(NE)NAPRAVITELNÝ

2. kapitola

Jen co vstanu, hlady přímo šilhám. Klára ještě spí, takže se potichu vykradu z ložnice a protože neslyším žádný šramot, jdu si do kuchyně připravit snídani. Jenže neuteče ani pět minut, co za mnou přijde Laura…

Dobré ráno!“ zdraví mě rozpustile.

Hezké ráno i vám. Jak jste se vyspala?“ ptám se víceméně ze slušnosti.

Náramně. To je neuvěřitelné, nemám poslední dobou moc dobré spaní.“

Laura přišla jen v lehkém černém župánku, lemovaném bílou krajkou a jak to vypadá, pod ním už nemá vůbec nic. Dokonce tak zahlédnu i hroty vztyčených bradavek. Nechci se na to koukat, ale mé oči k ní stále utíkají. Můžu jen doufat, že teď nepřijde Klára, protože by si pak myslela bůhví co. Vezmu snídani z linky a jdu si sednout ke stolu.

Vy se mi vyhýbáte, Alexi?“

Jak vás to napadlo?“

Včera jste dost rychle zmizel, pak už jsem vás nezahlédla.“

To se vám jen zdá.“

Jestli vám je moje přítomnost na obtíž, klidně to řekněte.“ odtuší a očividně to myslí naprosto upřímně.

Rozhodně ne.“ odpovím víc příkře, než bych si přál.

Ale nevypadá to tak…“

Včera jsem byl jen unavený, šel jsem brzy spát.“

To už si přisedne ke stolu, přímo naproti a věnuje mi mírně zkoumavý pohled. Zase se v něm úplně ztrácím. Nerad se na ni dívám, jenže ona je jako magnet.

Ráda bych se po snídani projela, nechcete mi dělat společnost?“

To asi nepůjde, mám práci.“ pronesu s klidem, aniž bych z ní spustil oči.

No co se dá dělat, přemlouvat vás nebudu.“

Tón, kterým to říká, mi napovídá, jako by z toho byla zklamaná. Ale já s ní nemůžu jet. Nezvládl bych to, neudržel bych se, copak to nechápe?

Rychle do sebe naházím pečivo se sýrem a vystřelím z kuchyně rychlostí blesku. Převleču se, abych šel Lauře do stájí osedlat koně dřív, než sama dorazí. Naštěstí je to typická ženská, takže než za mnou přijde, jsem se vším hotov.

Ta je vaše, jestli se nepletu.“

Ano, Rozálie, dostala jsem ji od otce těsně před tím, než se jim to stalo.“

Vím, Elen se zmínila.“

Určitě nechcete jet se mnou?“ ptá se znovu s jistou naléhavostí v hlase.

Váhám, protože bych tak strašně rád jel a byl v její blízkosti. Tázavě se na mě podívá, jistě čeká, co odpovím. Možná doufá, že mě její pohled přesvědčí. Dokonce se mne jako kdyby omylem, dotkne svými prsty.

Já nemůžu, Lauro, nezlobte se.“ nenechám se zlomit a chci odejít, jenže jí to nedá.

Alexi!“

Copak?“

Přede mnou přece nemusíte utíkat.“

Právě…, že musím. Nevysvětlujte si to špatně. Vy za to vlastně nemůžete.“

Jsem si téměř jistý, že kdybych s ní zůstal ještě chvíli, podlehl bych tomu a nakonec jel s ní. Jen co se vrátím do domu, Klára právě vstává.

Kdes byl?“ ptá se, když vejdu do dveří a zívá na celé kolo.

Osedlat koně.“

Jí?“

Ano, chce se projet.“

Já nevím, Alexi, mě se to vůbec nelíbí. Neměla by tu být.“ začne znovu zpívat svou oblíbenou písničku.

Bude tu jen pár dní. Tak znovu nezačínej. O nic nejde.“

Co když se bude chtít vrátit?“

Proč by se vracela? Žije v Německu, má tam práci.“

No já nevím, mě se to nezdá. Včera tady čmuchala.“

Jak to myslíš?“ otážu se bez náznaku většího zájmu a přebírám obálky, které leží na stolku.

Chodila po domě a všude strkala nos.“

Byl to její domov.“

Před x lety možná, teď už ne, měla by to respektovat.“ utrousí Klára a je jasně patrné, že začne znovu vyšilovat. Jako bych ji neznal.

O co ti vlastně jde? Myslím doopravdy.“

Prostě jí tu nechci! Mám strach.“

To jako že ti něco vezme nebo jak strach? Prosím tě, té nic nechybí, má se dobře. Peněz má beztak jako šlupek. Co by právě tobě brala?!“

Že mi…, že mi vezme tebe…“ leze z ní jako s chlupaté deky, ale tušil jsem to, beztak nemyslí od první chvíle na nic jiného.

Z toho strach mít rozhodně nemusíš.“ řeknu bez náznaku emocí, ale sám si tím nejsem jistý.

Je jí až příliš podobná.“ prohlásí Klára už dočista utrápeně.

Jenže za to ona přece nemůže.“

I přesto…nechci, aby tu byla. Nemohl bys jí nějak naznačit, aby odjela?!“

A co jí mám asi tak říct? Že jí tu nechceme proto, jak vypadá?“

Já nevím, řekni jí co chceš, jinak to udělám sama!“ přikáže mi. Jak se zdá, dostává se znovu do ráže. Na tu její umíněnost jsem byl vždycky vysazený.

Kláro, to přece nemůžeš, vzpamatuj se!“ zhrozím se při představě, jak Klára Lauře sbalí kufr ještě než se vrátí z vyjížďky.

Moc tě o to prosím, udělej to. Kvůli nám. Nechci…, děsím se toho, že to bude tak jako…, že mi tě zase odloudí!“ přijde ke mně, aby se mi pověsila okolo krku. „Miluju tě, nemůžu o tebe přijít!“

Taky tě mám rád, ale tohle nejde, pochop. Vydrž to těch pár dní! Třeba nakonec odjede dříve.“

Snad ano.“ vzdychne a stiskne mě ještě pevněji.

Obejmu Kláru okolo pasu a snažím se ji ukonejšit polibkem. Samotného mě sužují obavy, jak to všechno dopadne. Nerad bych řešil jejich rozepře. Navíc cítím nejistotu. Nechci Lauru potkávat, způsobuje mi to neskutečná muka, obávám se každého našeho setkání, ale to jen proto, že se tak vrací mé vzpomínky. Vidím v ní Elen, kterou bych chtěl zase držet v náručí. Na druhou stranu se děsím toho dne, kdy odsud odjede a já už ji možná nikdy neuvidím. Jsem si vědom, že to všechno ohrožuje můj vztah s Klárou, ale nemůžu si pomoct. Mé pocity jsou značně rozporuplné.

Laura se vrátí z vyjížďky právě ve chvíli, kdy mám uklizené stáje. Zavedu Rozálii do boxu a odsedlám ji.

Můžu si ji vyhřebelcovat sama?“ ptá se, když mě nějaký čas v tichosti sleduje.

Bojíte se, že to neudělám pořádně?“

„Vůbec ne, ale nechci vám přidělávat práci.“

Tím se netrapte, tuhle práci dělám moc rád. Je…, jak bych tak řekl uklidňující.“

Asi je to hloupá otázka, ale…to je vaše žena?“ změní úplně téma.

Ne, ještě ne.“

Aha, takže bude.“

Ano, za dva týdny se bereme.“

Váš vztah s Elen, byl asi malinko komplikovanější, jak se zdá.“

Vlastně tak trochu ano. Měla jste pravdu, když jste říkala, že muž jako já není pro život, ale Elen jsem…miloval. Jen jsme neměli pro sebe mnoho času.“

Ano, to chápu. Život nikdy není jednoduchý.“

Bohužel ne.“ odsouhlasím a podrbu Rozálii za uchem.

Máte ji rád?“

Proč vás to zajímá?“

Promiňte, nechtěla jsem být indiskrétní.“ omluví se Laura, ale tentokrát to příliš upřímně nezní.

Jestli myslíte tak jako Elen, pak odpověď určitě znáte.“

Tak proč si ji berete?“

Čeká se mnou dítě, ale to jste si už jistě všimla.“

Takže sňatek z rozumu? Nebo snad ze soucitu? Dostihly vás hříchy a snažíte se být zodpovědný?“

Možná, záleží na tom?“

„Na tom přece vždy záleží, Alexi.“

Děláte, jako by vám na tom snad záleželo…“ odtuším s mírným úsměvem, který mi rychle zamrzne ve tváři, protože za mnou do stájí přijde Erik.

Čau Alexi, no kde se flákáš? Hledám tě po všech čertech!“ vyjede na mě, ale ihned si všimne Laury. To se dočista zarazí, dokonce zůstane stát na místě a jen na ni zírá.

Ahoj.“ pozdravím důrazně, aby se vzpamatoval.

No jak vidím, máš návštěvu.“ probere se velice záhy.

Ano, seznamte se. Erik Stašek, můj dlouholetý kamarád.“ představím Rikyho, co by svého nejlepšího přítele, ale příjemné mi to moc není, mám u toho neblahé tušení.

Moc mě těší, slečno.“ čapne Erik Lauřinu ruku, kterou mu ona sama ochotně podává a on dokonce ji políbí. Všimnu si i jeho pohledu. Velmi okatě a mlsně si ji prohlíží. Snad na něj i žárlím.

„Laura Horáčková… I mě také moc těší, Eriku.“ usmívá se na něj s jiskřičkami v očích. To už si mezi nimi připadám doslova jako v seznamovací kanceláři. Ale mám dojem, že kdybych odešel, nikdo si toho nevšimne.

Potřebuješ něco?“ zeptám se nevrle, když stále svírá Lauřinu pravičku. Vůbec ji nechce pustit.

Já jen, že jsi včera nedorazil do tělocvičny, jak jsme se domlouvali, ale teď už je mi to jasné.“ mrkne spiklenecky na Lauru.

To máš pravdu, úplně jsem zapomněl.“

Fajn, nic se neděje, je to pochopitelné, také bych asi v přítomnosti tak krásné dámy zapomněl. Jestli tě však můžu poprosit na moment. Omluvíte nás, slečno Lauro?“

Za chvilku jsem zpátky, promiňte.“ vysoukám ze sebe a zamířím rychlým krokem ven.

Ty vole, tak to je maso!“ nebere si Erik servítky, jen co jsme z doslechu. „Myslel jsem, že snad ožila?“ sdělí mi dost nevybíravě svůj postřeh.

Co to tady předvádíš za cirkus, Riky? Ne, bohužel neožila, je to jen sestra.“

Tak sorry, však víš, já to tak nemyslel, ale…, je krásná, ty vole! Fakt, snad nejkrásnější baba, jakou jsem kdy potkal. Vůbec se nedivím, že jsi o tu Elen tak stál.“

No dobře, ale to asi není účel tvé návštěvy, taky mám práci, takže mě trochu zdržuješ.“

Ty do ní snad děláš?“

Ne, mám práci na statku, jestli sis nevšiml. Za chvíli mi přijedou chlapi na stavbu. Ona je tu jen na pár dní.“

Něco bych potřeboval, chci koupit jeden barák, ale člověče, strašně váhám. Nezajel by ses tam se mnou podívat?“

Kdy?“

Nejlépe hned, měl bych se do zítřka rozhodnout jestli to beru nebo ne.“

Ty mě sereš Riky…“

Jo štve mě to, mám práce nad hlavu. Na druhou stranu, být odsud co možná nejdál, taky není úplně od věci. Zajdu se ještě jednou omluvit Lauře, pak už se ale pádím umýt a převléknout. Mezitím z okna sleduju Erika s Laurou, jak si spolu vášnivě povídají. Vůbec se mi to nelíbí. Snažím se být co nejdříve hotov, jen aby tam s ním nebyla sama. Hodím si rychlou sprchu, naházím na sebe černé kalhoty, červené triko s kapucí o kterém si myslím, že mi vážně sluší, náušnice do uší, to abych ukázal jaký jsem frajer, chovám se jak malej kluk, vážně. Jenže žárlím, strašně na ni žárlím. Se mnou se tak vesele nevybavovala.

Kláro, já jedu s Erikem, podívat se na nějakej barák.“

Jo jasně.“ odpoví mi, ale příliš mě nevnímá. Celou dobu se kouká zádumčivě z okna.

Posloucháš mě vůbec?“

To víš, že poslouchám. Jen se dívám, jak spolu ti dva cukrují. Úplně mezi nima lítají jiskry. To bych do Erika neřekla, že je takovej džentlas, může se přetrhnout. Co by na to asi říkala Sonička, kdyby je viděla. Všiml sis toho taky?“ ptá se natěšeně. Samozřejmě, že jsem si toho všiml, jenže potvrzení jsem rozhodně nepotřeboval. Tím víc jsem zlostí bez sebe.

Nevím, kdy se vrátím, těm chlapům jen řekni, že tak brzy nepřijdu. Vůbec netuším kam jedeme. Možná se vrátím až večer. Pa.“ dám jí pusu, ona mě však stále nevnímá.

Dovedu si představit, jakou má radost, protože já se ocitám na vedlejší koleji a už se nemusí strachovat, že bych se mohl nechat odloudit.

Okolo Laury projdu naprosto nevšímavě, jako by byla vzduch. Jdu rovnou k Erikovu autu, ale on pořád stojí na místě.

No co je, jedeme, ne?“

Jo, chvíli vydrž, Laura jede taky.“

Jak jede taky…, co…, proč vlastně?“ koktám zmateně.

Chce hodit do města, k nákupnímu centru. Neznáš ženské?“

Netvrdil jsi ještě nedávno, jaké jsou ženské slepice. A co Soňa? Seš ženatej a tady vrkáš jako hrdlička.“ vyjedu na něj.

No tak od tebe to fakt sedí, Alexi. Navíc, to jsem ji ještě neznal. Tuhle nemůžeš srovnávat s těma nanynkama. Je to umělkyně. Tohle je úplně jiná sorta, kamaráde. Fakt extra třída. A Soňu sem nepleť, mám jí po krk, ostatně asi tak, jako ona mě. Nebo tobě snad vadí, že jede s námi, Casanovo?“

Jistěže ne.“ odseknu nasupeně a jdu čekat raději k autu, kde si musím zapálit, abych to zase trochu rozdýchal.

Moc bych za to nedal, že mi to všechno dělá naschvál. Musí vědět, že se mi líbí. Jenže ona se líbí zřejmě každému. Celou cestu do Zdráhalova mlčím, zatím co ti dva se skvěle baví. Erika nepoznávám, chvílemi mám pocit, že ho snad ani neznám, rázem je z něj úplně jiný chlap. Lauře vypráví vtipy, ona se jim směje a samozřejmě do toho spolu flirtují ostošest. Kdybych to věděl, zůstanu doma, tam bych měl klid.

Lauru vysadíme u nákupního střediska, a jen co vystoupí z auta, dva chlapi se po ní hned ohlížejí. Sakra, nejradši bych do toho kopl.

Ona je skvělá, nemyslíš?“ prohlásí Erik, když jsme už sami na cestě.

Asi ano, když to říkáš.“

Snad nežárlíš?“

Proč bych měl žárlit, vůbec ji neznám. Přijela včera.“

Hele Alexi, je to pro tvoje dobro, měl bys mi poděkovat. Za dva týdny se ženíš, tak o co ti jde? Tenhle kvítek rozhodně nevykvetl pro tebe, takže si nechej zajít chuť.“

A pro tebe jako vykvetl, jo? Navíc, já přece nic neříkám. Až se to dozví ta tvoje Sonička, abys neodešel s holou prdelí.“

Neměj péči, Casanovo.“

Za pár dnů stejně odjíždí, měl by sis pospíšit.“

Hmm…, za tu dobu se dá stihnout věcí.“ vydechne a pozvedne obočí.

Jak to myslíš?“

Jak asi?“ obrátí oči v sloup a ušklíbne se.

To jako, že ten tejden ti ho bude leštit a potom ádié, jo?“

Nic takového jsem neřekl, ale i kdyby, co s tím uděláš, Alexi? Myslím, že se jí líbím, určitě by nebyla proti. Jenže na takovou se musí jinak, to uznávám. Jsme snad dospělí ne? Sotva se budeme vodit za ruce a vyznávat si lásku.“

Eriku, jestli jí ublížíš, rozbiju ti hubu.“ řeknu rovnou a otčím se na druhou stranu, ty jeho kecy mi pěkně hly žlučí.

A co bych jí asi tak dělal? Budou to samé příjemné věci. Neboj se, ještě jsem nezapomněl, jak se mám chovat k dámě.“

Vždyť mi do toho nic není. Tvoje věc!“

Tím je naše debata uzavřena a zbytek cesty jen mlčíme. Erik nás zaveze do odlehlejší části města, vilové čtvrti Podlesí, kde bydlí honorace.

Tam zastavíme před luxusním domem s kamenným plotem a vysokou bránou. Projdeme zahradou s anglickým trávníkem a vejdeme dovnitř.

Ty vole, tohle je ale snobárna.“ vypadne ze mě jen co se zavřou dveře. „Kolik to koštuje?“ zajímám se s knedlíkem v krku.

To je právě trochu problém. Pětadvacet mega, což mi kazí radost.“ jen to dopoví uznale hvízdnu.

A jak to pak chceš prodat? Tohle jsme přece nikdy nekupovali, jen tak.“

To chci pro sebe, chápeš?“

Aha, tak to pak jo.“ spolknu hořkou pilulku závisti. „K čemu ti bude takovej barák? Potřebuješ udělat dojem?“

Chci konečně něco pořádného. Neříkej mi, že ty jsi na tom svém statku extra šťastný a nic ti tam nechybí. Vždyť je to taková špeluňka.“

Chybí mi tam jediné a to už nikdy mít nebudu.“

Ještě se pořád tak užíráš? Vždyť jste spolu byli jen pár měsíců, skoro jsi ji neznal. Musíš se na to dívat z té lepší stránky, jinak se budeš tvářit kysele navěky. Nemáš se přece zle, Klára je hodná holka.“

Možná. Jen mě udivuje, že to říkáš zrovna ty. Vím, že ti ženské lezou krkem, jen s nima chrápeš. A vůbec, na mě se vykašli, raději mi to tady konečně ukaž.“

Pak už jdeme na obhlídku. Dům vypadá jak z venku, tak i uvnitř honosně. Na první pohled je to sice taková nepravidelná kostka, ale díky těm nejlepším materiálům, na kterých se tu rozhodně nešetřilo, z něj přímo sálá luxus. Je to samý kámen, mramor, ebenové dřevo, obložené zdi, sklo…, bazén venku i uvnitř, posilovna, vířivka, na co si člověk vzpomene. Nejvíce mne však zaujme ložnice s prosklenou střechou ve druhém patře. Postel přímo pod hvězdami, zkrátka paráda.

Nad čím vlastně váháš? Potřebuješ snad odborný posudek nebo ses chtěl jenom pochlubit?“ zeptám se Erika, když se díváme z terasy v patře do zahrady.

Já ti nevím. Je to prostě hodně peněz.“

Ale za ten luxus to stojí nebo ne? Když na to máš, jdi do toho.“

To asi jo. Měl bych to ukázat Lauře.“

Proč zrovna jí?“

Jen tak, zajímá mě její názor.“

Už to vidím úplně živě, jak si ji sem přivede, i to jak se milují na tom obrovském letišti pod prosklenou střechou. Vůbec mi z toho není dobře po těle. Jenže, co mu asi tak můžu říct. Jistěže to na ní udělá dojem, o tom vůbec nepochybuju.

Proč zrovna její, proč si sem nepřivedeš Soňu, Simonu nebo Dominiku?“

Dej pokoj, co bych dělal se Simonou a Dominikou? Jejich názor mě fakt nezajímá. Jsou to jen dvě pichny, roztáhnou nohy na počkání, někdy mi přijde, že v té hlavě mají jen seno. Navíc těm jde očividně o prachy. Ještě abych se před nima chlubil takovým barákem a už se jich nezbavím. Ani s jednou mě to už nebaví. Pošlu je do háje obě, mám jich leda po krk. A Soňa…, její fotr se posere, jak to uvidí, to si nechám až nakonec.“ ušklíbne se.

Ale Lauru přece vůbec neznáš, tak co ti záleží na názoru cizí baby?“ snažím se ho od úmyslu přivést si ji sem odradit, leč úplně zbytečně.

Nevím, fakt se mi líbí, je úplně jiná. Řeknu ti to narovinu, znám jí chviličku, ale chtěl bych ji. Péro mi stálo celou dobu co seděla za mnou. Takovou ženskou prostě nepotkáš jen tak. Navíc, ty asi víš o čem mluvím nebo ne? Ses zaláskoval hned a mě chceš zase poučovat.“

Jo tak to vím úplně přesně a to co od něj právě slyším, se mi vůbec, ale vůbec nelíbí.

Komu to tady vůbec patří?“ zeptám se, abych odlehčil dusno. Nechci se bavit o Lauře a už vůbec ne o tom, jaké s ní má plány.

Nějakému Bauerovi, je to známý Václavíka.“ při vyslovení toho jména mi trochu naskočí husí kůže. Václavík je místní baron podsvětí, který má sakra dlouhé prsty, a taky si vzpomínám na jeho ženušku Beátu, která mi nejednou zahřívala lože. Jo Beáta, tu už jsem hodně dlouho neviděl.

A kde jsi k tomu přišel? To ti jen tak nabídl?

Jo, chtěl to prodat přes naši realitku, ale jak jsem ten barák uviděl, zamiloval jsem se. Když už jsme u toho, chtěl jsem se tě zeptat před nedávnem. Nechceš se vrátit?“

Jak vrátit, kam?“

No do realitky. Ty máš někdy fakt děsně dlouhé vedení, Alexi.“

Hmm, ani nevím, byl jsem rád, že jsem pryč, tohle bych si musel promyslet.“

Tak si to promysli, ale nepřemýšlej zase moc dlouho. Potřebuju kromě Luka dalšího parťáka, nabídl jsem to už Adamovi. Jenže on se zatím taky nevyjádřil, proto se ptám tebe. Stačí, když vložíš stejný kapitál, který jsem ti vyplatil. Ale dlouho neváhej.“

Jen co se vypovídá, jde pryč. Přemýšlím tak nad jeho nabídkou, jenže nejen nad ní. Hlavou mi vrtá i to, co říkal o Lauře. Jak se zdá, líbí se mu víc, než je zdrávo. Vůbec tu jeho proměnu nechápu. K ženským se vždycky choval jako ke kusu hadru. Opravdu nevím, jestli jen hraje divadlo, nebo o ni doopravdy tak moc stojí.

Peníze jsou v lásce všemocné. Jestli ji Erik zahrne luxusem a koupí tenhle barák, ani bych se nedivil, kdyby se do Česka vrátila. Jistě by nestrádala.

Po chvíli se vrátím do haly, kde najdu Rikyho, jak stojí opřený u krbu. Jistě o něčem urputně přemýšlí. Snad o tomto domě, ale možná myslí na Lauru, kdo ví.

Už jsem se rozhodl…“ řekne z ničeho nic, když mě slyší přicházet.

No a?“

Já to koupím, bude to paráda, bydlet v tomhle království.“

Jo, tak tomu věřím, najednou trochu lituju toho, že bydlím na statku, i když je tam tak krásně a s Elen jsme tam prožili hezké chvilky. Nemohl bych to tam jen tak opustit. Erikovi i přesto tiše závidím. Více se nezdržujeme, protože na pátou jsme dohodnuti s Laurou, že ji vyzvedneme před nákupním střediskem.

Už když přijedeme na parkoviště, všimneme si, jak postává s taškami kousek od vchodu a je s ní nějaký týpek, který jí cosi povídá. Laura se jen koutkem usmívá, ale jinak nic, vypadá, že je jí to spíš nepříjemné. Jdeme se tam s Erikem podívat, to už z dálky slyšíme, jak do ní hučí jako do bolavé kozy. „Slečno, no tak, přece mi nedáte košem. Zajdeme si někam posedět, co říkáte?“

Ehmm.“ odkašlu si, když už stojíme za ním.

Chlápek se otočí, je to takový steroidový nabušenec, který určitě tráví celé dny ve fitku, koukne na nás a jelikož vidí, že taky nejsme žádná ořezávátka, sebere se a odkráčí pryč, přitom se po nás ještě třikrát otočí. Vezmeme s Erikem Lauře tašky, kterých má asi deset a jdeme směrem k autu. Vypadáme tak trochu jako její ochranka.

Zachránili jste mě právě včas, myslela jsem, že se ho nezbavím.“ usměje se provinile.

To je naše povinnost, slečno!“ poznamená Erik. Vážně ho nepoznávám. „Tak co teď, mládeži? Kam vyrazíme? Máte ještě nějaké přání, slečno Lauro?“ chytí ji ten Don Juan za ruku a políbí.

Mě je to jedno, nikam nespěchám…“ opáčí Laura opět se smyslným úsměvem.

Tak fajn, zajedeme na večeři a pak se uvidí. Souhlasíte? A co ty Casanovo? Souhlasíš?“ mrkne na mě a neodpustí si samozřejmě jeho oblíbené oslovení…

Jestli vám tu nebudu překážet, pak je mi to jedno.“

Nejraději bych jel domů, jenže je mi proti srsti nechávat ho s ní o samotě. Zamíříme samozřejmě k Rokytovi, do nějaké jedové chýše, která by byla pod jeho úroveň, tam by nejel. Navíc se přece potřebuje ukázat, že na to má. Svého rozhodnutí však záhy lituju.

Ti dva si sednou vedle sebe, neustále si s spolu něco povídají, špitají si do ucha, tudíž tady sedím leda jako chudý příbuzný. Dojím krevety, které jsem si objednal a pojedu domů taxíkem, usmyslím si.

Laura si mě stejně celou dobu téměř nevšimla. Věnuje se pouze Erikovi, který s ní opět naplno flirtuje, aniž by se to snažil jakkoli skrývat. Což se trochu divím, je to ženatý chlap. Tím, že by ho někdo mohl vidět se ovšem netrápí.

Vy se asi moc nebavíte, že Alexi?“ ptá se Laura, jen co odejde Riky k baru pro pití.

Ne, to ne, myslím, že vám tady dělám akorát křena, ale nemějte obavy. Dojedl jsem a pojedu domů.“

Za ní?“

Ano, i za ní.“

Nechci, abys jel pryč!“ vyhrkne náhle a neujde mi, že řekla abys. Jenže to už se Erik vrací.

K čemu to bude, když zůstanu?“ více mi však neodpoví. „No nic, já vás opustím, užívejte si večera.“ prohlásím a vstanu od stolu.

Počkejte, pojedu s vámi.“ odpoví hbitě Laura a zvedne se rovněž ze židle.

Ale, Lauro, přece mi teď nedáte košem. Já vám chci ještě něco ukázat. Prosím, zůstaňte!“ naléhá Erik. No ne, on ji dokonce prosí, netušil jsem, že má tohle slovo ve svém slovníku. Navíc prosí ženu. Musí mít na ni opravdu zálusk.

No já…, nevím, Alexi?! Co myslíte? Pojedete s námi?“ vzhlédne ke mně Laura prosebně.

Já už jsem to viděl, teď je čas na váš názor.“ Erik mi posunky naznačuje, abych to odmítl a jel domů, ale nějak nemůžu, nechci ji s ním nechávat o samotě. „Tak, snad bych se mohl ještě nějakou chvíli zdržet.“ odpovím trochu zdrženlivě, leč tomu jejímu pohledu nelze odolat.

Lauře se ulevilo, ale na Erikovi je vidět velké zklamání. Abychom to neprotahovali zaplatíme a vydáváme se znovu na Podlesí. Samotného mě zajímá, jak se bude na tak honosnou vilu tvářit.

Jdeme už k domu a Laura je kus před námi, když se ke mně Erik přitočí.

Hele, Alexi, taky ses mohl na něco vymluvit. Jestli tě můžu poprosit, svůj pobyt tady moc neprotahuj a nějak nenápadně se pak zdejchni, jo?!“ musí být pořádně naštvaný. Jenže mě lichotí, že Laura chtěla jet se mnou domů. Už se určitě vidí, jak si to tady spolu rozdávají a já mu hatím jeho plány, to je jistá věc.

Prosím, Lauro, pojďte dál a vítejte v mém království…“ požádá ji Erik aby vešla. Dělá, jako by to už bylo jeho. Pořádně mě tím štve. O to víc, že já Lauru, do žádného království pozvat nemůžu.

Jen co vejdeme dovnitř, rozsvítí se světla v hale. Já pak s nimi absolvuji druhou exkurzi po domě a pouze sleduju, jak se Laura tváří. Nevypadá, že by byla unešená. Nijak to nekomentuje, ač se Erik snaží zapůsobit sebevíc. Vypadá spíš chladně a nezúčastněně, asi je jí to prostě jedno, zatím.

Po dlouhé prohlídce si jdeme sednout k baru u bazénu a Erik nám namíchá nějaké koktejly. Tudíž je mi jasné, že on tady hodlá nocovat, načež já pojedu domů taxíkem. Laura nás pak opustí a jde si prohlédnout všechny obrazy, které jsou po domě rozvěšené.

Doufám, že za chvíli vypadneš?“ začne znovu Erik, jen co se Laura vzdálí.

Jo, jasně, neměj obavy, nebudu vám tady zaclánět.“

Tak to dopij a nezdržuj se, v klacku mi hučí co jsme tady. Už mě z toho pekelně bolí.“

Tss, seš jak nadrženej puberťák, fakt že jo.“ ušklíbnu se. „Stejně ti jde jenom o to, abys ji vojel…“

To se neví. Je to vážně super kočička. Tuhle prostě nemůžu nechat jen tak. Třeba se jí tady zalíbí.“

Ty si nějak věříš, zatím nevypadá, že by byla extra nadšená. Líbí se jí spíš obrazy, než ten barák.“

Jenže já jsem hotovej z ní, vždyť se na ni koukni. Ty už sis svoje užil. Nemáš nárok. Přece nepřefikneš i ségru! A já už se nemůžu dočkat, až ho v ní smočím. Ty vole, tu budu šukat klidně celou noc.“ neodpustí si své nechutné poznámky, snad aby mě ještě více vytočil.

Ty seš někdy děsně nechutnej! Seš si tak jistej, že ti dá?“

Nevím, ale ještě chvíli se tu tak bude producírovat, fakt se neudržím.“

Než na to stihnu něco říct, Laura se vrací a je na doslech, proto si další poznámku odpustím, stejně by to nic nezměnilo. Jen ty Erikovy kecy, nejradši bych mu jednu natáhnul, ale co já vím, na co ona myslí, třeba s ním půjde ráda. Nepochybuju o tom, že je stejně vášnivá a náruživá jako byla Elen, na té to nebylo téměř poznat. Kdežto z Laury to přímo čiší. Přestože je na první pohled stejná, v jejích očích je něco jiného, plamen vášně, který nelze přehlédnout.

Když přijde k nám, položí skleničku od koktejlu na bar a jde na opačnou stranu bazénu, chvíli se jen dívá z okna a pak se začne svlékat… První šaty, které má na sobě, pak i kalhotky. S Erikem se na sebe podíváme a oba ztěžka polkneme. Celí napružení tak čekáme, co se bude dít dál.

Pomaličku…svádivě se otáčí k nám, je úplně do hladka oholená, nechci se jí tam dívat, ale její klín neskutečně přitahuje můj pohled. Oči mi kloužou po celém jejím těle, sleduju každičký pohyb, jak jde k okraji bazénu, pak stáhne sponu z vlasů, zase jen tak pomaloučku a oba nás přitom hypnotizuje pohledem. Její klenuté boky, štíhlý pas, krásně oblá stehna i ta prsa, přivádí mě to do stavu naprosté ztuhlosti a v kalhotách mi hučí stejně jako Erikovi. Jen malý okamžik zaváhání, pak jako štika skočí šipku do bazénu.

Erik je muž činu, více neváhá, jde také na druhou stranu, kde ze sebe shodí všechno oblečení ještě dřív, než Laura vyplave nad hladinu. Jeho touha nejde v žádném případě přehlédnout, jenže nemá se za co stydět, pak skočí do bazénu za ní.

Laura mezitím plave směrem ke mně, já stále sedím jako přikurtovaný na barové židli, nemůžu se pohnout, jen ji sleduju. Když připlave k okraji, pronese to svoje zaříkávadlo.

Tak na co ještě čekáš, Alexi?!“

Jenže já stále nejsem schopen pohybu, Erik už je skoro u ní…, proto se rychle snažím vzpamatovat. Nečekám, co bude dál, je mi jedno, že mi stojí, určitě si toho všimla, ale zvednu se a rychlou chůzí odcházím pryč. Vůbec se neohlížím, musím prostě vypadnout.

Vím přesně, co se tam teď bude dít, ale u toho být rozhodně nemusím. Nechci vidět, jak si to ti dva spolu rozdávají. Nesnesl bych ten pohled, jak si ji bere a ona se mu oddává, nedokázal bych se o ni dělit, o to méně právě s Erikem.

Kdysi jsme si to běžně rozdávali i se dvěma holkama najednou, ale s Laurou by to nešlo. Myslím, že ani Riky by nechtěl. Venku si zavolám taxíka a jedu rovnou domů. Celou cestu mě však sžírá myšlenka na to, co spolu právě dělají.

V duchu jsem tam s nimi. Představuju si, jak jí hladím, dotýkám se jí, vidím, jak na mě obkročmo sedí, líbám ji na krku a pak v jejím hladkém klíně. Mé představy jsou jako živé, zhmotňují se natolik, že mám pocit, že se z toho udělám…

Doma jsem až před desátou. Klára ještě nespí, jak by taky mohla. Čeká na mě v posteli a čte si. Jistě ji zajímá, kde jsem zabředl na tak dlouho.

Kdes byl, Alexi?“ ptá se důrazným tónem.

U Erika, kde asi.“

A ona?“

Na nákupech…“

Tys nebyl s ní?“

Ne. To má být jako výslech?“

Ne, ale říkala jsem ti přece…“

Můžeš být klidná, ona mě nezajímá, je s Rikym. Stačí ti to tak?“

Jo, stačí!“ prohlásí nasupeně, otočí se na bok a jde spát.

Já si jdu dát raději sprchu, abych se uklidnil. Ale Laura se pořád vkrádá do mé mysli tak intenzivně, že se neubráním erekci. Nepomáhá mi ani studená voda, chlad téměř nevnímám, proto přidám teplou vodu a při myšlenkách na ni, si ho ve sprše vyhoním. Na milování s Klárou, která je nabručená, nemám pomyšlení, ani jeden z nás by z toho nic neměl, tudíž dávám přednost masturbaci a možná ještě dlouho budu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *