3. kapitola

Po schůzce zapadnu znovu do kanceláře, nyní už prázdné, abych sepsala svou okamžitou výpověď. Nikdo tu na mě nečeká, aby mi domlouval, že je to hloupost, že bych měla zůstat… Jenže já o to ani nestojím. Sice jsem ve skrytu své hloupé naivní duše doufala, že za mnou Radek přijde, abychom si promluvili, vyjasnili si to, ale nestalo se tak. Je vůbec co vysvětlovat, o čem mluvit?

Nepotřebuju žádnou protekci, nebudu neustále u někoho škemrat, doprošovat se, i když to všechno jistě nebude tak snadné, jak si teď hrdinsky namlouvám.

Na personálním nemají z mého odchodu příliš velkou radost, ale nakonec mi to paní Váchová podepíše. Když jí vylíčím svou rodinnou situaci, že se musím postarat o svou nemocnou matku, s pochopením výpověď přijme. Radek se jistě bude divit, proč jsem za ním nepřišla, ale neměla bych na to dostatek síly.

Proto nejdu ani na naši smluvenou schůzku o páté, kterou máme domluvenou již pár dní. Raději si vypnu i mobil, protože je více než pravděpodobné, že mě bude hledat. Jenže já s ním nechci mluvit, ani ho nechci vidět, tohle bych rozhodně nezvládla. Jistě to nevydržím na věčné časy, ale teď toužím být sama.

Najednou si vzpomenu na tichý byt v přízemí, kde jsem dnes byla s Alexem. Kdyby to šlo, vrátím se tam hned teď. Určitě bych tam zase cítila tu jeho vůni, která snad nasákla i do mých pórů. I ten krátký čas strávený s ním, byl pro mne nezapomenutelný. V hlavě si tak stále dokola přehrávám náš kratičký rozhovor, než jsem to jedinou, zcela nerozvážně pronesenou větou pohřbila…

Doma nemám stání. Bojím se, že mě Radek bude co nevidět nahánět, proto okamžitě po příchodu mizím ven. Don je z mého počínání u vytržení. Nadšeně poskakuje, snaží se mě olíznout jazykem a přestane až ve chvíli, co ho okřiknu.

Nikam nechvátám, procházím se kolem řeky, přemýšlím co budu zítra dělat nebo kde bych měla hledat práci. Je už po sedmé, venku jsem hodnou chvíli, dokonce mi začíná být i chladno, když u lávky zahlédnu postávat dost povědomou postavu.

Ahoj!“ zdraví mě s úsměvem na rtech Tristan. „Už jsem myslel, že nepřijdeš.“

Já zase myslela, že už nikdy nepřijdeš.“

Proč bych nepřišel. Od rána nemyslím na nic jiného.“

Ale včera to tak nevypadalo.“ odseknu dost napruženě.

Já vím… Jsem si toho vědom. Sorry!“

Nesnáším tenhle styl omluvy, i to slovo, snaží se mi snad ukázat, jak je světový, že ovládá cizí jazyk nebo co se mi tím vlastně snaží říct. Je to tak povrchní, neupřímné, neuctivé…, až to bolí. Pro dnešek mu to snad i prominu.

Omluva se přijímá.“ odpovím s velkým přemáháním.

Tak to je bezva.“ oddychne si. „Co, že jsi dneska vyrazila tak brzy?“

Chtěla jsem být sama.“

To jako, že mám zase vodprejsknout?“ změní rázem svůj vlídný tón. Teď ho nějak nepoznávám. Sakra, kde je ten milej chlap, kterého jsem potkala včera odpoledne. Že by se snad uměl tak skvěle přetvařovat?

Ne, tak to nemyslím.“ řeknu smířlivým tónem. Další fiasko už nezvládnu. Tak moc potřebuju obejmout a utěšit. Ale sotva se mu vrhnu okolo krku. „Jen mám dneska špatný den, nic víc.“ dodám vzápětí. Snad trochu doufám, že se mu budu moct vyplakat na rameni.

