3. kapitola

Ranní vstávání není ani trochu příjemné. Jak rád bych si alespoň jednou za čas přispal o něco déle, než obvykle. Klára však většinou bývá zcela jiného názoru. Navíc dnešek je tak trochu výjimečný.

Alexi, vstávej! Slyšíš?“ snaží se mě Klára vzbudit.

Nech mě, ještě chci spát.“ vzdoruju a otočím se na druhý bok.

Na to zapomeň. Máme moc práce.“

Jaké práce, zas?“

Dneska je ta oslava, musíš mi pomoct. Nebo jsi zapomněl?“

Ne…, jistěže ne.“ říkám sice ne, ale ano, úplně jsem na to zapomněl a navíc bych to nejradši celé zrušil.

To však nemůžu, protože to není moje oslava, nýbrž Kláry. Dneska slaví své pětadvacáté narozeniny.

Vyhrabu se z postele a jdu za ní do kuchyně. Všechno už pečlivě celá natěšená připravuje, že si ani nevzpomene, jak jsem se včera malinko zdržel.

Lásko, prosím, podej mi z linky tu červenou misku.“

Lauru zatím nikde nevidím, ale zeptat se na ni Kláry, na to si rozhodně netroufám. Určitě bych si pak vyslechl spoustu poznámek. Navíc mě to snad ani nezajímá, sám nevím. Beztak zůstala u Erika.

Nevíš, kde je? Myslíš, že už třeba odjela?“ ptá se po chvíli sama Klára, tak přece jen.

Proč myslíš?“

No v pokoji není, nakoukla jsem tam a nespala tu.“

Říkal jsem ti přece, že je s Erikem.“

Tak kdes byl včera tak dlouho?“

No taky u něj.“ to se zarazí a podezíravě si mě změří.

To jste tam…s ní byli oba?“

Jo a pak jsem jel domů taxíkem. Nezajímám se o ni, co dělá a s kým. Tohle mě nebaví! Musíš se pořád tak vyptávat? Snad si může dělat co chce, ne? Vždyť jsi ji tu stejně nechtěla, můžeš být jen ráda, že je konečně pryč.“ vysypu to ze sebe a jsem u toho řádně naštvaný.

Jen nevím co mě štve víc. Jestli to, že Klára neustále vyzvídá, protože si připadám jako u výslechu nebo to, že Laura očividně nespala doma.

To jste tam šli jen tak?“

Ne, ukazoval nám novej barák, kterej si kupuje, nic víc. Chtěl poradit, jestli do toho má jít nebo ne, stojí pětadvacet mega…, ještě nějaké další dotazy?“

Nemusíš být hned tak nabroušený. Proč ti tak vadí, že je s ním?“

Proboha, proč by mi to zase mělo vadit? Kláro, dej mi už proboha svatého pokoj, začínáš být vážně otravná.“ seberu se a jdu raději přichystat posezení na zahradě.

Alexi počkej!“ volá za mnou a ihned si pospíší, aby mne konejšila. „Tak se nezlob, já se nechtěla tak vyptávat, mrzí mě to. Nechci se stále hádat. Navíc ten malej dneska děsně kope, určitě nás slyší a je z toho nervózní. On slyší všechno, co si říkáme. Nemůžeš, aspoň kvůli němu…“ nastaví mi bříško a já ji po něm pohladím.

Promiň, omlouvám se, jsem trochu podrážděný, nějak špatně jsem spal. Jdu nachystat pohoštění.“ políbím ji a jdu si po své práci.

Klářinu oslavu mi byl čert dlužen, zase se budu muset přede všemi celou dobu přetvařovat. Chtěl bych si konečně spokojeně žít vedle ní, ale copak to jde? Ještě jsem ani pořádně nezapomněl na Elen a teď se zase vynoří Laura, která je její přesnou kopií. Zrovna když už se zdálo, že se vše vrátí do pomyslných zajetých kolejí, musela se zase objevit a znovu rozdrásat rány, které se zdály být zahojené. A navíc si začít s Erikem. Je to, jako kdyby mi odvedl Elen. Jsem si plně vědom toho, že to není ona, ale můj mozek, možná i srdce to odmítají respektovat. Dokonce mám chvílemi pocit, že Elen zrazuji, že jsem zradil nás dva, naši lásku, všechno co mezi námi bylo hezké…

* * *

Už je po poledni a Laura stále nepřijela. Asi se jí včerejší večer v Erikově společnosti tak zalíbil, že zůstala s ním. Určitě přijedou na oslavu společně. Jen na to pomyslím, sevře se mi žaludek.

Nejsou ještě ani dvě, já tak trochu odpočívám na verandě, když se dotaví moji páni rodičové. Táta už mi dokonce odpustil nerozvážné chování, jelikož jsem přišel k rozumu a podvolil se rozhodnutí rady starších. Máti je štěstím bez sebe, Kláru přímo zbožňuje a její těhotenství je pro ni doslova požehnáním.

Ahoj Sašenko, kde máš Klárku? Že tys ji nechal dělat všechno samotnou.“ hořekuje máti hned na úvod.

Čau mami, to víš, že ne, jen na chvíli odpočívám. Na zahradě mám už všechno připraveno, neměj obavy.“

Zdravím synu.“ podá mi ruku táta.

Ahoj tati, pojďte dál. Sedneš si na zahradu nebo se chceš jít dívat třeba na televizi?“

Nene, půjdu s mámou.“

Máti už samozřejmě šmejdí všemožně po domě. Hledá Kláru, hlavně aby nebyla na ty přípravy sama. Jen co ji najde, vítají se, jako kdyby se neviděly minimálně půl roku. Někdy mám dojem, že se jí snaží vynahradit mou lásku. Ví, že mé city k ní, jsou jak bych tak řekl vlažné. Myslím, že až tu dneska naši uvidí Lauru, pokud dorazí, bude z toho pěkné pozdvižení. Jistě půjdu na kobereček. Doufám, že Klára nebude zase žalovat, protože má k tomu mírné tendence, stejně jako kdysi Zuzana. Vůbec si neuvědomuje, že mě tím ještě více popudí a odradí od úmyslu se polepšit. Nesnáším manipulaci, bráním se, jak jen můžu.

O hodinu později přicházejí další hosté. Jsou to rodiče Kláry spolu s Lukášem a Petrou, která se zhruba po měsíci odloučení vrátila s prosíkem, aby ji Luk vzal zpátky. Co by si taky počala sama s děckem. Určitě si dobře spočítala, že takového hlupáka jen tak nenajde. Klářiny rodiče sice znám, ale ne příliš dobře, protože žijí v Praze a Lukáš s Klárou ve Zdráhalově. Ani jeden z nich o rodičích nikdy příliš nehovořil.

Matka je účetní, otec marketingový analytik. Samozřejmě nejásají radostí, že se Klára rozhodla přerušit na nějaký čas školu, aby zůstala doma s dítětem. Už z jejich pohledu je jasně patrné, že se miláčkem rodiny Dolanských rozhodně nestanu. Snad by dokonce uvítali, kdyby ze svatby sešlo. Jako člověk bez titulu zřejmě nejsem jejich dcery dostatečně hoden. Ovšem výše mého konta tento handicap hravě odstraní.

Dobrý den…“ zdravím je už z dálky. Ani jeden z nich se totiž netváří moc přívětivě. Potřepou mi rukou jako leklé ryby a zalezou si na zahradu. Přisednou si k mým rodičům, s nimiž kupodivu navážou poměrně slušnou konverzaci. Klára jim podstrojuje, matinky se začnou rozplývat nad rostoucím bříškem, hotová rodinná idylka.

Já však netrpělivě očekávám zcela jiné hosty, jenže ti nejdou a nejdou. Už jsem jako na jehlách! Když dorazí Klářini spolužáci, ale Erik s Laurou nikde, pomalu se smířím s tím, že už ji dnes neuvidím.

Klára mi tak představí své kamarádky a jedna z nich, Denisa, na mě dokonce mrkne, ale co víc, políbí na seznámení. Zajímavé je, že to mé nastávající nevadí. Kdyby mě políbila Laura, vylítla by jako čert z krabičky v doprovodu žárlivé scény.

Zábava je v plném proudu, všichni se skvěle baví, jen já jsem myšlenkami jinde, spíš se vyloženě nudím. Naleju si Absint, abych si s Bertem, který je dost nervózní z našich hostů, šel sednout na verandu. Během chvilky mám však společnost, přijde za mnou Denisa.

To je tvoje, tady, ten statek?“

Jo je.“ odpovím a napiju se Absintu.

Aha, to je parádní teda. Co kdybych si někdy přišla zajezdit?“

Umíš to vůbec?“

No já vlastně ani nevím, mohla bych to zkusit.“

To bys mohla…“ proboha, tu mi byl taky čert dlužen.

Denisa se jeví jako velmi prostoduché stvoření. Nevím, jestli to na mě jen hraje nebo je opravdu tak naivní a hloupá. Kostru má však poměrně slušnou, obličej taky není úplně k zahození. Co mi k ní moc nesedí jsou obří prsa, tipuji tak číslo pět, které očividně považuje za svou velkou přednost. Na sexappealu jí však rozhodně přidávají plavé vlasy po pas. Bohužel vůbec nevím o čem si s tou slepicí mám vykládat, takže si zapálím cigaretu a jednu jí dokonce dost neprozřetelně nabídnu. Vypadá to, že kouří poprvé v životě, protože jakmile si podruhé potáhne, mám trochu obavy, že se mi pozvrací do klína. Raději to tedy típnu a přinesu jí džus, díky které mu se konečně vzpamatuje.

Hele a nemohl bys mi to tady ukázat?“ napadne ji, když dokašle a vypije celou sklenici do dna.

To myslíš jako teď?“

No jasně, že teď…“ zamrká na mě.

Jenže když jí chci zavést do stájí, uvidím přijet nějaké auto, vypadá to na BMW, proto ve mně pořádně zatrne. To bude jistě Erik…s Laurou. Neuběhne ani minuta a opravdu, jdou oba směrem k nám. Laura celá jen září, jsem si více než jistý, že až ji moje máti uvidí, asi ji klepne pepka. Rudé šaty se širokým výstřihem na ramena zvýraznily její štíhlý krk a úzký střih dává skvěle vyniknout bezvadné postavě. I když není zmalovaná, ale vypadá přirozeně, je velmi půvabná a krásná.

Běž prosím tě napřed, Deniso, za chvíli přijdu.“ požádám jí.

Ale určitě přijdi, ano?!“

Jo, za minutku jsem tam, neměj obavy.“ panebože, když pánbůh rozdával rozum, na tu se asi nedostalo.

Čau, už jsem myslel, že nedorazíte.“ říkám Erikovi. Denisa, ta koza, se totiž po nás stále otáčí.

Omlouvám se, to je moje vina.“ přiznává Laura.

Čau, asi jdeme pozdě, co?“

Tak trochu, ale tím se netrap, jistě jste měli něco důležitějšího na práci.“ neodpustím si jízlivou poznámku.

Miláčku, já jdu už popřát oslavenkyni, ano?“ řekne Riky a políbí Lauru na krk. Jistě mi tím dává najevo, že už je jen jeho. Ona se u toho však celou dobu dívá na mě.

Ano běž, já za chvíli přijdu, ale párty se asi nezúčastním.“

Erik jde na zahradu a my tak zůstaneme chvíli sami.

Už jsem myslel, že jste odjela domů.“ prohodím v touze navázat hovor, ale odpovědi se nedočkám, jen mě propichuje těmi svými smaragdy. To už začínám mít v kalhotách zase trochu těsno.

Proč jsi mě tam včera nechal?“

Nenechal, myslel jsem, že to tak chceš.“

Chtěla jsem…tebe!“

Lauro, to přece nemá cenu.“ protože stojíme na místě, nehýbáme se a jsme mimo dosah čidla, světlo na verandě zhasne, pak je téměř úplná tma. Vtom cítím, jak se dotkne mé tváře, proto ji pomalu chytím za ruku. Hrozně mě to vzrušuje, chtěl bych jí políbit, ale vím, že jakmile se pohnu, světlo se znovu rozsvítí. Je to napjatý okamžik a kdyby někdo přišel, určitě by mu to došlo, co tady děláme.

Otočím mírně hlavu a políbím ji na prsty.

Alexi…“ zašeptá potichu, i když tady nikdo není.

Hmm…“

Chtěla bych, aby ses mě dotýkal.“

To nejde, nemůžu.“

Proč ne?“

Nezvládl bych…další zklamání.“

Ale…“ v tu chvíli na mě zavolá ta káča Denisa.

Alexi, seš tady?“ to už sebou Laura celá trhne, světlo na verandě se rozsvítí a ona rychle vběhne do domu. Nejraději bych tu prsatou nánu přetrhnul.

Co je zase?“ odpovím s notnou dávkou nelibosti.

No slíbil jsi mi, že mi to tu ukážeš, já na tebe čekám! A bojím se, je hrozná tma.“ to se mi snad zdá, prej bojím se.

Myslíš, aby tě někdo třeba neukradl, jo?“ neodpustím si sarkasmus.

Zavedu ji tedy do stájí, kde pak všude rozsvítím, aby se náhodou nebála.

Jé, ti jsou fakt krásní.“ začne se rozplývat. „Všichni jsou tvoji?“

Ne, jen tři, další jsou na ustájení.“

Aha, Klára ani neříkala, že máte koně.“

Asi na to zapomněla, jsou moji, ne její.“

Asi, no… A můžu si je pohladit?“

Otevřu jeden box a nechám ji, aby si pohladila Zairu, je to taková celkem hodná kobyla. Jenže když Denise frkne do tváře, ta zapiští a Zaira se může v tu chvíli úplně zbláznit. Pak mi trvá dost dlouho, než se mi klisnu podaří jakštakš uklidnit. Denisa se celou tu dobu krčí, jako by jí snad šlo o život. Tohle je teda dáreček.

Seš v pohodě?“ ptám se jí, když vidím, že má smrt v očích.

Jo, jasně, ale asi raději půjdeme.“ což mi náramně vyhovuje, je to jen ztráta času. Chci se jít totiž podívat, kde se momentálně zdržuje Laura.

Odvedu, Denisu na zahradu a pokukuju, kde se kdo nachází. Páni rodičové sedí na jedné straně a omladina na druhé, mezi nimi dokonce Erik s Laurou, kterou přitom drží okolo ramen. Asi proto, aby nikdo neměl pochybnosti o tom, ke komu tahle kráska patří.

Sašo!“ zavolá na mě máti jen mě zmerčí a vypadá pěkně rozzlobeně.

Co je mami, potřebuješ něco?“

Můžu s tebou mluvit?“ chytí mě za ruku a táhne dovnitř. Vím přesně o co jí jde. „Kdo to je?“

A kdo jako?“

Nedělej si ze mě blázny. Za zrzka přece. Já myslela, že ona…přece zemřela. Říkal jsi mi to. Ty sis to vymyslel, že?“

Ne, nevymyslel, to je její sestra, přijela na pár dní z Německa.“

A že vypadá úplně stejně jako tamta!“

Mami, prosím tě, uklidni se, ano.“

Sašo, Sašenko…, slib mi, že zase nevyvedeš nějakou pitomost!“ říká s velkou naléhavostí v hlase.

Mami, buď naprosto klidná, ona stejně za pár dní odjíždí, nežije tady. Navíc jak vidíš, je tu s Erikem.“

To možná je, ale já jsem ji sledovala, vím, jak se na tebe koukala, jen co jsi přišel na zahradu.“

Ach mami, ani netušíš, jak jsi mě právě tímto potěšila. Jenže je mi to platné asi jako koze deštník. Po deváté večer, přijede za Klárou další banda gratulantů. Vypadá to, jako by sezvala všechny spolužáky. Na řadě je tak další seznamovací kolo a o zábavu je postaráno.

Rodičovstvo se odebralo do kuchyně, kde mastí karty, ostatní zůstali na zahradě, pustili si muziku a začíná se dokonce tančit. A to jsem doufal, že celou sešlost po desáté rozpustíme. Jak to však vypadá, Klára se dobře baví i beze mě, nemusím se proto příliš angažovat. Starám se pouze o jídlo, nosím drinky nebo ve chvílích volna sedím u ohně.

Všechno by bylo celkem v pohodě. Na to, že Erik drží Lauru okolo ramen jsem si celkem zvykl. Jenže jakmile začne hrát Warrior, jdou si ti dva zatančit, čímž se ve mně opět zvedá vlna žárlivosti. Sleduju je a nemůžu z nich téměř spustit zrak. Jak moc mu závidím…, hladí ji po rameni, pak sjíždí pomalu až k zadečku. Určitě se jí tak dotýkal i včera. Kopnu do sebe sklenku Absintu, abych si dodal kuráž a zvažuju, že bych ji další písničku zašel požádat o tanec. Risknu dokonce i žárlivou scénu, kterou mi Klára může ztropit. Jenže nejde na to jen tak koukat. Jak to vypadá, mám náramné štěstí, hned další písnička je The Light Behind Your Eyes… Neváhám ani vteřinu a jdu k nim.

Smím prosit?“ optám se bez zaváhání, aniž bych bral ohledy na Erikův nevraživý pohled, kterým sotva co zmůže, nakonec svolí, jak jinak.

Chytím Lauřinu ruku, trochu přitisknu k sobě a užívám si v tu chvíli každý její dotek, kterým mě doslova propaluje. Ze začátku jsme od sebe poměrně daleko, můžu se jí tak dívat do očí, jenže postupně se přibližujeme, až ucítím, jak mi Laura dýchá na hruď. Ježí se mi všechny chloupky, mám erekci a proto si ji přitisknu těsně na tělo. Opájím se tou kokosovou vůní, která ve mně probouzí nezkrotnou touhu, že bych si ji nejradši hned teď odvedl do ložnice. Je to velmi příjemné, přál bych si, aby to samé cítila i ona. Jenže písnička končí, poděkuju jí tedy za tanec, políbím ruku a odcházím pryč, musím, už se na ty dva milence nechci dál dívat. Jenže to už za mnou chvátá i Klára, která mě zastaví, jen co vejdu do chodby.

Alexi!“ zavolá s takovým důrazem, že se v tu ránu pořádně naježím.

Co je?“

To mě musíš tady přede všemi ztrapňovat?“

Nevím, proč bych tě měl ztrapňovat, jak?“

To jsi s ní musel jít tančit? Co já? Já jsem snad vzduch? Navíc je to moje oblíbená písnička!“

Vidím, že se bavíš s přáteli, nechtěl jsem tě rušit, to je všechno.“

Alexi, já tě varuju, jestli si s ní zase začneš!“

Jaké zase, proboha? Nic s ní nemám ani jsem neměl! Jak asi? Je tady dva dny a navíc je tu s Erikem. Nenech se vysmát. Buď tak laskavá a uklidni se! Těch tvých žárlivých scén mám po krk, Kláro!“

Myslíš si snad, že jsem úplně blbá?“ vykřikne nahlas.

To už naši hádku zaslechla i moje máti a jde se podívat, co se to děje.

Sašo, co zase vyvádíš?“

Nic, mami, nepleť se do toho! Jen tady Klára je zřejmě vědma. Má nebo měla nějaké vidění, pořád si něco namlouvá a já pak musím poslouchat její výlevy.“

Děti, nehádejte se, vždyť máte před svatbou, čekáte spolu dítě. Sašo, v tomhle musím s Klárkou souhlasit, nemyslím si, že by tady ta slečna měla být.“

Tohle je můj dům, tudíž já rozhoduju o tom kdo tady bude a kdo ne. Jenže vy na to očividně opět zapomínáte. Vlezte mi na záda, obě!“

No Sašo, jak to se mnou mluvíš?“ vyjekne máti.

Jeden tanec a vy mi kvůli tomu děláte peklo. Už jste se asi všichni zbláznili! Myslím, že by ses měla věnovat hostům, je to tvoje oslava.“ prohodím směrem ke Kláře, zajdu si pro láhev Absintu a jdu si zase sednout na verandu. Bohužel klidu mi není dopřáno, protože za okamžik přijde Erik.

Problémy?“ ptá se, ale z jeho hlasu mám dojem, že mi to i přeje.

Ani ne.“

Myslím, že bude lépe, když bude u mě.“

Hmm, jak myslíš. A co Soňa, ta ti návštěvu schválí?“

Budeme spolu těch pár dní ve vile. Soňa mě stejně nepotřebuje. Taky, rád bych začal znovu. Asi se rozvedu, hlodá to ve mně už dlouho. Teď…, byla by to příležitost, důvod. Možná bych ji měl lapnout za pačesy.“ pak je na chvíli ticho, ale Riky ještě neskončil. „Ona je úžasná Alexi! Mám pocit, že po dlouhé době zase něco cítím. Včerejší noc…, nevím jak to říct…, je tak vášnivá!“ jen to vysloví, musím zatnout ruku v pěst. Nechci poslouchat jaké byly jejich noční hrátky. O to méně po tom všem co mi řekl. Dovedu si to živě představit, jak tam spolu budou vegetovat. Jeho nadšený výraz mluví za vše.

A proč mi to vlastně říkáš?“ utrousím, aniž bych se nějak pokoušel maskovat zklamání.

Seš kámoš, ne?“

Asi bys ji neměl nechávat samotnou.“ snažím se ukončit rázně naši debatu.

Nenechávám, jen čekám, až si sbalí věci.“

Všechno to ve mně vře. Tak moc bych ji chtěl zastavit, ale asi by to bylo zbytečné. U něj ve vile, jí bude jistě báječně, milování pod hvězdami, luxus kam se podívá. Určitě je zvyklá na úplně jiný život, vzpomínám si, že se o tom zmínila i Elen.

Bude to pro všechny lepší.“ vrátí se Riky k původnímu tématu.

Kdo jsou ti všichni?“ neodpustím si ironii.

Ty, já, Klára… Bylo vás slyšet až ven.“

A co Laura?“ zeptám se se sevřeným hrdlem.

Pro tu taky. Sám vidíš, že ji tu nikdo nechce. Myslíš, že je jí to příjemné?“

Ne.“

Tak vidíš. Mimochodem, už sis to rozmyslel?“

Co jako?“

Jestli se vrátíš do realitky?“

Zatím jsem o tom nepřemýšlel.“

Potřeboval bych to vědět. Co nejdříve.“

Proč na to vlastně tak spěcháš? Doteď jsi to táhl s Lukem a najednou takový spěch.“

Potřebuju prachy.“

Jo jasně, na tu svou vilu, co?“

To taky.“

Já si to ještě promyslím, zítra ti dám vědět.“

V tu chvíli přijde Laura i s kufrem.

Běž prosím napřed, Eriku. Jsem tam za okamžik.“

Takže…, už odjíždíte?“ ptám se rozpačitě a vstanu z lavičky.

Ano, budu ještě pár dní u Erika, pak se vracím do Německa. Chci vám poděkovat, Alexi. Jsem ráda…, vážím si toho, že jste mi umožnil podívat se zpátky.“

Můžete přijet kdykoli budete chtít, Lauro.“ říkám v naději, že mi svůj návrat potvrdí.

Myslím, že raději ani ne. Co jsem chtěla vidět, to jsem viděla. Už se nevrátím, není důvod. Nerada bych vám přidělávala starosti. Tuším, že už tak jich máte víc než dost.“

Hlavou se mi najednou honí spousta různých myšlenek, chtěl bych ji přimět, aby zase přijela, jen mě vůbec nenapadá jak. Mé naděje jsou pryč.

Kdybyste se snad rozmyslela…, já…“

Starejte se mi prosím o Rozálii.“ přeruší mě, podává mi přitom ruku a zadívá se mi do očí.

Moc mě to všechno mrzí, omlouvám se vám Lauro!“

Mě také, ale možná…snad se ještě někdy setkáme.“ odpoví s úsměvem na rtech.

Mám jednu otázku.“

No prosím, ptejte se.“ pobídne mě.

Záleží vám na něm?“

To je snad trochu předčasné. Nemyslíte?“

Ale i přesto, rád bych to věděl.“

Záleží na tom snad? Co se změní, když to budete vědět?“

Ano, mně na tom záleží. Vždycky se něco může změnit.“

Snad…“

A na mně?“

Alexi, to už jsou dvě otázky.“ usměje se a stále mě propichuje svým zeleným pohledem, ze kterého se mi rozklepou kolena, až ucítím zase tu podivnou slabost. „Nechtějte to vědět. Na shledanou.“ teprve teď se vysmekne z mé ruky a rychle odchází pryč.

Já tam pak stojím ještě dalších deset minut bez hnutí, jen přemýšlím nad tím, co mi poslední větou chtěla říct. Znamená to, že by jí na mně opravdu mohlo záležet? Asi je to jedno, protože je stejně pryč. Možná to byl všechno jen sen. Další z krátkých epizod mého života. Všechno na čem mi doopravdy záleží, vždycky skončí předčasně.

Vrátím se do domu, kde hned na chodbě potkám Kláru, nevím, jestli nás viděla, možná…, je mi to stejně jedno.

Doufám, že jsi na sebe pyšná.“ řeknu s úšklebkem a jdu si raději lehnout. Nedokázal bych se už dále přetvařovat. Klára tu má své přátele. Znám jen Lukáše s Petrou, jenže ani s nimi se bavit nehodlám. Vím, jak se na tu oslavu Klára těšila, ale je to víceméně její vina, že to dopadlo právě takhle.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *