(NE)NAPRAVITELNÝ

Přímé pokračování románu Ztracený

Sedím si jen tak v klidu na terase, koukám do prázdna a kouřím. Bert mi leží u nohy, sem tam si sedne, já ho škrábu za ušima. Klára vaří oběd v kuchyni, všude okolo klid…vypadáme dočista jako spokojená rodinka. Vedeme poklidný život na statku, kde čekáme, až se nám narodí dítě.

Jenže moje srdce…je stále bolavé! Krvácí pro mou lásku o kterou jsem tak náhle přišel. Zvykl jsem si, Kláru mám rád, možná by se dalo říci, že nám to i klape, ale můj život bez Elen, ztratil svým způsobem smysl, nežiju, spíš přežívám.