Jo tak…, to se občas stane. Dostala jsi snad košem?“ ušklíbne se drze.

Vlastně i tak se tomu dá říkat.“

Hmm…, to mě…mrzí.“ s ním to tedy není vůbec jednoduché. Hej! Prober se chlape! Volám na něj v duchu. Potřebuju kapku něhy. „Tak co se třeba projít?“ vypadne z něj náhle.

Sice se už procházím dvě hodiny, ale klidně si dám druhé kolo.“

Ve skrytu duše mě strašně štve, že je to takový trouba. Chvílemi nevím, co si o něm mám myslet. Možná jsem i doufala, že mě pozve k sobě, nebo řekne, že si někam společně zajdeme na kafe, čaj…, grog, já nevím, ale tohle mě zkrátka zklamalo.

Jediný, kdo je z procházky natěšený je Don, který při otáčce nazpět k parku opět ožije. Musím však uznat, že Tristan je dnes mnohem lepší společník než včera. Sice se chvílemi chová trochu jako buran, ale i to jsem schopná mu prominout…, pro dnešek. Neskutečně mě ale vytáčí fakt, že každou chvíli vytáhne z kapsy svůj mobil a něco do něj spisuje. Vsadila bych se, že visí s někým na chatu a vede vášnivé debaty. Ani moje společnost není dostatečným důvodem pro to, aby toho nechal.

Cestou k domovu mě rozklepe pořádná zimnice. Začínají na mne doléhat stresové situace dnešního dne i chlad, který venku naneštěstí panuje. Nemoc je ovšem to poslední, co bych potřebovala. Tristan má na sobě jak bundu, tak i zimní prošívanou vestu. Bundu má rozepnutou, jistě je mu teplo, říkám si a bláhově se domnívám, že když mu to nějak šikovně naznačím, stane se z něj džentlmen a tu svou vestu mi alespoň na chvíli půjčí. Dokonce se snažím přidat do kroku, protože zima je mi najednou přímo neskutečná.

Jestli ti to nebude vadit, přidala bych, je mi celkem kosa.“

Tobě je zima? Co blbneš, mě je úplně bezvadně. Vydržel bych v takovém počasí venku věčnost.“

Dneska toho na mě bylo zkrátka moc.“ snažím se opět vrátit ke svému problému, na který se ani jedinkrát nezeptal. A to jsem opravdu doufala, že mě vyslechne, i to by mi právě teď stačilo.

No jo, dostala jsi kopačky, chápu. Ale zase na druhou stranu, ber to z té lepší stránky.“

A to jaké, jestli se smím optat?“

Přece tak, že můžeš začít znova. Je to koloběh života. Něco skončí a hned něco začne. Snaž se to brát jako výzvu, člověče.“

Co to prosím? Zůstávám v němém úžasu… on mi opravdu řekl člověče?! Tak tenhle chlapec je už vážně marný. Já to zkrátka balím.

Hele, víš co? Mě je fakt chladno, mám toho nad hlavu… Já padám domů. Zatím se měj! Čauky, Tristane…“ loučím se s tím zabedněncem. „Done! Pojď honem.“ dávám se rychle do běhu.

Tak čau, Hano!“ volá za mnou ještě.

Bože můj, kdo mi nakukal, vyrazit ven s tímhle trubadúrem!!!

Doběhnu k brance, celá uřícená a vyplivnutá jako borůvka. Jen co chytnu za kliku, někdo na mě zatroubí. V tu ránu se tak vylekám, div, že si neucvrnknu do trikotu.

Co tady blbneš, dorostenko! Plníš si odznak zdatnosti, či co? Já tě naháním celé odpoledne!“ vyjede na mě okamžitě Soňa.

Promiň, neměla jsem náladu s někým mluvit.“ omlouvám se provinile.

To jako ani se mnou ne? Ty mě vážně štveš! A co ta tvoje výpověď? Zbláznila ses?“

Víš co Soni, jdeme dovnitř nebo tady zmrznu.“ drkotám zubama. „Hlavně mlč před máti. Díky!“

Na chodbě naštěstí nikoho nepotkáme, proto se nerušeně můžeme přesunout do mého pokoje, kde nám hned uvařím horký čaj. Ruce přitisknu na nahřáté topení a snažím se v rychlosti aspoň trochu zahřát.

Tak proč? Ven s tím a žádné vytáčky.“ pobídne mě Soňa.

Co chceš slyšet? Mám toho plné zuby, nedávám to! Ne s Mikulou za zadkem. Mám plné brýle, toho ignoranta.“

Kašli na něj, je to blb. Hele, budeme dělat, jako by se nic nestalo.“

Tvoje máti má ale jiný názor. Mluvila jsi s ní?“

Jo, ani ona nechápe, že jsi se všeho tak rychle vzdala.“

Nevzdala, ale skončila jsem a tak to taky zůstane.“

A co já?“

Co je s tebou?“

Nemůžeš se vrátit kvůli mně? Já tam nechci být bez tebe…“

Mě tam nepotřebuješ, je to váš podnik.“

Tak víš co? Sbal se, budeš teď u nás.“

Ne, to nejde. Co by na to řekl Erik.“

To je mi jedno. Nezajímá mě. Vždyť víš. Stejně je to jen dočasné.“

Co je dočasné?“

Mezi mnou a Erikem. Hezky mu sbalím fidlátka, popakuje z baráku. Čekám jen do té dovolené. A co ten byt, máš ho?“

Zatím ne.“

Tak to je bez debat. Kde máš kufr?“ chopí se Soňa iniciativy.

Neblbni, Soni. Tohle nemá cenu.“

Má to cenu! Tak kde ho máš?“ vyjede na mě znovu, čímž mi dává jasně najevo, že nehodlá vést jakékoli diskuze.

Na skříni.“ ukážu nenápadně očima.

Soňa se okamžitě stává ženou činu, takže popadne kufr a během deseti minut jsem sbalená. Dopijeme si čaj, který mě uvnitř mých útrob krásně zahřívá, načež se vydáme na cestu. Nemůžu uvěřit tomu, že jsem se nechala tak snadno zdolat. Asi proto, že to doma svým způsobem nesnáším. Skoro nic mě tam nedrží, snad jen pocit jakési zodpovědnosti vůči máme. Jenže jak vidno, je jí úplně jedno, co se mnou bude.

Ano, snad jen ten pocit, mě nutil tam setrvat tak dlouho, jinak to tam z duše nenávidím. Děsím se toho, jak se vrátím domů a máti je namol, i toho, jak mě s Helenou ponižují a neustále mi dávají najevo, že jsem úplně k ničemu. Tohle je přesně ten důvod, proč Soně nedalo žádnou práci mě odtamtud dostat.

Erik je kupodivu doma a zdá se, že mým příchodem není ani v nejmenším zaskočen, nedělá mu to žádné vrásky.

Čau Hančo!“ zdraví mě zvesela od televize.

Ahoj Riky.“ odfouknu si a sesunu se celá utrmácená na gauč.

Co ty u nás, tak navečír?“ ptá se pobaveně.

Bude teď tady u nás. Helena ji vystrnadila. Jistě ti to nevadí, drahý…“

Moc se omlouvám, že jsem tady tak vtrhla, ale Soňa na tom trvala.“

V pohodě, Hančo. Buď tady jako doma. A jak dopadla ta tvá dnešní exkurze po bytech? Vzal to Alex hezky od podlahy?“ mrkne na mě.

V tu chvíli i Soňa pořádně zbystří. Určitě pochopila, jak to Riky myslel a na co tím naráží.

No…, nevím co myslíš tím od podlahy, ale viděla jsem dva byty a vypadá to, že zůstanu u toho prvního.“ odpovím pravdivě a přehlédnu tu bohapustou narážku.

Vidíš, ani ses mi nepochlubila.“ udělá na mě Soňa vykulené oči, což Erik nevidí, protože je k ní zády.

Neptala ses, navíc není s čím se chlubit.“ zdůrazním poslední slovo, aby se dovtípila.

Taky dala výpověď, představ si to. Přišla v jeden den o bydlení i o práci. Je to bláznivá ženská.“

Tak to budeš mít těžké holka.“ podotkne Erik.

Nemohl by ses jí po něčem podívat? Máš přece plno známých, zeptej se někoho.“ přimlouvá se za mě Soňa.

Můžu se poptat… Nebo můžeš jít k nám. O jednoho víc nebo míň.“

Jak k vám? Co to pleteš za nesmysly. Ona potřebuje práci ne dělat někomu poskoka za pár šupů.“

Co pořád máš Soňo, proč by dělala poskoka? Když bude šikovná, vydělá si více, než u vás.“

No sakra, když si představím…, že by mi snad měl šéfovat Casanova, nevím jestli se děsit nebo to brát jako výzvu, přesně jak to dneska zmínil Tristan.

Kolik?“ zeptám se proto přímo.

Co kolik?“ pohodí hlavou nechápavě Riky.

Kolik si u vás můžu vydělat?“

Hani neblbni, vždyť jsou před krachem, za pár měsíců to tam můžou zavřít.“ snaží se mě odradit od mého úmyslu Soňa.

Co já vím… Nějaký základ mít budeš, plus provize.“

Na to se neptám. Dejme tomu, že budu šikovná, tak si můžu vydělat kolik? Chci znát sumu, kecy kolem mě nezajímají.“ stojím si za svým dotazem.

To bych do tebe neřekl, že dokážeš být tak odhodlaná.“ poznamená Riky s údivem. Je to různé, záleží, kolik prodáš ale můžeš se dostat na padesát i více.“ sákryš, ani se nemusím dlouho rozmýšlet. Co tím můžu ztratit?!

Fajn, tak to si plácnem. Beru to.“

Ty ses už vážně úplně pomátla. Já tě nepoznávám.“ kroutí Soňa nevěřícně hlavou.

Jen ji nech, vážně vypadá pořádně nažhavená.“ mrkne na mě znovu Riky. Což se snažím jako obvykle ignorovat. Mám dojem, že to ani nemyslí nijak zle.

Soni, nechci prudit, ale ráda bych si šla lehnout.“ požádám svou přítelkyni o teplý pelech.

Rozloučím se s Erikem a Soňa mě vede nahoru do pokoje pro hosty, který je stejně skvěle vybavený jako ten můj. Jen kuchyňka mi tady bude chybět, ale postel budu mít parádní.

Proč jsi mi neřekla, že jsi po těch bytech byla dneska právě s Alexem?“ ptá se vyčítavě, jen se za námi zavřou dveře.

Nebylo co říkat. Ukázal mi jen dva byty a pak mě odvezl na firmu. Co bylo dál, to už víš. Neptala ses mě a vážně to ani nestojí za zmínku.“ lžu jako pravý přeborník v disciplíně opiju tě rohlíkem.

A co na něj říkáš? Co vlastně říkal? Mluvili jste spolu o něčem?“

Ty jsi někdy vážně trdlo, Soni. Jasně, že jsme spolu mluvili, ale ne o tom, o čem myslíš.“

No a co líbí se ti, neptal se na mě?“

Měl by se mi snad líbit?“

Ty víš, jak to myslím.“

Jo je v pohodě, ale teď jsem vážně utahaná, řekneme si to zítra, jo?!“

Ty seš hrozná, nebudu z toho spát.“

Klidně spinkej, bavili jsme se jen o těch bytech, vlastně není víc co říct.“

A ptal se na mě?“

Já ani nevím, myslím, že snad…, ani ne, možná jsme to jen zamluvili.“ odpovím vyhýbavě. Vím, jak by ji to potěšilo, kdyby se zeptal, takže jí nechci kazit radost, že na ni řeč vůbec nepřišla.

Tak dobrou…“ popřeje mi Soňa hezké spaní a dá mi pusu na tvář. Já si jdu následně dát horkou sprchu, abych si konečně mohla zalézt do obří postele, zavrtala se pod peřinu, jen usnu jako dudek během pár chvil.

***

Hned ráno vyrážím s Erikem do realitky. Chce mne na úvod seznámit s firmou, což vítám. Soňa má sice opět námitky, ale přehlížím to. Rozhodla jsem se tak, musím to vyzkoušet za každou cenu.

Než tam však dojedeme, začínám se obávat setkání s Alexem, co když ho tam potkám, jak se asi bude asi tvářit. Nakonec se ukáže, že mé obavy jsou zcela liché, protože pan ředitel má dovolenou. No jistě, ta jeho svatba. Kdyby tu byl, měla bych neskutečnou trému, tak si můžu předem malinko obhlídnout terén, stejně mne setkání později nemine.

Erik mě seznámí s ostatními zaměstnanci a já z toho mám najednou velice dobrý pocit. Líbí se mi tu. Myslím, že všechno je lepší, než se setkat s Mikulou. Na toho chlapa mám averzi, asi bych se s ním po včerejšku nemohla potkávat každý den. Jo, jsem si jistá, udělala jsem správnou věc.

Vlastně to tady vůbec nevypadá tak hrůzostrašně, jak se mi Soňa snažila navykládat. Ale ona vždycky trochu přehání. Jaké je však mé překvapení, když se zrovna zde potkám s Dominikou. Moc dobře ji neznám, pamatuju si ji pouze z Erikova mejdanu na kterém byla právě ona přistižena s Alexem. Jaká to náhoda… Ten svět je neskutečně malý.

Všichni se tehdy jejich výstupem náramně bavili, já stála sice opodál, ale zapomenout na to nejde. Nika se ten večer pořádně porvala s Alexovou snoubenkou, tuším. Příliš sympatická Nika není, ale budu se snažit překonat, přestože z nás kamarádky asi nikdy nebudou.

Ahoj Hano! My se známe, že?“ jak vidno, i ona si mě ještě pamatuje.

Tak trochu…, od vidění.“

Jo, já vím, tenkrát na párty. Prohodily jsme spolu pár slov.“

Asi… je to možné.“ přitakám víceméně neurčitě.

Co ty tady? Znáš se s Erikem?“

Ani ne. Znám se s jeho ženou.“

Aha. Takže přece tlačenka. No není divu. Tahle firma jde ke dnu. Nechci ti brát iluze, ale myslím, že ani jedna z nás tady příliš dlouho nevydrží.“

Proč myslíš?“

Proč asi. Jak říkám, jdeme ke dnu, jestli to tady Alex nedá dohromady, tak končíme.“

Kdo je Alex?“ dělám, že nevím o koho jde, třeba mi o něm řekne něco víc.

Spolumajitel. Vrátil se teprve před časem. Takovej namachrovanej týpek. Však ho poznáš. Divím se, že tě sem Riky vůbec bral, v naší situaci… Mělo by se spíš propouštět, ne nabrat další lidi.“

No, jak vidíš, jsem tady.“

Alex o tom neví, že?“

O čem jako?“

No neví, že tě sem Riky vzal. On by to nedovolil. Obávám se holka, že hned jak se vrátí, tak poletíš. Řekla bych, že nejsi jeho typ.“

Tady snad záleží na tom, kdo je čí typ?“ podivuju se nevěřícně.

V této situaci asi ano. Navíc…, oni oba, jsou tak trochu na ženské. Když se líbíš, máš výhodu. Ale jakmile tě dostanou do postele…, dávej si na ně dobrý pozor.“

Teď mluvíš jako zhrzená milenka.“ ušklíbnu se.

Zhrzená nejsem, to ani omylem, ale lhala bych, kdybych řekla, že jsem je neměla oba.“

To jako najednou?“ vyletí ze mě a kulím oči.

Najednou ne. Ale nějaký čas jsem to táhla s každým z nich.“

Opravdu nevím, jestli jsem právě tohle chtěla slyšet, ale než se stačím dozvědět nějaké další podrobnosti, už k nám jde zpátky Erik.

Co se tady vybavuješ, Niko! Nemáš snad co na práci?“ sjede ji hodně příkře.

Neměj péči, už jdu. Kdybys neutratil co se dalo, nemusíme teď lítat jako nadmuté kozy!“ přisadí si neomaleně Dominika.

Jestli se ti to nelíbí, víš kde jsou dveře!“ odsekne jí.

Tak mezi těmi to tedy náramně jiskří. Jak se zdá, o zábavu tady nebude nouze, ale mám z toho nefalšovanou radost. Nika mi přijde jako pořádná potvora. O té se před Soňou snad ani nemůžu zmínit.

Však počkej v pondělí… Až Alex zjistí, že jsi přitáhl další ovečku. Poletí, uděláme jí pápá…“ chichotá se Nika a mává na mě.

Tak běž už!“ zvýší na ni znovu hlas Erik, až mi jejich hádka začíná být nepříjemná. Mají tady mezi sebou opravdu velice zajímavé vztahy. Nika byla bezesporu Erikovou milenkou, tohle by si přece ke svému zaměstnavateli jinak nikdy nemohla dovolit. Ještě, že jsem byla jediným svědkem jejich rozepře, cítím se opravdu velmi trapně. A můj respekt si Erik rozhodně nezískal. „A ty pojď se mnou, Hančo…“

Prý Hančo… Pche!“ neodpustí si opět další jízlivosti Nika a obrátí u toho oči v sloup.

Sakra tak běž už Niko! Kolikrát ti to ještě budu opakovat!“ osočí se na ni Riky znovu, tentokrát s ještě větší razancí v hlase. To už se díkybohu opravdu vzdálíme a cupitám za Erikem do kanceláře, kde mi podá nějakou smlouvu k prostudování.

Doma si to v klidu projdi a večer mi dáš vědět. I když vlastně…, dneska asi nepřijdu. Zítra mi to sem přines.“

Jasně, díky moc.“ na to, proč nepřijde večer domů se raději nevyptávám. Však to není moje věc. To si musí vyřídit oni dva se Soňou. Jenže ta už s ním vlastně taky moc nepočítá.

Není zač. A Niku neposlouchej, ona je hloupá.“

Ale chová se k tobě…, dost neurvale. Proč jí to dovolíš? Jsi přece její nadřízený.“ neodpustím si, zkrátka mi to vrtá hlavou. Možná jsem jen zvědavá, co na to odpoví.

Ona…, je už taková. U nás máme trochu volnější morálku.“

Tyhle vztahy na pracovišti nedělají dobrotu. Já to Soně přece neřeknu, Eriku, neměj obavy. Ale myslím si, že tohle by si k tobě neměla dovolit. Teď jsem to slyšela jen já, ale jestli se tak k tobě chová i před ostatními, nikdo tě za chvíli nebude brát vážně. Přemýšlej o tom.“

Díky, Hančo.“

No, budeme si kvit. Já teď pojedu domů…, tedy spíš k vám domů.“ usměju se na něj. „Zítra zase přijdu. Kdy mám vůbec nastoupit?“

Stačí od pondělka.“

Dobře, dohodnuto…ahoj.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *