. Těším se na tebe…pa… Miluju tě! Promiň, to byla Elen, neví jak zapnout televizi.“

Ona je snad u tebe doma?“ odtuší Nika dost překvapeně.

Ano, nastěhovala se ke mně včera.“

Ty s ní…ty s tou vesnickou krávou fakt něco máš?“

Niko, co to s tebou je? Buď tak laskavá a uklidni se!“ okřiknu ji, když má opět tendence chrlit ze sebe pouze nadávky adresované Elen.

Promiň, já to jen nechápu…, vy dva se k sobě přece vůbec nehodíte!“

Jak vidím, tak v dobrém se už asi nerozloučíme. Vypadni!“

Tak promiň. Chci tím říct, že mi k tobě nesedí. Vy snad spolu…“

Ano, jsme spolu už nějakou dobu, miluju ji, proto nechci…, nedovolím, aby ses o ní takhle vyjadřovala.“

Tak to musí být láska až za hrob, když jsi ještě nedávno chrápal i se mnou…“

Na odpověď samozřejmě nečeká a jako vždy s randálem zavře dveře. Nejradši bych ji uškrtil, tohle zřejmě nemá cenu.

V obchodě udělám mega nákup, jako bych pořádal mejdan. Jenže nevím, co všechno má Elen ráda, proto jsem vzal z každého něco. Pořádně se nadlábnem. Jak to nemám ve zvyku, těším se na poklidně strávený večer u televize s lahví vína. Auto mám nacpané k prasknutí, takže mi bude trvat snad týden, než to všechno vynesu. Když přinesu první várku, připadá mi, jakoby tu snad nikdo nebyl…

Elen!“ volám, ale nic. „Lásko, jsem doma!“

Položím tašky, abych se podíval, kde může být? V ložnici prázdno, u televize nic, koupelny také prázdné, pak zaslechnu sotva slyšitelné šplouchnutí, takže nahlédnu k bazénu. Spadne mi kámen ze srdce. Elen je položená na hladině, má zavřené oči, jistě neví, že jsem se už vrátil. Obličej hraje trochu všemi barvami, ale ret i nos už dokonce mírně splaskly. Honem vynosím všechny věci z auta, svléknu se a jdu pomalu za ní. Je úplně nahá, jak by ne, plavky si s sebou samozřejmě nebrala. Jdu úplně potichoučku, pomalu, nechci rozvířit hladinu. Pak ji chytím do náruče a přitisknu k sobě.

Uááá…Alexi, já tě vůbec neslyšela.“ vyskočí celá udivená.

To přece nevadí…já na tebe rád jen tak koukám. Jak ses měla celý den?“ ptám se ihned se zájmem.

Nudila jsem se, ale strašně.“ usměje se na mě. Jsem štěstím bez sebe, když ji vidím, konečně se smát.

Mám plno dobrot, pojď si něco vybrat, musíš mít hlad, když tu nic nebylo.“

Jo, to mám, jako vlk.“ pak jdeme společně do kuchyně, kde Elen nevěřícně vykulí oči. Ty ses zbláznil! Kam to asi tak dáme?“

Však to sníme, ne?“

Možná do Vánoc…“

Dále už jen s potěšením sleduju, jak si vybírá na co má chuť. Nejradši bych to nechal plavat, je slast, vidět ji šťastnou, leč je potřeba vyřešit i nepříjemné záležitosti…

Lásko, nerad o tom zase začínám…, ale chceš zajet domů? Myslím pro věci. Včera jsem volal Janě a Pavlovi, o koně se postarají, jenže jestli něco potřebuješ? Zajedeme tam klidně hned.“

No…, asi bychom měli.“ vzdychne si.

Stále souhlasíš s mým návrhem?“ to jen ztěžka polkne.

Ano, nenávidím je…oba…, tak strašně moc…“ přitom začne znovu plakat.

Ne, lásko, prosím, už neplač, ano! Obleč se, zajedeme tam. Vyřídím to sám. Nezdržíme se…“

Hmm.“ přikývne zoufale, pak se jde poslušně obléct.

Než se připraví, schovám část nákupu, vezmu nám na cestu aspoň bagety a můžeme vyrazit. Elen celou cestu jen mlčí, na nic se nevyptávám, až bude chtít, sama mi určitě řekne, co se tam včera stalo. Když jsme na místě, všimnu si, že se jí vůbec nechce z auta ven, stále sedí na místě.

Alexi, slib mi…“

Co ti mám slíbit?“

Že ho necháš být…, nechci, aby byly další problémy.“

Chceš po mě sice nemožné, ale dobře, pokusím se.“

Po cestě k domu se zastavíme první ve stájích, kde je zrovna Jana s Pavlem. Když nás uvidí, je jim všechno jasné. Přislíbí nám tak, že se o statek postarají do doby, než se vrátíme. Všude je ticho, jako když jsem se vrátil domů já, nikde ani živáčka. Pošlu tak Elen nahoru, aby si sbalila všechny věci.

Eleno?“ ozve se najednou ze zadního pokoje, ta na to však nereaguje, jdu tedy za Horáčkem sám.

Elen si jen přišla pro své věci. Pochybuju, že by zrovna s vámi chtěla mluvit.“

Libor není doma.“

Tak to je nám srdečně jedno. Ale my dva si musíme promluvit. To co jste udělal, že Elen necháváte mlátit, to vám nikdy neodpustím. Vůbec nechápu, jak jste to mohl připustit…celé ty roky.“

Jak připustit?! Co mám dělat, když nemůžu na nohy!“

Ale hůl máte pořád, pokud vím… Stačilo toho hajzla jen přetáhnout, upozornit ho, aby si dal pozor, ale to jste neudělal, takže jste pro mě stejnej šmejd jako tamten. Ale i přesto mám pro vás jistou obchodní nabídku. Vyplatím vám podíl z toho baráku tři mega, když se do týdne sbalíte, vypadnete odsud a už se tady nikdy neobjevíte.“

Tři…milióny? S tebou je radost obchodovat hochu.“ ušklíbne se Horáček a mne si ruce. Nejradši bych mu plivl do toho natěšeného ksichtu. Je mi jasné, že na peníze prostě slyší. Kdyby mohl, prodá i nos mezi očima. Tak to ruku na to!“ ne, že bych z tohoto gesta byl nadšený, ale obětuji se.

Do tří dnů jsem tady, ty prachy vám osobně dovezu. Sbohem…“

Jen co to dořeknu, slyším, jak už jde Elen po schodech dolů. Jenže ještě než sejde, objeví se ve dveřích Foltýn.

Ty kurvo jedna, kam si myslíš že jdeš?“

Jdi nám z cesty, ty bastarde nebo dostaneš nakládačku, že se z toho posereš…“ vyjedu na něj bez váhání, nejradši bych mu totiž dal jednu pořádnou do nosu, jen kvůli Elen se držím zpátky.

Ne! Alexi…, víš co jsi mi slíbil…“ vykřikne rychle.

Ona nikam nepůjde! Ty táhni odkud jsi přišel… Já věděl, že ta kurva takovému hezounovi neodolá… Je to jen blbá šlapka, copak to nevidíš? Blbečku jeden… Roztáhla ti nohy, co? Má pěknou kundu, líbilo se ti to s ní, že jo? Jde jí jen o tvoje prachy ty ubožáčku, se na sebe podívej. Však ta rajda co tu byla mi to pěkně všechno vyklopila…“

Je mi jasné, že se mě snaží vyprovokovat, poslední věta mě ovšem zaujme více, než ty předešlé. Pouze hrdost mi nějak nedovolí se zeptat.

Pojď, jdeme.“ vezmu sbalenou tašku a chceme projít kolem Foltýna, když mě ten hajzl chytne pěkně napevno za mikinu a začne mi svírat krk.. Drží mě pořádně… Sice mě nazval ubožáčkem, ale jsem stejně vysoký jako on, takže mu dám jedno čelo, ten balvan se svalí k zemi a je po problému…

Už si sbal fidlátka, budeš se stěhovat, zmrde! Nechám tě třeba vyvést fízlama, je mi to u prdele!“ vyhrknu zlostí celý bez sebe.

Čelo mě sice bolí jako hrom, Foltýn to chytl hezky na rypák, ale zasloužil si to. Vůbec se s tím zmetkem nemíním špinit, Elen má pravdu. Čemu by to pomohlo. Svého jsem dosáhl, ještě abych šel kvůli takového šmejda do basy. Naložím jí tašku a pomalu odjíždíme domů.

Zbytek večera pak trávíme přesně jak jsem si přál, u televize s lahví vína, koukáme na nějakou americkou komedii, jejíž název jsem nějak přehlédl… Do toho se líbáme, mazlíme, zkrátka takový super pohodový večer, který bych chtěl zažívat pořád.