Ztracený

1. kapitola

Dnes to vypadá na skvělý den. Konečně mám příležitost provětrat své nové autíčko, které mi z autosalonu dovezli přímo domů před dvěma dny. Můj nový Jaguar si tiše pobrukuje, já se naparuju jako páv a švihám si to po dálnici za zvuku hlasité hudby Hollywood Undead…

2. kapitola

Ráno se probouzím s ukrutnou bolestí hlavy, kterou doprovází nesnesitelná žízeň. Marcelu nikde v pokoji nevidím. Dobelhám se do koupelny, kde vyloktám přímo z kohoutku snad litr vody na ex. Při pohledu do zrcadla se pak téměř polekám, jsem vážně krasavec…

3. kapitola

Přesně jak jsem předpokládal, ráno samozřejmě zaspím. I když jsem domů dorazil brzy a vymluvil se Zuzaně na fitko, ztropila mi scénu jako žárlivá manželka. Byl jsem z toho všeho akorát dokonale otrávený. Další baba, co by mě neustále chtěla dirigovat. Raději jsem šel spát do obýváku…

4. kapitola

Vstávání je zase mírně krušné. Dneska je mi však mnohem lépe, než minule. Mám akorát ukrutný hlad. Včerejší večeře šla ven, takže se mi žaludek začíná pořádně kroutit. Jsem celý ulepený, cítím se špinavý a smrdím tak, že bych směle mohl konkurovat bezdomovcům…

5. kapitola

Bohužel tuším, která bije! Irena, ta nána pitomá, to Lukovi určitě všechno vyslepičila. Mám se na co těšit! Počítám i s tím, že dostanu pěknou nakládačku. Cestou tak nevím, čím se užírat dřív. Jestli tím, že dostanu za chvíli přes hubu nebo tím, že už mě Elen nechce vidět…

6. kapitola

Je devět, mám volné téměř celé dopoledne, tak co s ním… Zuzana ještě spí a rozhodně ji nehodlám budit. Neustále si pohrávám s jistou myšlenkou, že bych přece jen vyjel dřív. Mohl bych se tak zastavil v Javo… Ne, Alexi, měj přece rozum, odmítla tě, nebudeš se doprošovat!

7. kapitola

Jsem náramně zvědavý, co mi dnešní den přinese. Po včerejším večeru jsem opět na úplném dně. V hlavě si stále přehrávám scénu dvou milenců… Taky už musím do práce. Na druhou stranu to vítám, protože se tak zbavím vdavek chtivé Zuzany…

8. kapitola

Další dny jsou jak v práci, tak i doma pouze nuda a šeď. Zuzana trucuje, nebaví se se mnou, jen se učí na státnice. Domů však neodjela, což je zázrak. Co jsem ovšem odpozoroval, matince volá pravidelně. Irena se kupodivu neukázala, ale v práci je ticho jako před bouří…

9. kapitola

Nedělní ráno je dost kalné. Nejen venku za oknem, ale i doma. Zuzana na mě skoro nepromluví, jak by taky mohla, po tom, co jsem jí udělal. Balí si věci a chystá se odjet domů, v týdnu ji čekají státnice. Vím, že bych měl něco říct nebo se pokusit o smír, ale nemůžu se přinutit…

10. kapitola

Stále více nabývám dojmu, že už bude všechno v pohodě. Dokonce se smířím i s myšlenkou, že se ze mě stane ženáč, možná také otec a že už Elen zřejmě nikdy neuvidím. Myslím si to však pouze do chvíle, než se všechno opět zkomplikuje. Jsem zkrátka magnet na průsery!

11. kapitola

Hned v sobotu ráno, dostanu od Zuzy zprávu, abych pro ni přijel ve dvě na nádraží. Musím se tomu od srdce zasmát. Jsem náramně zvědav, jak přivítá našeho nezvaného hosta. Vypadá to na ohromnou psinu, vážně se na to těším. V noci se mi zdálo o Elen, krásný sen…

12. kapitola

Do Javořinek se vydávám s velkým očekáváním, jsem zvědavý, co řekne Elen na mou nabídku…, snad mě nevyhodí. Auto nechám stát opodál, ale pět minut před desátou už zvoním u dveří. Musím zvonit dvakrát a stále nikdo nejde otevřít, slyším jen štěkat Berta…

13. kapitola

Hned v pondělí naklušu do práce jako znovuzrozený. Jsem ve výborné náladě a těším se na odpoledne, až zase uvidím svou lásku. Náš výlet se nad očekávání vydařil. Elen mi však nebývale chybí, proto budu muset pracovní povinnosti nějak přetrpět…

14. kapitola

Další den, mám v práci opět na starosti Dominiku. Jako by mi nestačily problémy doma s Irenou. A jak se hned ukáže, i ona si všimla Elen. Očividně se jí to příliš nelíbí, což mi dává okamžitě najevo hloupými připomínkami, které si zkrátka nemůže odpustit…

15. kapitola

Ráno dorazím do Javořinek těsně po desáté, jsem natěšený jako malé dítě, až uvidím svou lásku. Samozřejmě jsem také zvědavý, jak dopadl včera Foltýn. Vůbec se neostýchám a jdu rovnou k domu. Nikde nikoho nevidím, takže hned zazvoním…

16. kapitola

Cestou ke Kláře koupím dvě kytky a po sedmé hodině zvoním u Lukáše. Zřejmě na mě netrpělivě čekají, protože Luk přijde otevřít téměř okamžitě. Jen co vejdu do haly, přiběhne drobná černovláska s mikádem po ramena, oproti Ireně…

17. kapitola

Tento den, bude stát rozhodně za to! Už po jedenácté mi volá Klára, že je všechno zařízeno. Svatba bude na radnici 16.6. ve 13:00. Svatební hostina pak U Rokyty. Zajištěno je oznámení, výzdoba, výslužky, jídlo… Nestačím zírat, vážně jsem v pasti, ze které není úniku…

18. kapitola

Na můj výstup v autě se bohužel poměrně brzy zapomene, rychleji než jsem doufal. Už další den mě Klára bombarduje dalšími novinkami z příprav na svatbu. Vůbec mě to nezajímá, vždycky ji nechám, aby se vypovídala, pak jen pokývu hlavou, odsouhlasím…

19. kapitola

Protože je už pátek, nečeká mě v práci vůbec nic převratného, jdu se tam spíš jen podívat. Služební cesta dopadla velmi dobře, jen auto vypadá po našem výletě jako bych jezdil rallye. Do myčky se mi však nechce, takže výjimečně vyrazím do práce jen na motorce…

20. kapitola

Cítím se tu jako tygr v kleci. Doufám, že dnes přikluše máti sama. Na Kláru nemám náladu, ani nervy. Jediné, z čeho se můžu alespoň trochu radovat je to, že už snad zítra budu moct vstát z postele. Tonda od rána vede svůj monolog a já jen tupě zírám do stropu…

21. kapitola

V pátek vystartuju z nemocnice už před desátou. O tom, že mě mají pustit nemá nikdo sebemenší tušení, pořád jsem mlžil a nikomu jsem nic neřekl. Chci je tak trochu překvapit, raději já je, než oni mě. Předpokládám, že doma narazím jak na máti s tátou, tak na Kláru…

22. kapitola

Jen co vstanu, neváhám a spěchám do Javořinek, abych Elen sdělil tu skvělou novinku. Pevně doufám, že i ona bude stejně nadšená. Strašně bych si přál, ukázat jí všechno ještě dnes. Čím dřív, tím líp, úpravy musí začít co možná nejdříve…

23. kapitola

V pondělí si nás hned ráno svolává Erik do zasedačky, abychom probrali naši záležitost. Nechybí samozřejmě ani Petra. Určitě už ví, na čem jsme se s Klárou dohodli, ovšem o prodeji mého podílu nemá zřejmě ani tušení. Líbit se jí to rozhodně nebude…

24. kapitola

Další den mám o zábavu postaráno. Musím připravit kupní smlouvu na Elenin dům, zařídit výběr peněz v bance a ještě dokončit s panem Machotou nákup butiku. Penízky se sypou z konta rychlostí blesku, ale ničeho nelituji, pro svou lásku to dělám moc rád…

25. kapitola

Právě mám před sebou poslední pracovní den v kanceláři. Do oslavy zbývá přesně týden. Náš finiš s paní Bláhovou vypadá trochu jako nekonečný maraton. Před cílem nám pořádně dochází síly, ovšem zvládneme to. Sice děláme dlouho přesčas, ale pár minut…